Author Archive
Díla dvou generačně odlišných umělců, kteří však mají mnoho společného, prezentuje výstava v pražském Museu Kampa. Titul výstavy Soma sema odkazuje na platónovskou slovní hříčku, že tělo je hrob (vězení) duše. Sochař a malíř Peter Oriešek (1941-2015) a sochař Kryštof Hošek (*1984) jsou oba vyslovení figuralisti. Brilantně ztvárňují lidské a zvířecí figury a vkládají do nich svá skrytá sdělení. Spřízněnost obou tvůrců vyplývá nejen ze skutečnosti, že Kryštof Hošek byl jedním ze studentů Petera Orieška na pražské AVU, ale navíc je spojuje i příbuzenská vazba. Avšak v areálu Sovových mlýnů jsou jejich práce prezentovány odděleně. Zatímco Orieškovy plastiky a obrazy jsou umístěny v bývalé Konírně, sochy Kryštofa Hoška jsou pod širým nebem – na vnitřním nádvoří a přilehlé náplavce.
V Galerii Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře je v současné době k vidění mimořádná výstava připomínající osobnost, která jako málokterá v moderní historii ovlivnila vizualitu divadla a využíváním moderních technologií nejen předběhla dobu a nastolila nová měřítka v oboru, ale svou originalitou vzbuzuje obdiv dodnes. Josef Svoboda (1920 – 2002) za svůj život vytvořil více než 600 scénografií pro významné domácí i světové divadelní scény a spolupracoval s řadou slavných režisérů, dirigentů a choreografů, jako například Leonard Bernstein, Laurence Olivier nebo Roland Petit. Je autorem mnoha inovací a patentů, které jsou dodnes využívány.
Během pandemie v září 2020 jsem přesídlila svůj home office do malé rybářské vesnice Karaburun v tureckém Středomoří. Bydlela jsem u svého kamaráda, který byl mým jediným lidským spojením, ale asi si dokážete představit, jak sociální je někdo, kdo dokončuje doktorandskou práci.
Centrum architektury a městského plánování CAMP v budově̌ dnešního Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, který sídlí v modernistickém administrativním areálu Emauzy podle návrhu architekta Karla Pragera, se opět otevřelo pro návštěvníky. Instituce, jejímž posláním je informovat a rozvíjet veřejnou diskusi o přítomnosti a budoucnosti Prahy má k dispozici široké návštěvnické zázemí: (Pokračování textu…)
Když se německy řekne, že něco je „in aller Munde“ znamená to, že „o tom všichni mluví“. Abychom správně vystihli význam názvu výstavy, která aktuálně probíhá v muzeu umění v severoněmeckém Wolfsburgu (Kunstmuseum Wolfsburg), musíme však použít doslovný překlad úsloví. Výstava s celým názvem In aller Munde: Von Pieter Bruegel bis Cindy Sherman (Ve (Pokračování textu…)
Metropole New York má od roku 2009 neobvyklý park, který se nachází na místě původní visuté železniční trati. Nadzemní dopravní dráha vybudovaná v roce 1934 sloužila k zásobování továren v rušné průmyslové oblasti západního Manhattanu. Průmyslová éra skončila a oblast se postupně změnila v bohémskou čtvrť, která přilákala umělce a příznivce subkultury. Vznikly zde galerie, ateliéry, butiky, kluby a restaurace. Je pochopitelné, že obyvatelé i návštěvníci zatoužili také po místě pro odpočinek a zeleni. Nápad na přebudování nadzemního kolejiště na městský park se začal realizovat v roce 2009, kdy byla otevřena první část parku, druhá část následovala v roce 2011 a třetí v roce 2014. Z původní celkové délky 21 km trati se park nyní rozkládá asi na 2,5 km a bude se zřejmě i dále prodlužovat. Vedle orignální parkové úpravy se zbytky kolejí, odpočivadel a úžasného výhledu nabízí High Line také současné umění.
Jedna z největších světových sbírek současného umění se nachází více než 300 km severně od brazilské metropole Rio de Janeira. Přírodní areál o rozloze 110 hektarů harmonicky propojuje umění s přírodou. Stálá galerie obsahuje více než 500 uměleckých děl od tvůrců z 30 zemí. Velkolepé sochy a originální instalace jsou rozmístěny jednak pod širým nebem a také ve více než 20 pavilonech uprostřed rozlehlé botanické zahrady. Institut Inhotim je megalomanský projekt a neuvěřitelný experiment, který vznikl ze soukromé iniciativy a dnes patří mezi 25 nejlépe hodnocených muzejních institucí na světě.
