Archive For The “Galerie” Category
Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní v sobotu večer nainstalovali velkoformátové grafiky. S ohledem na nařízení vlády nikoho nepozvali a z celé akce pořídili pouze audiovizuální záznam, kterým iniciativu prezentují. Výstava je volně přístupná, jejím cílem je reflektovat frustraci ze zákazu kulturních akcí, oživit potenciál veřejného místa a zahájit dialog s majitelem objektu, který by vedl k proměně průchodu v oficiální galerijní prostor.
Český rodák ale ve skutečnosti světoobčan a velká osobnost světové fotografie – Josef Koudelka (*1938) oslavil 10.1. 2021 83. narozeniny. Letošní výročí člena slavné fotografické agentury MAGNUM a autora ikonických záběrů invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 nevzbudily u nás výrazný mediální ohlas. Po reprezentativních výstavách, které se před třemi (Pokračování textu…)
Díla dvou generačně odlišných umělců, kteří však mají mnoho společného, prezentuje výstava v pražském Museu Kampa. Titul výstavy Soma sema odkazuje na platónovskou slovní hříčku, že tělo je hrob (vězení) duše. Sochař a malíř Peter Oriešek (1941-2015) a sochař Kryštof Hošek (*1984) jsou oba vyslovení figuralisti. Brilantně ztvárňují lidské a zvířecí figury a vkládají do nich svá skrytá sdělení. Spřízněnost obou tvůrců vyplývá nejen ze skutečnosti, že Kryštof Hošek byl jedním ze studentů Petera Orieška na pražské AVU, ale navíc je spojuje i příbuzenská vazba. Avšak v areálu Sovových mlýnů jsou jejich práce prezentovány odděleně. Zatímco Orieškovy plastiky a obrazy jsou umístěny v bývalé Konírně, sochy Kryštofa Hoška jsou pod širým nebem – na vnitřním nádvoří a přilehlé náplavce.
Během pandemie v září 2020 jsem přesídlila svůj home office do malé rybářské vesnice Karaburun v tureckém Středomoří. Bydlela jsem u svého kamaráda, který byl mým jediným lidským spojením, ale asi si dokážete představit, jak sociální je někdo, kdo dokončuje doktorandskou práci.
Centrum architektury a městského plánování CAMP v budově̌ dnešního Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, který sídlí v modernistickém administrativním areálu Emauzy podle návrhu architekta Karla Pragera, se opět otevřelo pro návštěvníky. Instituce, jejímž posláním je informovat a rozvíjet veřejnou diskusi o přítomnosti a budoucnosti Prahy má k dispozici široké návštěvnické zázemí: (Pokračování textu…)
Gottfried Helnwein, Self-Portrait, Polariod, 1987 Když se německy řekne, že něco je „in aller Munde“ znamená to, že „o tom všichni mluví“. Abychom správně vystihli význam názvu výstavy, která aktuálně probíhá v muzeu umění v severoněmeckém Wolfsburgu (Kunstmuseum Wolfsburg), musíme však použít doslovný překlad úsloví. Výstava s celým názvem In aller (Pokračování textu…)
Dvě naprosto unikátní výstavy Národní galerie Praha jsou v současné době pro návštěvníky nepřístupné a konec jejich trvání se neúprosně blíží. Expozice Rembrandt: Portrét člověka měla obzvláštní smůlu. Její původně plánované zahájení letos na jaře muselo být kvůli pandemii koronaviru těsně před otevřením zrušeno. Díky úsilí realizačního týmu a především vstřícnosti zapůjčitelů (Pokračování textu…)
Metropole New York má od roku 2009 neobvyklý park, který se nachází na místě původní visuté železniční trati. Nadzemní dopravní dráha vybudovaná v roce 1934 sloužila k zásobování továren v rušné průmyslové oblasti západního Manhattanu. Průmyslová éra skončila a oblast se postupně změnila v bohémskou čtvrť, která přilákala umělce a příznivce subkultury. Vznikly zde galerie, ateliéry, butiky, kluby a restaurace. Je pochopitelné, že obyvatelé i návštěvníci zatoužili také po místě pro odpočinek a zeleni. Nápad na přebudování nadzemního kolejiště na městský park se začal realizovat v roce 2009, kdy byla otevřena první část parku, druhá část následovala v roce 2011 a třetí v roce 2014. Z původní celkové délky 21 km trati se park nyní rozkládá asi na 2,5 km a bude se zřejmě i dále prodlužovat. Vedle orignální parkové úpravy se zbytky kolejí, odpočivadel a úžasného výhledu nabízí High Line také současné umění.
