Laco Deczi je znám už desetiltetí jako jazzový gigant ve hře na trubku.
Laco Deczi -Trubka
Eric Meridiano-Keyboards
Vaico Deczi-Drums
Autora jsme zastihli při vernisáži a položili mu několik otázek:
Jak jsi se dostal k malování?
Před třiceti lety jsem začal po trochách, já jsem to dělal jenom takhle bokem, kolem té muziky. A teď to dělám tak, že když cvičím a už mě bolí držka, tak maluju najednou čtyři obrazy. Vždycky ďobnu, ďobnu, ďobnu, a tak . ARTmagazin.eu:
A jakou technikou maluješ?Laco Deczi:
Olej na plátně.ARTmagazin.eu:
Vztah mezi hudbou a malováním?
Laco Deczi:
Já myslím, že to bylo vždycky trošku blízko.
Protože, když jsem tady žil ještě v Praze, tak malíři jako Béda Budil a sochař Preclík to byli vlastně mí kamarádi.ARTmagazin.eu:
Dá se malovat na cestách?
Laco Deczi:
No to se nedá, na cestách se nedá, to nemáš čas vůbec, to se akorát vychrápeš.
Já maluju doma, když mám čas.ARTmagazin.eu:
Jaká témata v Tvojí tvorbě převažují?
Laco Deczi:
Já si vymýšlím kraviny všelijaký, já nemám pevný téma.
Teď budu dělat nový obraz, ten se jmenuje výtahář.A teď Ti ten text k obrazu přečtu.
To jsem napsal dneska:Výtahář.
Protože jsem muzikant, tak mám veselej a dobrodružnej život.
Když vám padne kšeft, je to dobrodružství k nezaplacení a taky to nezaplatěj.
Vždycky jsem měl sen dělat ve fabrice na hajzlový prkýnka,
anebo studovat vysokou školu na obsluhu výtahu v drahých hotelech.
Chodil jsem pracovat v pětihvězdičkovém hotelu Interspar jako obsluha výtahu.
Jednoho dne se mi stala strašná věc. Do výtahu nastoupil guldorský státní občan a řekl:
Hujtuj gurt ataj hurt an tue hara patra, což znamená: Zavez mne do 3. patra, ty hovado!
Já mu ale nerozuměl. Načež se rozzuřil, vytáhnul revolver, ale já byl rychlejší a Guldora vynesli do přízemí a mne vyhodili pro neznalost jazyka a za neslušné chování.
Sedím doma, prohlížím si fotografie s opravářem výtahů Josefem Považanem,
který, že jsem se s ním vyfotil, chtěl jenom sto korun.
ARTmagazin.eu:
Díky za rozhovor.
Vernisáže se také zúčastnil Luděk Sobota a pronesl krátký proslov:
Jazzového trumpetistu Laca Decziho mám rád, je to takovej doopravdickej člověk.
Jednou jsme spolu u nás doma slavili silvestra. Na Nový rok ráno odešel Laco na zahradu, uřízl tam kus klacku, oloupal kůru a na to dřevo napsal: Ludový umělecký předmět. Luďkovi na památku věnuje Laco.
Přišel jsem k němu jednou do bytu na sídlišti Jižní Město, Laco otvřel dveře a povídá:
Pozeraj, tuto žijem, zde je pokoj, kuchyň, kúpelna a tady je okno a teď se podíval z toho okna ven. Naproti na baráku visela nová skleněná vitrina KSČ.
Laco se rozčílil a povídá: \”Toto už mi bolševik robiť nebude.\” Otevřel okno a vystřelil do vitriny tři broky. Sklo ve vitrině se vysypalo a Laco v klidu zavřel.
Nejvíc mne ovšem uzemnilo, co mi kdysi povídal o Lacovi jeden muzikant.
Lékaři tehdy objevili Lacovi nějaký rakovinový příznaky, ale ještě se nevědělo, jestli je to zhoubný nebo ne.
Ale Laco už se připravoval na nejhorší. Potkal toho muzikanta, který se ho ptá, jak se má.
Laco na to: \”Definitivne vyjebem s bolševikom.\”
\”Jak?\”, ptá se muzikant.
Laco na to: \”Umrem.\”
Výstavu můžete vidět v prostorách architektonického atelieru
de.fakto CZ
Vejvodova 447/3
110 00 Praha 1
Otevírací doba: Po – So 10.00 – 19.00 h.
V katalogu k výstavě také zjistíte, že jsou u reprodukcí jeho děl také velmi vtipné povídky,
čímž se Laco Deczi řadí i mezi spisovatele.
Rozhodně by Vám tato výstava neměla ujít.
Bude trvat nejméně do konce května 2007.
24.4.2007 Uherský Brod
25.4.2007 Brno
26.4.2007 Ostrava
27.4.2007 Bruntál
28.4.2007 Valašské Meziříčí