Každý z nás jistě někdy vstoupil do katedrály sv. Víta. To, zda známe jednotlivé prvky bohaté výzdoby chrámu, je však jiná otázka. První chrám naší země totiž přímo překypuje předměty vysoké historické a umělecké hodnoty. Není divu, když se na něm víc než 600 let podílely duchovní a tvůrčí schopnosti mnoha našich významných předků. Některé památky však zůstávají očím běžných návštěvníků skryté. Nejnepřístupnějším místem katedrály i celého Pražského hradu je bezesporu Korunní komora, ve které jsou uloženy české korunovační klenoty. Její dveře se sedmi zámky, ke kterým mají po jednom klíči významní představitelé státní a církevní moci, se otevírají jen při výjimečných příležitostech pro vybraný okruh osob.
Z důvodů bezpečnosti ale i památkové ochrany není pro veřejnost přístupné ani tzv. triforium, což je ochoz lemující vysoký chór po vnitřním obvodu katedrály ve výšce 14 metrů. Na triforiu založil druhý stavitel chrámu Petr Parléř (1333 – 1399) čestnou galerii 21 osobností, které se zasloužily o vybudování chrámu. Nejvýznačnější umístění v bezprostřední blízkosti hlavní osy chrámu přitom Parléř vyhradil bustám císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Sochař zobrazil římského císaře a českého krále v částečně stylizované nadčasové podobě, která však nepostrádá individuální fyziognomické rysy shodné s jinými dobovými podobiznami vladaře. Po stranách busty jsou erby s českým lvem a říšskou orlicí. V této nejstarší části triforia jsou umístěny i busty předchozích tří manželek Karla IV., jeho rodičů Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a prvních tří arcibiskupů katedrály Arnošta z Pardubic, Jana Očka z Vlašimi a Jana z Jenštejna. Do pískovce vytesány jsou zde také podobizny dvou hlavních stavitelů chrámu – Matyáše z Arrasu a Petra Parléře i pěti kanovníků a ředitelů stavby až do roku 1385. Tváře těchto pro vznik chrámu tak zásadních osobností oklopují hlavní oltář a zůstávají tak symbolicky trvale přítomné při všech bohoslužbách a shromážděních v katedrále.
V započaté tradici pak pokračovali i novodobí stavitelé chrámu. V letech 1917 – 1941 vyzdobili triforium v novogotické části podle vzoru Petra Parléře bustami osobností, které se zasloužily o dostavbu katedrály, jakými byli například architekti Josef Mocker a Kamil Hilbert nebo biskup Antonín Podlaha.
Od busty Karla IV se otevírá jedinečný pohled podélnou osou katedrály až k jejímu západnímu průčelí s velkým kruhovým oknem podle návrhu Františka Kysely z let 1925 – 27. Na kruchtě pod touto růžicí budou brzy stát nové katedrální varhany. Již hotový nástroj, který vyrobil světoznámý stavitel varhan Gerhard Grenzing, čeká v jeho dílně v Barceloně na provedení potřebných stavebních úprav na zpevnění podloží kruchty. Po instalaci nových varhan se pohled do katedrály zase trochu pozmění. Ale na změny si katedrála sv. Víta už dávno musela zvyknout. Od položení jejího základního kamene letos uplynulo 677 let.
Text: Soňa Šálková
Summary
An unusual view of the Prague Metropolitan Cathedral of St. Vitus, St. Wenceslas and St. Adalbert can be seen on a spherical image taken from the triforium of the Cathedral. For reasons of security and monument protection, the triforium, i.e a high gallery surrounding the high choir of the cathedral, is not accessible to the public. The second builder of the church, Petr Parler (1333 – 1399), created an honorary gallery dedicated to 21 personalities who contributed to the construction of the church, among them the most significant place, close to the main axis of the church, has been reserved to the busts of the Emperor Charles IV and his fourth wife. In this oldest part of the triforium there are also busts of other members of the royal family, the first three archbishops of the cathedral as well as of the two main builders of the church – Matthias of Arras and Petr Parler. The unusual view extends to the western facade of the cathedral, with a round stained glass window, the so-called rosette above the west chancel, where a new organ will be placed very soon.