Obrazy konců dějin – výstava k 30.výročí svobody v UPM    

Obrazy konců dějin – výstava k 30.výročí svobody v UPM    

Prezentovat vizuální kulturu přelomové „antidekády“ let 1985 – 1995 se pokouší výstava, kterou její autor a kurátor Pavel Vančát připravil v prostorách Uměleckoprůmyslového musea (UPM) v Praze. Ve třech velkých sálech si návštěvníci mohou připomenout, jak vypadala fotografická tvorba a s ní související obrazová média v závěru normalizace, během Sametové revoluce a v prvních svobodných letech po ní.  Výstava je nejdůležitějším projektem, kterým si UPM připomíná letošní 30. výročí listopadu 1989. Je uspořádána chronologicky a představuje práce výrazných českých fotografů, grafiků i filmařů a jejich tvůrčí vývoj v období politického a společenského přelomu vyvolaného zánikem sovětského impéria a nástupem demokracie. Politickou a společenskou změnu v té době provázel i převratný vývoj nových technologií, který naprosto změnil mediální prostředí. Překotnost a roztříštěnost, které historický přelom provázely, v úvodu výstavy ilustruje kreslený vtip Jiřího Jiránka, na kterém učitel říká studentům: Ten bordel, který žijeme, milí studenti, se jednou bude jmenovat dějiny“.

Důležité i marginální události přelomové dekády připomíná časová linka, která prostupuje celou expozicí a je jejím orientačním vodítkem. Sled událostí zahajuje nástup Michaila Gorbačova v roce 1985 a uzavírá éra živelného „raného“ kapitalismu první poloviny 90.let. Od této osy se pak rozvětvují dílčí úseky výstavy podle jednotlivých autorů a témat. Oficiální reklamní a komerční fotografie socialistického konzumního světa střídají dokumenty zachycující pravdivě zmar a bezvýchodnost skomírajícího socialismu, ale i subkulturní dění stranou oficiálních médií. Delší časové rozmezí vzniku exponátů naznačuje, že změna nenastala přes noc, ale byla výsledkem delšího zrání. Vedle fotografického cyklu Český člověk trojice Jan Malý, Jiří Poláček a Ivan Lutterer se mnoho dalších autorů vyskytuje v obou částech výstavy: např. Dušan Šimáček jako zástupce aranžované a módní fotografie nebo Bohdan Holomíček jako dokumentarista a reportér. Jediným zahraničním tvůrcem na výstavě je Anton Corbijn, který jako dvorní fotograf skupiny Depeche Mode zachytil v roce 1988 okamžiky jejich návštěvy v Praze.

Samostatná místnost je věnována událostem 17. listopadu 1989 a těsně po něm. Jsou zde plakáty, televizní reportáže a dokumentární fotografie. Rekonstrukce velké výstavy Československý listopad, kterou v prosinci 1989 uspořádala Anna Fárová v Mánesu, je připomínkou spontánních záběrů, pořízených během demonstrací. Deník Josky Skalníka ve formě koláže obsahuje mimo jiné i poděkování Václava Havla, který se těsně před prezidentskou volbou několik dní skrýval ve Skalníkově ateliéru.

Kurátor Pavel Vančát s fotografií Václava Havla od fotografa Dušana Šimánka. Foto: Petr Šálek

Mezi polistopadovými tvůrci v oblasti grafiky vyniká Aleš Najbrt a jeho nápaditá grafická úprava časopisu Reflex. Nelze pominout ani novou vizualitu v již nekontrolovaném mediálním prostředí balancující na hranici dobrého vkusu. Kromě nástupu videa a digitálního zpracování obrazu je posledním velkým mezníkem přechodové dekády vznik soukromé televize Nova v roce 1994, která se velmi rychle prosadila a zahýbala mediálním prostředím.

Výstava Obrazy konců dějin. Česká vizuální kultura 1985-1995 je 6. patře historické budovy UPM od 17.10.2019 do 29.3.2020.      Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..