Výběr asi 200 fotografií obsahuje retrospektivní výstava v Berlínské galerii Muzea pro moderní umění (Berlinische Galerie Museum für moderne Kunst). Jejich autorem je u nás téměř neznámý, avšak pro fotografickou avantgardu 20. a 30. let velmi významný německý fotograf Otto Umbehr (1902-1980), který své práce uveřejňoval pod pseudonymem Umbo. Umbo patřil v době Výmarské republiky k berlínské umělecké scéně. Jeho portréty a reportážní záběry života před nástupem Hitlera dokumentují uvolněnou atmosféru ve městě, které bylo v té době vyhledávanou mezinárodní společenskou a uměleckou metropolí. Na vzniku výstavy se podílejí tři významné německé kulturní instituce. Kromě Berlínské galerie je to Sprengel Museum Hannover a Nadace Bauhaus Dessau, které v roce 2016 po několikaletém úsilí získaly do svých sbírek rozsáhlou umělcovu pozůstalost. Výstava je první velkou retrospektivou Umba po 24 letech a jasně potvrzuje jeho nevšední vidění a novátorství.
Umbehr se původně chtěl stát malířem a začal studovat v Bauhausu. Atmosféra ve Výmaru mu však připadala příliš konvenční a tak studia po dvou letech přerušil a přestěhoval se do Berlína. Estetika Bauhausu však celoživotně ovlivnila jeho výtvarné vidění a cit pro kompozici, které byly v té době dosud nevídané a experimentální. Jako autodidakt jen za podpory svého přítele začal v Berlíně fotografovat a podařilo se mu vytvořit osobitý umělecký výraz, takže se brzy stal vyhledávaným portrétistou berlínské bohémy. Především jeho portréty tzv. „nových žen“ jsou naprosto revoluční až feministické a zobrazují sebevědomé krásky s krátkými vlasy v ležérních pózách i oblečení. Jedním z nejkrásnějších je portrét herečky a spisovatelky Ruth Landshoff, hledící do kamery přes prasklý skleněný negativ, který vytváří před obličejem jakousi pavučinu. Proto jej Umbo pojmenoval Ruth. Spinne (Pavouk). Nezvykle působí také póza modelu, protože Umbo otočil záběr o 90 stupňů. Portrét tanečnice Valesky Gert je úmyslně přesvětlený a zdůrazňuje výrazné nalíčení.
To, jak se Umbovi podařilo předběhnout svou dobu, dokládá jeden z jeho autoportrétů, který je jakýmsi předchůdcem dnešních „selfie“. Fotograf leží na pláži a kamera, kterou drží v ruce, mu vrhá stín přes oči.
Pro společenské časopisy vytvářel Umbo fotografické série – jakési obrazové příběhy. Např. s populárním klaunem Grockem. Aranžovaná série s figurínami má vtip i promyšlenou kompozici a odhaluje tajný život figurín z výkladních skříní.
Velmi objevné jsou Umbovi fotografie z městského života nebo záběry architektury. Typická je pro něj obliba v neobvyklých stanovištích a úhlech pohledu. Např. na snímku Schattenwunder (Stínový zázrak) z roku 1928 pohled z ptačí perspektivy na chodce na ulici a jejich stíny působí téměř surrealisticky. Po válce pak obdobně novátorsky fotografoval v USA budovy od slavného architekta Miese van der Rohe.
Po Hitlerově nástupu k moci ztratil Umbo své kreativní prostředí i tvůrčí inspiraci. Jediné zajímavé záběry na výstavě jsou ze série s meteokamerou s rybím okem z roku 1934. Po válce Umbo nedokázal navázat na své úspěchy z berlínské éry. V 50. letech pak úplně přestal fotografovat. Také jeho tvorba byla dlouhá léta v zapomenutí. Teprve na konci života byl znovu objeven a jeho tvorba se dočkala uznání, které si právem zaslouží.
Výstava v Berlinische Galerie potrvá až do 20.července 2020. Virtuální prohlídku výstavou, kterou komentuje ředitel muzea Thomas Köhler a kurátor výstavy Ulrich Domröse v němčině a s anglickými titulky je možné shlédnout na webu na: https://berlinischegalerie.de/ausstellung/umbo-fotograf/#c5563 .
Text: Soňa Šálková