Poslední den natáčení filmu Václava Havla Odcházení.
O tom, že je Václav Havel všestranně nadaná a s oblibou experimentující osobnost, není pochyb. Proto není divu, že uvedení jeho nejnovějšího díla – filmové adaptace jeho poslední divadelní hry Odcházení – je sledováno s velkým zájmem a očekáváním. Týden před oficiální premiérou naplánovanou na 22.3.2011 měli možnost film shlédnout poprvé novináři. Není zcela zřejmé, jestli se očekávání přítomných zástupců médií naplnila nebo ne, dosavadní recenze jsou zdrženlivé a vyznívají nejednotně. Zato zcela jednotně a kladně se k natáčení a práci s režisérem vyslovili zástupci hereckého a tvůrčího týmu na tiskové konferenci. A tím se projevila jedna z největších deviz filmu – Václav Havel se při svém filmovém debutu mohl opřít o brilantní herce jako jsou Josef Abrhám, Dagmar Havlová Veškrnová, Oldřich Kaiser, Jiří Macháček nebo Stanislav Zindulka a mnoho dalších, i o naprosto profesionální a zkušený filmový štáb. Např. produkci převzal českými lvy již několikrát ověnčený Jaroslav Bouček (Je třeba zabít Sekala” , Babí léto, Václav) , kameru vedl vynikající Jan Malíř, hudbu vytvořil Michal Pavlíček, střih Jiří Brožek. Tento semknutý tým umožnil to, aby Václav Havel –divadelník bez předchozích zkušeností s filmovou režií – převedl svou hru do filmové podoby, která však svůj divadelní původ nijak nezastírá. Děj se odehrává na jednom místě – v zahradě vily bývalého kancléře Riegera, který musí vládní vilu opustit a tím se také rozloučit se všemi atributy, které jsou s pozicí spojeny. Jeho rodina i nejbližší spolupracovníci se s touto zlomovou situací různě vyrovnávají a projevují tak jejich pravé tváře. Motiv ukončení jedné a nástupu nové dravé a bezohledné éry zosobněné nastupujícím politikem Kleinem (J. Dušek) přináší stejně jako divadelní provedení paralelu s Čechovovým Višňovým sadem. Opticky se to nejvíc projevuje v přezdobených historizujících kostýmech dam, patřících k odcházejícímu křídlu. Na rozdíl od divadla se ve filmu nevyskytuje autorský hlas, ale zato se Václav Havel ve filmu mihne osobně, a to v závěrečné provokativní sekvenci, kdy se vynoří a pronese svůj známý výrok o pravdě a lásce. Tenhle film je zcela neobvyklý, a proto je nutno posuzovat ho jinak než běžnou filmovou produkci. Václav Havel si splnil sen a odvážně vstoupil do „nové řeky“. A my jako diváci máme jedinečnou možnost vidět Odcházení očima samotného autora. Nadčasová satira s hlubokým smyslem a s výjimečnými hereckými výkony má tak možnost dosáhnout širokou diváckou obec a za to dík.
Text: Soňa Šálková, ARTmagazin.eu
Publikováno: 18. 3. 2011