Tattoo artist Filip Fabian v exkluzivním rozhovoru pro artmagazin.eu
Zobrazování výjevů nebo vzorů na lidském těle má dlouhou tradici. V různých obdobích a v různých částech světa bylo rozšíření tetování a názory na něj různé. V posledních desetiletích zažíváme jeho velký rozmach především v severní Americe a Evropě.
Filip Fabian již více než 10 let p
Loňské 30. výročí sametové revoluce proběhlo naštěstí ještě v „normálních“ časech. Všude se slavilo a připomínaly se převratné události, které vedly k návratu demokracie v naší zemi. Letošní 17. listopad bude v důsledku koronavirových opatření mnohem klidnější a komornější. Takové pojetí však může poskytnout větší prostor k zamyšlení a sebereflexi.
Ve dnech 5. – 11. listopadu 2020 proběhla v renomované londýnské aukční síni Sotheby´s aukce s výraznou účastí českých současných umělců. Nabídka prezentovaná pod názvem 20th Century Art: A Diffferent Perspective (Umění 20. století: Jiná perspektiva) obsahovala celkem 48 uměleckých děl tvůrců z Ruska, Maďarska a České republiky. Mezi 16 zúčastněnými českými umělci byla některá v západním světě již etablovaná jména, jako např. Václav Špála, Mikuláš Medek nebo Jan Kaplický. U převážné většiny zúčastněných současných umělců se však jednalo o jedno z prvních nebo někdy i o zcela první vystoupení na světovém trhu s uměním. V porovnání se zahraniční konkurencí si Češi vedli velmi dobře. Kromě jedné položky – unikátního architektonického modelu neuskutečněné stavby národní knihovny tzv. Blobu od Jana Kaplického – se všechna díla českých umělců prodala a některá s velmi slušným navýšením nad odhadovanou cenu. O tom, že účast na aukci není zárukou úspěchu svědčí například skutečnost, že aukční síní protěžovaná ruská malířka Katerina Belkina neprodala ani jeden ze svých tří velkoformátových fotorealistických obrazů.
Na jaře tohoto roku byla malíři Jaroslavu Valečkovi prokázána velká pocta uvedením jeho jména v publikaci Umělecká hnutí po roce 1945 (Movement in Art since 1945), kterou vydalo z pera renomovaného teoretika Edwarda Lucie-Smitha londýnské nakladatelství Thames and Hudson. Kniha, zahrnující 300 klíčových vizuálních děl z poválečných let 20. století, počínaje Jacksonem Pollockem, přes Banksyho, Ai Weiweiho až po Damiena Hirsta, má učebnicový charakter a Valečku uvádí v kontextu malířského hnutí “stuckismu“ (přel. „zaseknutí“) spolu s Joem Machinem a Jiřím Hauschkou jako jednoho ze tří hlavních představitelů. Tento významný teoretik rovněž v roce 2015 napsal úvodní slovo k autorově monografii.
V rámci naší rubriky Umění s příběhem vám chceme postupně představovat umělecké osobnosti a ukázky z jejich tvorby, kterou vytvořili během svého rezidenčního pobytu v Klášteře Broumov. Barokní areál benediktinského kláštera v Broumovském výběžku na česko-polském pomezí prošel v letech 2014 a 2015 výraznou revitalizací a stal se kulturně-společenským centrem regionu a dějištěm vzdělávacích a kulturních programů. (Pokračování textu…)
Na podzim se do Drážďan na tři měsíce přestěhovalo význačné dílo italského raně barokního mistra Michelangela Merisi da Caravaggio (1571-1610). Ikonický obraz Jan Křtitel zapůjčila Státním uměleckým sbírkám Drážďany (SKD) kapitolská muzea v Římě. Malba stojí v centru expozice s názvem Das Menschliche und das Göttliche (Lidské a božské) v galerii Starých mistrů umístěné v historickém Zwingeru. Okolo tohoto centrálního díla je vystaveno více než 50 uměleckých prací z vlastních drážďanských sbírek, které jsou důkazem Caravaggiova značného vlivu na generace umělců z různých zemí. Kromě toho jsou zde díla, která byla buď přímo inspirována některým z Caravaggiových obrazů, nebo která vznikla ve stejném kulturním kontextu.
