Vladimír Brunton, foto© Petr Šálek
Jan Saudek byl jednou z osobností, které jsem si vyhlédl pro svůj soubor portrétů českých osobností a chtěl jsem ho samozřejmě vyfotit s nějakou ženou. On dlouho neměl čas a nejednou se mi ozval: Dneska můžeme fotit“. Tak jsem hned začal telefonovat, abych k němu sehnal nějakou modelku a volná byla Playmate roku 2000, která moc stála o to s Janem Saudkem fotit.
Při fotografování měl Jan na očích černé brýle, které normálně nesundává, a ona se mu je snažila nadzvednout. A tak vznikl ten portrét. Ale Jan chtěl ještě dál pokračovat, užíval si focení a začal ji různě stylizovat. Já jsem jenom fotil, samozřejmě na klasický film formátu 4 x 5 palců. Saudka bych nikdy nefotil digitálem. Celé to trvalo jen asi 5 minut a vzniklo z toho 6 fotek. A jedna z nich je i ta s modelkou, která mu leží na klíně.
Musím k tomu ještě dodat, že Jan je ohromně lidský a velkorysý a nic neřeší. Protože jsem se už setkal s problémy s autorskými právy, tak jsem se ho hned zeptal, jestli ty záběry s ním můžu použít. A on řekl: „ Prodávej to!“. K těm autorským právům chci ještě říct, že čím komerčnější záležitost – mám na mysli lidi od filmu nebo zpěváky – tím větší jsou problémy s autorstvím. Ale když jsem fotografoval Miloše Formana nebo Václava Havla, tak nebyly žádné problémy, žádné smlouvy a všechno bylo jen na dobré slovo. A toho si hrozně vážím, protože teď, co slyším nebo vidím, tak to je jen boj o peníze. A to já neuznávám a naštěstí se mi to vyhýbá.
Vladimír Brunton,
fotograf – papírník – umělecký tiskař