Vstoupit v žáru letního odpoledne do kostela svatého Rocha na Strahovském nádvoří, je jako vejít do chladivé oázy. Oáza, dřívější svatostánek, je nyní svatostánkem umění galerie Miro a vyvolává neméně úcty. I dnes zde můžete dojít duchovního prožitku a těžce popsatelného pocitu setkání s jinou dimenzí. Od 1.7. do 13.9.2009 jsou totiž na tomto místě k vidění niterné projevy velkých duší: portréty Davida Hockneye, živelná tvorba taschisty Jeana Fautriera, orfistické kompozice Františka Kupky, litografie George Braqua, Salvatora Dalí a Marca Chagalla, abstraktní expresionismus Antoni Tápiese, stejně jako dílo Jeana Miró, Pabla Picassa nebo postmoderna Georga Baselitze. Umění oslovuje hlubší úrovně člověka, má schopnost odhalit mu skutečnosti méně zřejmé, vyjevuje mu jiné perspektivy. Díla zde vystavená jsou sdělná velmi. Komunikují na vlnách, kde slova nestačí. Kdo není naladěn na tyto vlny, může se obdivovat jedinečnému vidění světa a umělecké dovednosti. Racionální typ se může zamyslet nad vizuálním zachycením zvuku zvonů, nad vyjímečností člověka, kterému přenos tónů do barvy a tvaru byl zřejmý.
Myslím si, že výstava je umístěna mimořádně vhodně. Jestliže ke svatému Rochovi dříve lidé chodili pro duchovní povzbuzení a setkání s něčím, někým, mimořádným, galerie Miro současnou výstavou poskytuje srovnatelný zážitek. Milý je rozsah výstavy, který nezahltí, ale dává příležitost celek beze spěchu projít, u jednotlivých děl se zastavit a procítit je. Neméně potěšující je, že výstava vás velmi obohatí a zároveň nezruinuje. Doporučuji.
Text: Martina Mc Lenehanová
Foto: Petr Šálek