SALVATOR DALÍ, výstava, CENTRAL GALLERY, PRAHA, Blanka Chocholová, dcera fotografa Václava Chocholy, autora fotografie Salvadora Daliho Nově uspořádaná expozice prací Salvadora Dalího v pražské Central Gallery prezentuje vedle prací slavného surrealistického umělce také fotografie Václava Chocholy (1923-2005), kterému se v Paříži v roce 1969 podařilo navázat kontakt s Dalím a vytvořit s ním (Pokračování textu…)
Objev po desetiletích aneb Fotografická spolupráce Václava Sivka a Jaroslava Šálka očima jejich synů
Dne 4. Července 1916 se narodil obchodníkovi Josefu Šálkovi v Trhových Svinech syn Jaroslav, můj otec. Rodiče dali Jaroslava vyučit v Třeboni fotografem retušérem (1931-34). Za války byl totálně nasazen v rakouských Tyrolích, kde pracoval jako portrétní fotograf. Po skončení války působil ve francouzské agentuře Agence France-Presse jako fotoreportér a pak navázal v obdobné činnosti v ČTK. V roce 1947 poznal v Praze svou budoucí ženu Lily, která mu v roce 1948 povila syna Petra – tedy mě.
Režisér a dokumentarista Petr Jančárek obdržel v roce 2008 jedinečnou nabídku. Oslovil ho Václav Havel, zda by o něm v závěru jeho života nechtěl natočit dokument. Oba se znali již z předchozí filmové spolupráce, především z prvního dílu dokumentární trilogie „Václav Havel, Praha – Hrad“, takže se dohodli i na tomto filmovém projektu. Následující tři roky pak Petr Jančárek provázel Václava Havla s kamerou a natočil celkem asi 200 hodin filmového záznamu. Unikátní záběry, které veřejnost dosud neměla možnost zhlédnout, jsou základem filmového dokumentu, který Petr Jančárek se svými spolupracovníky v současné době připravuje. Pro název filmu „Tady Havel, slyšíte mě?“ zvolili slova Václava Havla z natáčení, když režíroval svůj filmový debut Odcházení.
Všechny kulturní akce v letošním roce, poznamenala pandemie Covidu 19. Nevyhnulo se to ani festivalu Kytara napříč žánry. Vzhledem k velmi omezené možnosti cestování bylo nutné změnit program oproti původnímu plánu. Nicméně se podařilo udělat i tak plnohodnotnou programovou nabídku se zajímavými hosty. Koncert Tommyho Emmanuela 12.11. 2019 v Hybernii, byl vyvrcholením loňského (Pokračování textu…)
© Helmut Newton, autoportrét Letos v říjnu by se Helmut Newton (1920-2004) dožil sta let a je tedy vhodná příležitost opět si připomenout život a tvorbu fotografa, který módní fotografii povýšil na svébytnou uměleckou kategorii a svéráznou formou přispěl do diskuse o hranicích vkusu a o svobodě výtvarného projevu. (Pokračování textu…)
Poslední letošní velká výstava Národní galerie Rembrandt: Portrét člověka byla pro své organizátory velkou výzvou. Původní termín zahájení v dubnu letošního rok byl kvůli koronaviru krátce před otevřením zrušen, všechny nasmlouvané zápůjčky z prestižních světových galerií posunuty a výstava prakticky připravena po druhé pro realizaci v současném podzimním termínu.
Post-industriální kancelářská budova v pražském Karlíně, která v roce 2019 vyrostla na místě bývalé autoopravny Praga, hostí svou první výstavu. Název inovativní a ekologicky zaměřené stavby Praga Studios odkazuje na alternativní prostor Karlín Studios, který v letech 2005 až 2016 proměnil nedalekou bývalou halu ČKD v tvůrčí zázemí pro umělce, kteří zde tvořili a vystavovali. V návaznosti na tuto tradici vzniklo uvnitř budovy prostorné atrium s prosklenou střechou, které je koncipováno jako místo pro koncerty, výstavy, divadelní produkce a jiné kulturní akce nebo prostě jen pro setkávání.
Autorkou první výstavy, která se v atriu pořádá, je mladá fotografka Aneta Ježková. Pro svůj výstavní debut nazvaný „Každodenní Praha“ zvolila sérii černo-bílých street fotografií zobrazující prchavé okamžiky, které fotoaparátem zachytila při svých toulkách po Praze.