Jedna z největších světových sbírek současného umění se nachází více než 300 km severně od brazilské metropole Rio de Janeira. Přírodní areál o rozloze 110 hektarů harmonicky propojuje umění s přírodou. Stálá galerie obsahuje více než 500 uměleckých děl od tvůrců z 30 zemí. Velkolepé sochy a originální instalace jsou rozmístěny jednak pod širým nebem a také ve více než 20 pavilonech uprostřed rozlehlé botanické zahrady. Institut Inhotim je megalomanský projekt a neuvěřitelný experiment, který vznikl ze soukromé iniciativy a dnes patří mezi 25 nejlépe hodnocených muzejních institucí na světě.
Tattoo artist Filip Fabian v exkluzivním rozhovoru pro artmagazin.eu
Zobrazování výjevů nebo vzorů na lidském těle má dlouhou tradici. V různých obdobích a v různých částech světa bylo rozšíření tetování a názory na něj různé. V posledních desetiletích zažíváme jeho velký rozmach především v severní Americe a Evropě.
Filip Fabian již více než 10 let p
Loňské 30. výročí sametové revoluce proběhlo naštěstí ještě v „normálních“ časech. Všude se slavilo a připomínaly se převratné události, které vedly k návratu demokracie v naší zemi. Letošní 17. listopad bude v důsledku koronavirových opatření mnohem klidnější a komornější. Takové pojetí však může poskytnout větší prostor k zamyšlení a sebereflexi.
Ve dnech 5. – 11. listopadu 2020 proběhla v renomované londýnské aukční síni Sotheby´s aukce s výraznou účastí českých současných umělců. Nabídka prezentovaná pod názvem 20th Century Art: A Diffferent Perspective (Umění 20. století: Jiná perspektiva) obsahovala celkem 48 uměleckých děl tvůrců z Ruska, Maďarska a České republiky. Mezi 16 zúčastněnými českými umělci byla některá v západním světě již etablovaná jména, jako např. Václav Špála, Mikuláš Medek nebo Jan Kaplický. U převážné většiny zúčastněných současných umělců se však jednalo o jedno z prvních nebo někdy i o zcela první vystoupení na světovém trhu s uměním. V porovnání se zahraniční konkurencí si Češi vedli velmi dobře. Kromě jedné položky – unikátního architektonického modelu neuskutečněné stavby národní knihovny tzv. Blobu od Jana Kaplického – se všechna díla českých umělců prodala a některá s velmi slušným navýšením nad odhadovanou cenu. O tom, že účast na aukci není zárukou úspěchu svědčí například skutečnost, že aukční síní protěžovaná ruská malířka Katerina Belkina neprodala ani jeden ze svých tří velkoformátových fotorealistických obrazů.
Na jaře tohoto roku byla malíři Jaroslavu Valečkovi prokázána velká pocta uvedením jeho jména v publikaci Umělecká hnutí po roce 1945 (Movement in Art since 1945), kterou vydalo z pera renomovaného teoretika Edwarda Lucie-Smitha londýnské nakladatelství Thames and Hudson. Kniha, zahrnující 300 klíčových vizuálních děl z poválečných let 20. století, počínaje Jacksonem Pollockem, přes Banksyho, Ai Weiweiho až po Damiena Hirsta, má učebnicový charakter a Valečku uvádí v kontextu malířského hnutí “stuckismu“ (přel. „zaseknutí“) spolu s Joem Machinem a Jiřím Hauschkou jako jednoho ze tří hlavních představitelů. Tento významný teoretik rovněž v roce 2015 napsal úvodní slovo k autorově monografii.
Na podzim se do Drážďan na tři měsíce přestěhovalo význačné dílo italského raně barokního mistra Michelangela Merisi da Caravaggio (1571-1610). Ikonický obraz Jan Křtitel zapůjčila Státním uměleckým sbírkám Drážďany (SKD) kapitolská muzea v Římě. Malba stojí v centru expozice s názvem Das Menschliche und das Göttliche (Lidské a božské) v galerii Starých mistrů umístěné v historickém Zwingeru. Okolo tohoto centrálního díla je vystaveno více než 50 uměleckých prací z vlastních drážďanských sbírek, které jsou důkazem Caravaggiova značného vlivu na generace umělců z různých zemí. Kromě toho jsou zde díla, která byla buď přímo inspirována některým z Caravaggiových obrazů, nebo která vznikla ve stejném kulturním kontextu.
