Malíř Josef Šíma a jeho Cesta k Vysoké hře na výstavě ve Valdštejnské jízdárně

Malíř Josef Šíma, Cesta k Vysoké hře,Valdštejnská jízdárna. Foto: Petr Šálek

Po loňské mimořádně úspěšné výstavě František Kupka věnované osobnosti, která svým dílem a životem spojuje českou a francouzskou uměleckou scénu, přináší Národní galerie výstavní projekt o dalším českém umělci, který byl prostředníkem mezi českou a francouzskou avantgardou, malíři Josefu Šímovi (1891-1971).

Kurátorka Anna Pravdová při komentované prohlídce, foto: Soňa Šálková

Výstava ve Valdštejnské jízdárně navazuje na přehlídku, kterou vloni uspořádala Moravská galerie v Brně. V symbióze obou institucí se kurátorská dvojice obou výstav Anna Pravdová (NGP) a Petr Ingerle (MG) zaměřila na časový úsek od začátku malířské dráhy Josefa Šímy v Brně až po jeho setkání s francouzskou skupinou mystických a ezoterických básníků Vysoká hra (Le Grand Jeu), které zásadně ovlivnilo umělcovu další tvorbu.

Kurátor Petr Ingerle, foto: Soňa Šálková

Na rozdíl od Brna se pražskou přehlídku podařilo obohatit o další významné zápůjčky z veřejných i soukromých sbírek z Čech i Francie a o některé práce na papíře. Výstava není retrospektivní, ale mapuje Šímův vývoj od brněnských začátků přes období v Paříži, kam se přestěhoval v roce 1921, až po osudové setkání s mladými francouzskými básníky. Koncepce dodává výstavě příběh, protože setkání s Vysokou hrou skutečně proměnilo Šímovu tvorbu. Umělec se celý svůj život odvolával na to, že básnící z Vysoké hry jeho dílu rozuměli nejlépe a kladli mu ty nejdůležitější otázky, na které se on pokoušel dát odpověď ve svých obrazech. Architektonické pojetí expozice od Zbyňka Baladrána podporuje tuto koncepci tím, že připomíná klikatou cestu s jednotlivými zastávkami v Šímově tvorbě, s vyvrcholením v období příslušnosti k Vysoké hře.

Začátek expozice obsahuje první Šímovy obrazy z Brna. Vedle portrétů malířova bratra z let 1913-14 nebo příslušníků rodiny Jiřího Voskovce, se kterými se přátelil, jsou zde zastoupena i brněnská zákoutí. Výstava sleduje různé peripetie v Šímově uměleckém zrání. Od zachycení pohybu pod vlivem futurismu, spěje dále ke geometrizovaným a nerealistickým pohledům v puristickém duchu. Jsou zde zastoupeny obrazy zachycující ulice v Paříži nebo parníky v Praze na Vltavě. Posázavské krajiny z roku 1923 mají vysoký horizont a připomínají pohled z letadla. Další fázi Šímova uměleckého vývoje představují abstraktní kompozice ovlivněné setkáním s nizozemskými zástupci abstraktního umění. Nejlépe Šímovu cestu charakterizují jeho portréty. Postupně přestává osoby zobrazovat realisticky a v reálných prostředích, občas volí formu karikatury a postavy redukuje na působivá torza vystupující z temného pozadí. Akvarelové portréty v obrysech jemných linek zase působí něžně a subtilně. Odkazují na Šímovu ilustrační tvorbu především básnických sbírek.

Knižní ilustrace tvoří samostatnou kapitolu v Šímově díle a svědčí o tom, jak blízký vztah měl k básním a básníkům. Potvrzuje to i výrok historika umění Františka Šmejkala, který řekl, že Šíma byl „malířem mezi básníky a básníkem mezi malíři“.

Postupně expozice dochází ke klíčovému setkání Josefa Šímy s mladými francouzskými básníky v čele s René Daumalem a Rogerem Gilbertem-Lecomtem, se kterými založil skupinu Vysoká hra. Na výstavě jsou prezentována i některá díla dalších výtvarníků skupiny a dokumenty z francouzských zdrojů. Obrazy Josefa Šímy se mění a nacházejí nový duchovnější výraz. Opakovaně maluje surreální krajiny, ve kterých se vyskytují archetypální prvky a symboly vejce, hranolu nebo stromu zasaženého kulovým bleskem. Jindy se vrací k útržkům zážitků z dětství (Ve čtyři hodiny odpoledne). Věnuje se i antickým tématům jako např. na vystaveném plátně Návrat Theseův.

Pro dobovou ilustraci nabízí výstava i dva filmové dokumenty o Paříži 20. let minulého století a o abstraktním umění. Výstavu doprovází obsáhlý katalog.