Práce slavného španělského malíře a rytce doby romantismu Francisca Goyi (1746 – 1828) prezentuje výstava v pražském kulturním a vzdělávacím centru španělsky mluvících zemí Instituto Cervantes. Přehlídka, která je součástí oslav 15. výročí existence institutu v Praze, je věnovaná specifické Goyově tvorbě zaměřené na zobrazování fyziognomie lidských tváří. Výstava nazvaná „Goya fyziognomik. Řeč tváře v Goyově grafické tvorbě“ obsahuje 38 originálních rytin z jeho známých cyklů Rozmary (Caprichos), Pošetilosti (Disparates) a Hrůzy války (Desastres), Kurátor výstavy, sochař a historik Juan Bordes, který je ředitelem grafické sbírky na Královské akademii výtvarných umění v Madridu, výstavu doplnil o celkem 109 reprodukcí ilustrací z přelomu 18. a 19. století a naučnou videoprojekci.
Letošní opožděný filmový festival Febiofest uvádí v hlavní soutěžní sekci druhé celovečerní drama slovenského režiséra Ivana Ostrochovského Služebníci. Světová premiéra tohoto filmu proběhla letos na jaře na Berlinale. Ivan Ostrochovský se nezúčastnil Berlinale poprvé. V roce 2015 byla na filmovém festivalu v Berlíně úspěšně uvedena jeho celovečerní prvotina Koza. Služebníci byli navíc nominováni do užšího výběru na cenu akademiků Evropský film roku. To potvrzuje, že Ivan Ostrochovský umí natáčet filmy, které mají vysokou kvalitu a oslovují evropské publikum.
Výstava, jejíž příprava trvala 5 let, se pokouší ukázat všechny facety Medkovy tvůrčí osobnosti. Již rané malby svědčí o velkém talentu a zaujetí autora. Jeho zájem o historii, přírodní vědy, techniku, ale i hudbu nebo poezii z něj činí všestranně erudovaného umělce, který vkládá do svého díla nejrůznější poselství. Přitom nezůstává v izolaci, ale pohybuje se v uměleckých uskupeních např. okolo Karla Teigeho nebo v okruhu surrealistů. Kurátoři výstavy Lenka Bydžovská a Karel Srp na výstavě osvětlují, které význačné domácí i zahraniční osobnosti měly na Medkovu tvorbu vliv, a konfrontují jejich práce s Medkovými. Jsou to např. Toyen, Jindřích Štýrský, Salvador Dalí nebo Bernard Buffet. Jsou zde zastoupeny i práce jeho přátel, kterými byli např. Libor Fára Josef Istler, Jan Koblasa, Vladimír Boudník a další. Velkou podporou a inspirací pro Medka byla jeho žena fotografka Emila Medková. Jejich společné realizace výstava také prezentuje. Přehlídka jasně dokumentuje, jak v průběhu tří desítek let prošla Medkova tvorba postupně od surrealismu přes figurální témata spojená s existencialismem k období označovanému jako informelní.
Pražská Central Gallery využila letošní koronavirem oslabenou sezónu 2020 k novému uspořádání svých sbírek. Soukromá galerie do nedávna vystupující pod názvem GOAP prezentuje na třech podlažích historické budovy na Staroměstském náměstí celkem tři významné světově známé umělce: Po modernizaci expozic o Alfonsi Muchovi a Andy Warholovi se nyní nově otevřela i vylepšená prezentace prací slavného surrealisty a mystika Salvadora Dalího (1904-1989).