SALVATOR DALÍ, výstava, CENTRAL GALLERY, PRAHA, Blanka Chocholová, dcera fotografa Václava Chocholy, autora fotografie Salvadora Daliho Nově uspořádaná expozice prací Salvadora Dalího v pražské Central Gallery prezentuje vedle prací slavného surrealistického umělce také fotografie Václava Chocholy (1923-2005), kterému se v Paříži v roce 1969 podařilo navázat kontakt s Dalím a vytvořit s ním (Pokračování textu…)
© Helmut Newton, autoportrét Letos v říjnu by se Helmut Newton (1920-2004) dožil sta let a je tedy vhodná příležitost opět si připomenout život a tvorbu fotografa, který módní fotografii povýšil na svébytnou uměleckou kategorii a svéráznou formou přispěl do diskuse o hranicích vkusu a o svobodě výtvarného projevu. (Pokračování textu…)
Poslední letošní velká výstava Národní galerie Rembrandt: Portrét člověka byla pro své organizátory velkou výzvou. Původní termín zahájení v dubnu letošního rok byl kvůli koronaviru krátce před otevřením zrušen, všechny nasmlouvané zápůjčky z prestižních světových galerií posunuty a výstava prakticky připravena po druhé pro realizaci v současném podzimním termínu.
Post-industriální kancelářská budova v pražském Karlíně, která v roce 2019 vyrostla na místě bývalé autoopravny Praga, hostí svou první výstavu. Název inovativní a ekologicky zaměřené stavby Praga Studios odkazuje na alternativní prostor Karlín Studios, který v letech 2005 až 2016 proměnil nedalekou bývalou halu ČKD v tvůrčí zázemí pro umělce, kteří zde tvořili a vystavovali. V návaznosti na tuto tradici vzniklo uvnitř budovy prostorné atrium s prosklenou střechou, které je koncipováno jako místo pro koncerty, výstavy, divadelní produkce a jiné kulturní akce nebo prostě jen pro setkávání.
Autorkou první výstavy, která se v atriu pořádá, je mladá fotografka Aneta Ježková. Pro svůj výstavní debut nazvaný „Každodenní Praha“ zvolila sérii černo-bílých street fotografií zobrazující prchavé okamžiky, které fotoaparátem zachytila při svých toulkách po Praze.
Práce slavného španělského malíře a rytce doby romantismu Francisca Goyi (1746 – 1828) prezentuje výstava v pražském kulturním a vzdělávacím centru španělsky mluvících zemí Instituto Cervantes. Přehlídka, která je součástí oslav 15. výročí existence institutu v Praze, je věnovaná specifické Goyově tvorbě zaměřené na zobrazování fyziognomie lidských tváří. Výstava nazvaná „Goya fyziognomik. Řeč tváře v Goyově grafické tvorbě” obsahuje 38 originálních rytin z jeho známých cyklů Rozmary (Caprichos), Pošetilosti (Disparates) a Hrůzy války (Desastres), Kurátor výstavy, sochař a historik Juan Bordes, který je ředitelem grafické sbírky na Královské akademii výtvarných umění v Madridu, výstavu doplnil o celkem 109 reprodukcí ilustrací z přelomu 18. a 19. století a naučnou videoprojekci.
Výstava, jejíž příprava trvala 5 let, se pokouší ukázat všechny facety Medkovy tvůrčí osobnosti. Již rané malby svědčí o velkém talentu a zaujetí autora. Jeho zájem o historii, přírodní vědy, techniku, ale i hudbu nebo poezii z něj činí všestranně erudovaného umělce, který vkládá do svého díla nejrůznější poselství. Přitom nezůstává v izolaci, ale pohybuje se v uměleckých uskupeních např. okolo Karla Teigeho nebo v okruhu surrealistů. Kurátoři výstavy Lenka Bydžovská a Karel Srp na výstavě osvětlují, které význačné domácí i zahraniční osobnosti měly na Medkovu tvorbu vliv, a konfrontují jejich práce s Medkovými. Jsou to např. Toyen, Jindřích Štýrský, Salvador Dalí nebo Bernard Buffet. Jsou zde zastoupeny i práce jeho přátel, kterými byli např. Libor Fára Josef Istler, Jan Koblasa, Vladimír Boudník a další. Velkou podporou a inspirací pro Medka byla jeho žena fotografka Emila Medková. Jejich společné realizace výstava také prezentuje. Přehlídka jasně dokumentuje, jak v průběhu tří desítek let prošla Medkova tvorba postupně od surrealismu přes figurální témata spojená s existencialismem k období označovanému jako informelní.