Bedřich Dlouhý vystavuje podle svého gusta

Velkou reprezentativní přehlídku prací Bedřicha Dlouhého (nar. 1932), významného představitele umělecké generace 60. let, který až do dnešních dnů nepřestává tvořit, prezentuje Galerie hlavního města Prahy. Název výstavy Bedřich Dlouhý – moje gusto výmluvně naznačuje, že 87-letý tvůrce se nejen podílel na výběru vystavených děl, ale že celá koncepce výstavy odpovídá jeho představám. Podle slov kurátorky expozice Mahuleny Nešlehové bylo autorovým přáním uspořádat výstavu v prostorách Městské knihovny především pro její přirozené horní osvětlení, které svědčí zejména asamblážím a kolážím. Sférické foto: Petr Šálek

Bedřich Dlouhý

Bedřich Dlouhý

Aktuální expozice potvrzuje, že volba místa byla správná. Více než sto dvacet velmi rozmanitých exponátů má v Městské knihovně dostatek prostoru samostatně vyniknout a zároveň je možné sledovat i paralely a souvztažnosti mezi pracemi z různých období malířovy tvorby. Nejrannější exponát pochází z roku 1956 a nejčerstvější je z letošního roku. Avšak uspořádání expozice nesleduje časovou osu a je spíše tematické než retrospektivní. Od 60. let vkládá Bedřich Dlouhý do svých obrazů a instalací nalezené předměty a aplikované prvky a vytváří s nimi koláže, asambláže a prostorové instalace. Optický zážitek tak obohacuje o hmatový a prostorový. Přestože se styl, použitá technika i témata v různých obdobích liší, v naprosté většině z nich lze najít prvky jemného humoru, absurdní nadsázky či ironie. Tento způsob vyjadřování je autorovi vlastní a rezonuje v něm celoživotní echo tzv. pánského klubu nebo pozdější skupiny Šmidrové, jejichž členem se Bohumil Dlouhý stal během studií v 50. letech. „Byla to averze k průměru, všednosti, touha po osobitosti, originalitě“, řekl Bedřich Dlouhý o tomto období později. Esenci „šmidrovství“ tzv. dadaistický „pocit divnosti“ si Bedřich Dlouhý zachoval až do dnešních dnů. Spolu s poetickou a vynálezeckou strunou tvoří osobitý mix, který charakterizuje Dlouhého tvorbu.

Každá ze čtyř velkých místností v galerii akcentuje jiný tematický okruh. Na začátku převažuje figurální tématika se „šmidrovským potenciálem“. Fotorealisticky zvládnuté postavy karikují fotografie z časopisů. Malíř vytváří parafráze na klasická umělecká díla. Komiksového kačera Donalda maluje jako Krajkářku ze slavného Vermeerova obrazu.  Před nadměrně velkou Dívku s perlou (Vermeer) umísťuje obrovský krajíc chleba. Dalším tématem jsou imaginární krajiny a prostorové asambláže, ve kterých podobně jako u krajíce chleba precizně napodobuje reálné předměty. Do abstraktních obrazů umísťuje běžné předměty (Zkouška tlaku). Samostatnou skupinu tvoří instalace se světelnými zdroji. Velkým celoživotním tématem umělce jsou autoportréty – ironické a bez jakékoli sentimentality. Asociační metodou se portrétuje na dvou rozměrných asamblážích pomocí různých předmětů a odkazů. Realisticky se pak na velkoformátových plátnech maluje buď vleže na posteli, nebo nejnověji ve stoje v trenýrkách v ateliéru  – Akademický malíř B.D. vzpomíná (2019).

Velkou reprezentativní přehlídku prací Bedřicha Dlouhého (nar. 1932), významného představitele umělecké generace 60. let, který až do dnešních dnů nepřestává tvořit, prezentuje Galerie hlavního města Prahy.

Výstava velmi působivě podtrhuje šíři tvorby umělce evropského formátu, jeho neustálou chuť objevovat a experimentovat. Zároveň jasně dokládá, že Dlouhého tvorbu nelze přiřadit žádnému uměleckému směru, je to klasik bravurně ovládající malířskou techniku, který je ve svém vyjádření velmi svobodný a pracuje spontánně.

Výstavu doprovází obrazová publikace, která je volným průvodcem expozicí, jež v Městské knihovně potrvá až do 16. února 2020.

Text: Soňa Šálková, Foto: Soňa Šálková, Petr Šálek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..