Sochař David Černý (*1967) – jeden z našich nejznámějších současných umělců, jehož díla jen málokoho ponechají bez reakce, vystavuje své Poslední práce v pražské DSC Gallery. Černého Svatý Václav sedící na obráceném koni, mimina šplhající na Žižkovskou televizní věž, otáčející se hlava Franze Kafky nebo Trabant na nohách se staly neodmyslitelnou součástí (Pokračování textu…)
Výstava velkoformátových obrazů malíře Jiřího Petrboka s titulem Život hrdiny je přehlídkou pestrých barev a fantaskních výjevů s polidštěnými zvířaty obklopenými zeleninou. Provokativní náměty nejsou jen zábavnou podívanou, ale vyzařuje z nich vzdor a smutek citlivého a kreativního umělce. Je jen na nás, jaké poselství z jeho obrazů vyčteme. Výstava v Galerii Václava Špály potrvá do 18.10. 2020
Na podzimní aukci ve slavné londýnské aukční síni Sotheby´s se bude dražit soubor prací současných českých umělců. Autoři: Ondřej Basjuk, Josef Bolf, Jan Kaláb, Krištof Kintera, Šárka Koudelová, Pasta Oner, Jan Pištěk, Miroslav Polách, Jakub Špaňhel a Lubomír Typlt se již úspěšně prosadili na mnoha výstavách i aukcích, ale na globální (Pokračování textu…)
Dům o obytné ploše 43 m2 poskytuje veškerý komfort. Vnitřní prostor je rozdělen na tři části. Hlavním vchodem se vstupuje do centrální obytné místnosti s kuchyní, po obou stranách pak jsou průchody vedoucí do půvabné ložnice a neméně zajímavé koupelny. Každý i sebemenší detail je přitom originálním výtvarným dílem. Přepážky, designový nábytek, poličky, zásuvky – vše na míru vytvořené a výtvarně pojaté originály, na kterých se podílelo více specializovaných firem. Autor projektu Michal Trpák Prvok proto rád dům nazývá obytnou sochou.
Mariánský sloup, pokládka poslední desky. Foto© Petr Šálek V sobotu 15. srpna 2020 kamenická huť, vedená akademickým sochařem Petrem Váňou, završila své 23 let trvající úsilí na obnově Mariánského sloupu. Barokní ansámbl s historickou rekonstrukcí sochy Neposkvrněné Panny Marie od Jana Jiřího Bendla z roku 1650 opět stojí na pražském Staroměstském (Pokračování textu…)
Výstavní síň Sdružení českých umělců grafiků Hollar připomíná letošní životní jubileum významné slovenské malířky a grafičky Kamily Štanclové (*1945) reprezentativní přehlídkou jejích volných grafik a kreseb. Kamila Štanclová je známá především svými knižními ilustracemi, za které získala mnoho domácích i mezinárodních ocenění. Spolu se svým manželem, rovněž významným malířem a ilustrátorem Dušanem Kállayem, patří ke světové ilustrátorské špičce. Velké uznání si získali např. jejich ilustrace Andersenových pohádek.
Akademický malíř, grafik a ilustrátor Pavel Sivko (*1948) je umělec s nezaměnitelným výtvarným rukopisem. Témata, která jsou charakteristická pro jeho volnou tvorbu, jsou především stromy a písmena. Pro svou aktuální výstavu v Galerii U zřícené lávky v pražské Tróji nazvanou Útržky neklidné mysli však zvolil kolorované kresby z cyklů „Skály“ a „Hřbitovy“. Co ho k tomu vedlo a jaký vliv na jeho tvorbu mají aktuální události, naznačil Pavel Sivko při zahájení výstavy.
Pohledy na oprýskané fasády pražských domů, domovní průjezd, detail poštovní schránky, míjející se kabiny výtahu pater noster nebo do čekárny u lékaře s dveřmi vedoucími do dvora – celkem tři desítky pláten, na kterých se Ivana Lomová (*1959) ve vzpomínkách vrací do svého dětství v 80. letech minulého století, které prožila v Praze. Výstavu s titulem Ve městě prezentuje centrum současného umění DOX.
Výstava barevných velkoformátových fotografií v prostorách pražského centra tibetské kultury Tibet Open House připomíná krátkou ale historicky velmi významnou návštěvu tibetského duchovního vůdce a nositele Nobelovy ceny míru. Začátkem února 1990 přijel dalajláma do Prahy na pozvání prezidenta Václava Havla, který přání setkat se s ním vyslovil ve svém prvním prezidentském novoročním projevu dne 1. ledna 1990. Název výstavy „Byť na jeden jediný den…“ je úryvkem z Havlova výroku, kterým své přání formuloval. Oba muže spojovala tehdy nejen společná nominace na Nobelovu cenu míru ale i obdobné postoje k otázkám lidské svobody a důstojnosti a morální odpovědnosti jednotlivce. Tato návštěva stála na počátku přátelství, které setrvalo až do roku 2011, kdy Václav Havel zemřel. Jeho svátost 14. dalajlama letos slaví 85. narozeniny a tak je výstava nejen připomínkou 30 let od jeho pražské návštěvy, ale i vyjádřením podpory k jeho 85.narozenínám.
