Od 14. 10. do 5. 12. 2022 se můžete těšit na novou výstavu Antonína Kratochvíla – David Bowie v naší galerii 400 ASA v Praze na Smíchově v ulici Kováků 32.
„Já se jen snažím najít světlo. Chceš jít se mnou?“
Bowie potáhl ze své marlborky. A byli pryč.
Píše se rok 1997 a v newyorské čtvrti Meatpacking District se jednoho dne odehraje mimořádná fotografická fúze Antonína Kratochvíla s Davidem Bowiem, z níž vzejde série slavných, ikonických portrétů. Na place se tehdy setkali dva rovnocenní padesátníci žijící si své vlastní životní vzlety a pády, oba ve fázi, kdy nacházeli svou osobní i uměleckou rovnováhu nesporné kvality, originality a nadžánrovosti. Antonína Kratochvíla i Davida Bowieho spojují charakteristické vlastnosti – nespoutanost a živelnost, ale i charismatický prožitek radosti a vděčnosti z naplnění jejich vysoce kreativních a originálních kariér. Jejich dávné frajerství se mění ve vyzrálé sdělení, vzkaz o důležitosti významu těchto impozantních umělců. V jednom z rozhovorů David Bowie říká: „Netuším, odkud jdu, ale slibuji, že vás nebudu nudit.“ To samé platí i pro fotografický kredit Antonína Kratochvíla: „vědět, jak vidět a porozumět“.
autorka textu
Pavlína Vogelová
Antonín Kratochvíl (1947) pochází z Lovosic, kde měl jeho otec fotoateliér, od roku 1972 působí v USA. Žije v New Yorku a v Praze. Patří mezi zakládající členy VII Photo Agency. Věnuje se hlavně portrétní a dokumentární fotografii, za něž byl několikrát mezinárodně oceněn. V roce 1999 ho časopis American Photo zařadil mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie.
Z podnětu fotografa Vojty Dukáta vystudoval bakalářský program na umělecké Akademii Gerrita Rietvelda v Nizozemí (1971). Pracoval pro prestižní americké noviny a časopisy – Playboy, Penthouse, Vogue, Rolling Stone, Los Angeles Times Magazine nebo Newsweek. Od poloviny sedmdesátých let se vracel do Evropy, aby zachycoval život za železnou oponou a později i změny po jejím pádu. Viz kniha Broken Dream: Twenty Years of War in Eastern Europe (1997).
Jako žurnalista pracoval na místech válečných konfliktů, zaznamenával genocidu v Rwandě, tamní utečence v Zaire, uprchlíky bosenské i afghánské, oběti epidemie AIDS v Zimbabwe a pašeráky drog v Guatemale.
Mimo jiné obdržel tři ocenění World Press Photo. Vydal celou řadu samostatných publikací a do řady dalších titulů přispěl.
Je jedním ze zakladajících členů spolku 400 ASA.