Josef Sudek a jeho Fešandy ze šuplíků

Josef Sudek a jeho Fešandy ze šuplíků

Celkem 20 tisíc negativů a pozitivů uměleckých děl obsahuje fond z pozůstalosti světoznámého českého fotografa Josefa Sudka (1896-1976), který má ve správě Ústav dějin umění AV ČR. Jsou to převážně fotografie, které Josef Sudek během své profesní dráhy vytvářel na zakázku pro samotné autory uměleckých děl nebo pro nakladatelství a další instituce. Zmapováním tohoto nesmírného množství materiálu se několik let zabýval tým odborníků pod vedením profesora Vojtěcha Lahody (1955-2019) a následně dvou mladých historiček umění Hany Buddeus a Katariny Mašterové, které jsou kurátorkami výstavy. Prvním veřejným výstupem z tohoto projektu nazvaného zkráceně Sudek Project byla výstava Topografie sutin, která proběhla v roce 2018 v Domě fotografie GHMP. Nyní je ve stejné galerii k vidění další expozice, která je také výstupem z téhož projektu a zaměřuje se na Sudkovy fotografie soch, které vytvářel s velkým zaujetím a přistupoval k nim jako k fotografování živých lidí.

Hana Buddeus, Katarina Mašterová, kurátorky

Název současné výstavy v Domě fotografie Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy připomíná pojmenování „fešandy“, kterým Josef Sudek s oblibou žertovně nazýval nejen mladé ženy a dívky ale i české gotické madony a světice, které měl obzvlášť rád jako modelky před svou kamerou. Nebyly pro něj jen objekty k reprodukování, ale měl k nim osobní vztah a vracel se k nim i ve své volné tvorbě. Byl sám velkým znalcem a sběratelem výtvarného umění a mezi umělci měl mnoho přátel. Výtvarná díla nalézal Josef Sudek i ve volné přírodě. Ve svém cyklu Zmizelé sochy například fotografoval prastaré stromy v beskydském pralese Mionší jako by to byla umělecká díla. Své fotografie soch často Josef Sudek vystavoval i na svých autorských výstavách a prezentoval je jako podepsané autorské artefakty.

Obrovské množství různorodého materiálu se kurátorky pokusily na výstavě uskupit do jedenácti kapitol. Vedle záběrů z pražské katedrály (kapitola Sv. Vít), francouzského moderního umění (Rodin a Franouzi), nebo Kuks jsou na výstavě například uváděny kapitoly Sochy v bytě nebo Hlavy. Přehlídka nejrůznějších portrétů hlav je hned v úvodu do expozice vystavena na velkém proskleném paravánu s okénky na jednotlivé snímky. Kapitola Procházky a labyrinty obsahuje zřejmě nejznámější ze Sudkových snímků. Jsou na nich místa, ke kterým se rád vracel. V cyklu „kouzelné zahrádky“ zachycoval prostředí vlastní zahrady a ateliéru nebo zahrad svých přátel. Labyrinty jsou zase zátiší, která Sudek sestavoval nebo nacházel v ateliérech. Výstava se však záměrně nesoustředí na „highlighty“ ze Sudkova díla, ale snaží se ukázat záběry uměleckých děl v celé šíři umělcovy pozůstalosti, která je součástí a zároveň i archivem českého výtvarného umění.

Dojem z výstavy, která je dosti náročná na divákovu pozornost, osvěžují originály některých plastik, které Sudek fotografoval, např. od Bohumila Kafky, Karla Kotrby nebo Vincence Makovského.

Výstava má bohatý doprovodný program s komentovanými prohlídkami kurátorek a workshopy.

Zároveň s výstavou vychází i výpravná publikace Sudek a sochy s více než 600 reprodukcemi a odbornými texty několika autorů a esejemi obou kurátorek.

 Výstava v Domě fotografie  GHMP potrvá do 27. září 2020.  

Text: Soňa Šálková,

Fotografie: Petr Šálek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..