Název současné výstavy v Domě fotografie Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy připomíná pojmenování „fešandy“, kterým Josef Sudek s oblibou žertovně nazýval nejen mladé ženy a dívky ale i české gotické madony a světice, které měl obzvlášť rád jako modelky před svou kamerou. Nebyly pro něj jen objekty k reprodukování, ale měl k nim osobní vztah a vracel se k nim i ve své volné tvorbě. Byl sám velkým znalcem a sběratelem výtvarného umění a mezi umělci měl mnoho přátel. Výtvarná díla nalézal Josef Sudek i ve volné přírodě. Ve svém cyklu Zmizelé sochy například fotografoval prastaré stromy v beskydském pralese Mionší jako by to byla umělecká díla. Své fotografie soch často Josef Sudek vystavoval i na svých autorských výstavách a prezentoval je jako podepsané autorské artefakty.
Přestože identita slavného pouličního umělce a aktivisty Banksyho zůstává předmětem spekulací, nesporně patří ke světově uznávaným představitelům moderní umělecké scény. Průřez dílem tohoto nejzáhadnějšího streetartového umělce nyní nabízí pražská galerie Mánes. Tři desítky prací přemalovaných na omítnuté desky a další desítky zarámovaných tisků obsahuje výstava nazvaná The World of Banksy, která je první přehlídkou Banksyho díla u nás.
Jan Svatoš, galerista Neobyčejný objekt uprostřed historické zástavby Kostelce nad Černými lesy je sídlem ateliéru a Galerie Jan Svatoš. Galerie, opírající se o tradici keramické výroby v malebném městečku na východ od Prahy, se zaměřuje především na moderní uměleckou keramiku. Vedle ní však vystavuje také sochy, sklo, šperky nebo (Pokračování textu…)
Působivou retrospektivu z tvorby Antonína Kratochvíla (*1947 Lovosice)- světově významného fotografa českého původu – připravila Galerie hlavního města Prahy jako svou stěžejní letošní výstavu v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. Expozice nazvaná Antonín Kratochvíl: Fotoeseje přináší sugestivní svědectví z historie lidstva druhé poloviny 20. a přelomu 21. století. Jako (Pokračování textu…)
Centrum současného umění DOX milovníkům soudobého kulturního dění zprostředkovává již 11 let množství akcí napříč žánry. Jeho nabídka sahá od výstav, přednášek, divadelních představení, koncertů, festivalů, autorských čtení, tematických diskusí nebo performancí po možnost posedět v kavárně s velkou terasou, vybrat si z nabídky knih nebo doplňků v designovém obchůdku.
Do srdce historické Prahy na Staroměstské náměstí se vrátila dominantní stavba, která po více než 100 letech opět zaplnila prázdný prostor mezi Týnským chrámem a Staroměstskou radnicí. Nový Mariánský sloup se vypíná k nebi na místě původního raně barokního sloupu se sochou Neposkvrněné Panny Marie od Jana Jiřího Bendla z roku 1650. Cesta historická rekonstrukce zničené barokní památky z kamenické hutě vedené akademickým sochařem Petrem Váňou (*1965) na Staroměstské náměstí trvala 23 let.
Komplikovaný osud s nečekanými zvraty a napínavými momenty, že by vystačil na několik životů a současně obrovský profesní úspěch, který ho řadí mezi nejvýznamnější světové fotografy – to je životní příběh Antonína Kratochvíla (*1947 v Lovosicích), který ve svém dokumentárním filmu Můj otec Antonín Kratochvíl zpracovala režisérka a scénáristka Andrea Sedláčková.
Návštěvy vzdálených oblastí Západní Papuy a Papuy Nové Guiney již více než 20 let ovlivňují tvorbu malířky, fotografky a filmařky Báry Šlapetové a sochaře Lukáše Rittsteina. Centrum současného umění DOX, k jejichž kmenovým tvůrcům oba umělci patří, prezentuje shrnutí jejich nevšedních zážitků velkou přehlídkou. Výstavní projekt ULTRASUPERNATURAL, který navazuje na předchozí dva dílčí projekty Manop, poslední první z roku 2009 a Všechno je jinak z roku 2015, je kronikou neuvěřitelných událostí a rozhovorů, které oba umělci zažili a zaznamenali při reálných setkáních s domorodými, civilizací nedotčenými obyvateli džungle, jejichž způsob života a představy o světě přibližně odpovídají lidem z doby kamenné. Zajímavé je, že tok informací neprobíhal jedním směrem, ale formou dialogu, kdy došlo k výměně o našem i jejich světě. Paradoxně z toho vyplývá, že některé pro nás nadpřirozené věci, jsou pro domorodce normální, ale např. mobilní telefon pro ně patří do kategorie zázraků.
