Jaroslav Róna po dvaceti letech vystavuje U Kamenného zvonu.

Jaroslav Róna, Sedící čert, bronz 2011, Dům u Kamenného zvonu 2017, foto: ©Petr Šálek

Galerie hlavního města Prahy zahájila velkou bilanční výstavu sochaře a malíře Jaroslava Róny v gotickém Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. Název výstavy Róna 1997-2017 jednoznačně napovídá, že výstava je jubilejní, tzn., že jsou zde, až na malé výjimky, vystaveny práce z posledních 20 let umělcovy tvorby. Výstava navazuje na první velkou Rónovu výstavu z roku 1997, která proběhla ve stejných prostorách a se stejnou kurátorkou Olgou Malou. Výstavu provází i další jubileum, kterým jsou letošní umělcovy 60. narozeniny.

Avšak hlavním důvodem, proč si Jaroslav Róna zaslouží další samostatnou přehlídku, je jeho píle a zaujatost, s jakou uchopuje nejrůznější témata, a jeho velká prezence ve veřejném prostoru, který obohacuje svými osobitými plastikami. Celkem již vytvořil 15 realizací, které se postupně stávají vyhledávanými cíli a zvyšují atraktivitu míst, na kterých se nacházejí. Rónovy sochy mají totiž specifický náboj a vyvolávají emoce, jako např. známý pomník Franze Kafky v Praze, někdy mohou budit i polemiku, jako např. monumentální jezdecká socha Jošta Lucemburského v Brně, ale nikdy nenudí ani nezůstávají bez povšimnutí. Je mnoho dalších míst, kam by autor rád ještě umístil své sochy, např. na Řípu nebo na Sněžce, protože „sochy se mají dotýkat nebes a moc nerušit lidi“.

Výstava v Domě U Kamenného zvonu není uspořádána chronologicky, ale snaží se ukázat co nejvíce tematických vrstev Rónovy tvorby. Zásadním tématem, kterým se Róna dlouhodobě zabývá, je fenomén zla a vyrovnávání se s ním. Kafkovsky a orwellovsky působící díla vyvolávají zneklidňující a varující pocity. Ďáblíci a čerti naopak působí o něco dobromyslněji, i když podle svého tvůrce neustále čekají na svou příležitost.  Další vrstvu představují exotické nebo sci-fi náměty, fantaskní zvířata a stylizované figury.  Pozitivní protipól zlu představuje např. jeho David a Goliáš nebo Červené žirafy, vyznačující se veselou hravostí. Přestože sochy tvoří páteř výstavy, jsou zde zastoupena i velká plátna, ilustrace a kresby z cest.  Na dotaz, jak rozlišuje témata pro své sochy a obrazy, říká Róna lakonicky, že záleží na námětu. Sochy musí být vzduchem ohraničené objekty, zatímco obrazy mohou zachytit pouhou atmosféru bez konkrétního námětu. A dále dodává, že se snaží vyjadřovat k aktuálním tématům. Např. nosorožce zvolil jako vizuál výstavy, „protože je to ohrožený druh, a tím chtěl říci, že nosorožec je taky jenom člověk“.

Výstava nabízí také dvě originální videoprojekce, které speciálně pro výstavu vytvořil Pavel Štingl. První je prostorová a ukazuje pohled do zákulisí sochařovy tvorby a druhá obsahuje komentáře Jaroslava Róny k jednotlivým jeho sochám, což je unikátní, protože podle Jaroslava Róny si divák má cestu k uměleckým dílů  najít sám.

Přehlídku aktuální tvorby Jaroslava Róny je možné shlédnout až do 29.10.2017. a je tedy velmi pravděpodobné, že se stane velkou kulturní událostí letošního léta a podzimu. Zájem o ni ukázal již značný počet účastníků vernisáže. Kromě velmi zdařilého katalogu je pro návštěvníky připraven i doprovodný program s komentovanými prohlídkami a výtvarnými workshopy,
více na www.ghmp.cz

Pro velký zájem návštěvníků prodlužuje Galerie hlavního města Prahy
výstavu Jaroslava Róny v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí  do 31.12.2017.

Text: Soňa Šálková    Foto : Petr Šálek