Daniel Pitín a jeho Papírová věž v Rudolfinu

Daniel Pitín a jeho Papírová věž v Rudolfinu

Průřez nedávnou i současnou tvorbou výrazné osobnosti dnešní tvůrčí generace Daniela Pitína (1977) připravila na podzimní výstavní sezónu pražská Galerie Rudolfinum. Výstava Papírová věž obsahuje řadu převážně velkoformátových pláten a také dvě videoinstalace umělce, který bezesporu patří k nejzajímavějším postavám současné české výtvarné scény a je uznáván i v mezinárodním kontextu. O tom mimo jiné svědčí i skutečnost, že převážná část vystavených obrazů jsou zápůjčky z domácích a zahraničních sbírek. Koncepce výstavy a výběr vystavených prací jsou výsledkem těsné kurátorsko-autorské spolupráce ředitele Galerie Rudolfinum Petra Nedomy se samotným autorem.

Prostorně a tradičně působící sály historické budovy Rudolfina při vstupu do expozice ustoupí do pozadí a divák se ocitne ve zvláštním světě balancujícím mezi realitou a snem. Opuštěné budovy a interiéry na plátnech vyvolávají pocit melancholie až beznaděje. Figury, které se v nich objevují, jsou často jen fragmentární a bez obličejů, jakoby ztracené ve světě, jehož význam uniká. Umělec reaguje na útržkovitost a roztříštěnost zpráv a obrazů z dnešních médií, které nás neustále zaplavují informacemi. Je v nich realita, kterou vnímáme, ale můžeme o ní pochybovat, protože nejsme jejími přímými účastníky. Ovšem latentní úzkost a pocit nebezpečí v nás zůstává.

Jako předlohy pro své obrazy používá Daniel Pitín fotografie nebo scény z filmů. Ty pak dekonstruuje a přetváří. Někdy zakrývá jejich části geometrickými útvary. Například obraz „Otevřené pole“ (2018) je parafrází na filmovou scénu od Alfreda Hitchcocka. Kompozice obrazu je stejná jako ve filmu, ale letadlo pronásledující filmového hrdinu nahrazuje na plátně neurčitý geometrický objekt. Nebezpečí trvá, ale není jasné, o jaký druh nebezpečí se vlastně jedná. Filmové předlohy využívá Pitín i v obou vystavených videoinstalacích. „Broken Window“ vytváří umělou realitu vložením původních sekvencí z Hitchcockova filmu „Okno do dvora“ (1954) do kulis z papírových kartonů. Náročnější videoinstalace „Rotace“ promítá na dvou protilehlých projekčních plátnech části ze Scorceseho filmu „Taxikář“ (1976), které pomocí 3D-technologie kombinuje s jakýmisi skalními útvary, které se v závěru videa roztříští.

Malba Daniela Pitína je snadno čitelná. Rozměrná plátna laděná převážně v jemných pastelových barvách vynikají bravurní malířskou technikou a jímavou estetikou. Avšak jejich obsahové vyznění budí neklid a blíže nespecifikovatelné obavy. Sám autor se nebrání různým interpretacím svých prací, pouze se pokouší otevřít uzavřené stereotypy a mechanismy vnímání. Podle Daniela Pitína jsou na výstavě zastoupeny tři roviny jeho malířské tvorby: 1. Figurativní – zobrazují převzaté postavy z filmů a fotografií, 2. Kubistická zátiší – abstrahují realitu a představují Pitínův návrat k malbě podle modelu, 3. Abstraktní prostor – objekty, které mohou připomínat měsíční krajiny nebo jeskyně a jsou osvobozeny od informační zátěže (plátna v závěru výstavy).

Současně s výstavou vychází i katalog s barevnými reprodukcemi všech obrazů na výstavě a řadou referenčních obrazů z malířovy dřívější tvorby. Textovou část tvoří úvod od Petra Nedomy a záznam rozhovoru Jena Kratochvíla s Danielem Pitínem.

Výstava v Galerii Rudolfinum potrvá od 26. září do 29. prosince 2019. Vstup na výstavu je zdarma.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

Ještě než navštívíte výstavu, můžete se zde projít sférickou prohlídkou, cestu vám ukáží šipky, na které stačí kliknout.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..