Výběr asi 200 fotografií obsahuje retrospektivní výstava v Berlínské galerii Muzea pro moderní umění (Berlinische Galerie Museum für moderne Kunst). Jejich autorem je u nás téměř neznámý, avšak pro fotografickou avantgardu 20. a 30. let velmi významný německý fotograf Otto Umbehr (1902-1980), který své práce zveřejňoval pod pseudonymem Umbo.
Kmenová designérka ikonického klenotnictví Tiffany & Co. Elsa Peretti (nar. 1. května 1940) vytvořila u příležitosti svého životního jubilea a zároveň také k 50. výročí vzniku svého nejprodávanějšího šperku tzv. kostní manžety (Bone Cuffs) novou barevnou edici oblíbených náramků v odvážných barevnostech.
Po více než dvouměsíční nucené pauze jsou od 12. května 2020 pro veřejnost opět přístupné tři výstavní objekty Národní galerie. Otevírací doba stálých expozic i aktuálních výstav zůstává beze změny (tj. úterý až neděle 10-18 h, středa 1-20 h). Ve zpřístupněných objektech platí obvyklá omezení týkající se především rouškové povinnosti a nezbytných rozestupů, které ukládá nařízení vlády. I přes fungující pokladny se návštěvníkům doporučuje nákup vstupenek online.
Téměř po dvouměsíční pauze pro návštěvníky se znovu otevřely některé muzejní a výstavní instituce. Platí sice nadále určitá omezení a úplný návrat do předkoronového stavu je stále v nedohlednu, ale první kroky k uvolňování vládních opatření už nastaly. Vstřícným krokem pro návštěvníky jsou zvýhodněné vstupy do některých expozic.
Pravděpodobně jen málo diváků mohlo navštívit výstavu v Malé Dvoraně Veletržního paláce, která je upravenou a rozšířenou rekonstrukcí výstavy Stanislava Kolíbala z letošního 58. Benátského bienále Bývalé nejisté tušené. Pouhé 4 dny po otevření expozice Ozvěny Benátského bienále. Stanislav Kolíbal při jarním Grand openingu 6. března 2020 byly vzhledem k pandemické situaci výstavní prostory (Pokračování textu…)
New York, foto© Petr Šálek V sobotu 26. 4. 2020 se uskuteční mimořádný přímý přenos, ve kterém vystoupí živě více než 40 operních umělců slavných jmen, známých z představení Metropolitní opery. Jedinečný večer nazvaný Gala doma (At-Home Gala) bude moderovat generální ředitel Met Peter Gelb a hudební ředitel Yannick (Pokračování textu…)
Přepis zvukového záznamu ze zahájení výstavy Božena Sudková/Josef Sudek Krajina dětství dne 19. února 2020 v Galerii Josefa Sudka,
s úvodním slovem kurátora výstavy Jana Mlčocha a vzpomínkou čestného hosta vernisáže MUDr. Petra Helbicha:
Zahajovacím filmem letošního Mezinárodního filmového festivalu Febiofest bude u nás netrpělivě očekávaný nejnovější snímek režisérky Agnieszky Holland Šarlatán. Životopisné drama podle skutečného příběhu českého léčitele Jana Mikoláška, kterého ve filmu představují Ivan Trojan a jeho syn Josef, mělo v únoru světovou premiéru na Berlinale.
V rámci již tradičního jarního Grand Openingu zahájila Národní galerie Praha sezónu 2020 otevřením čtyř výstav. Od 6. března 2020 mohou návštěvníci Veletržního paláce vedle stálých expozic a výstav přetrvávajících z loňska shlédnout dvě nové autorské instalace věnované doyenům naší výtvarné scény Kurtu Gebauerovi a Stanislavu Kolíbalovi. Jarní nabídku doplňují dva specificky zaměřené projekty. První z nich se soustředí na rezonanci díla slavného amerického spisovatele, básníka a kritika Allana Edgara Poe v českém výtvarném umění a ten druhý přibližuje naší veřejností málo oceňovaný architektonický směr brutalismus.