Miloš Vendlek (*1962) – fotografie života a život s fotografií
Fotograf Miloš Vendlek je aktivním členem Svazu českých fotografů. Zúčastňuje se členských výstav, kde jsou mu blízká především témata typu Domov, Město, Člověk. Svým nezapomenutelným rukopisem se začleňuje do originální fotografické tvorby členů svazu. Řada jeho snímků byla zařazena do svazové sbírky fotografií.
Předsedkyně Svazu českých fotografů Věra Matějů
Výstavu zahájila Věra Matějů, vedle ní autor výstavy Miloš Vendlek a fotograf Petr Šálek. Foto: Roman Löwinger
Portrét Miloše Vendleka, foto: Petr Felix
První jednoduchý fotoaparát si koupil v 11 letech. Kamarádův tatínek ho pak zavedl do pražského Lokomotiv klubu, jehož členem pak byl až do jeho zrušení v roce 1991. Tam se naučil vyvolávat filmy, dělat kontakty a zvětšovat fotografie. Ale fotografické vidění, smysl pro kompozici a reportérskou pohotovost ho nikdo učit nemusel – ty dostal od pána boha.
Na profesionální dráhu fotografa v šedých normalizačních časech nepomýšlel. Kluk z periferie na rozhraní Libně a Vysočan se vyučil provozním zámečníkem a nastoupil do fabriky. V oboru fotografie se ale nepřestával dále rozvíjet. Velkou úlohu v jeho fotografickém zrání sehrály dvě fotografické osobnosti: Andrej Matějíček a Aleš Kuneš. „Jsem v podstatě autodidakt, ale pan Matějíček mě naučil techniku a s panem Kunešem jsem hodně konzultoval své fotografie. Tihle dva mi dali základ, který se mi do života hodil“, říká Vendlek.
Snímek z vernisáže. Foto: Roman Löwinger
Ve volných chvílích – a už s lepším fotoaparátem – jako teenager s oblibou brouzdal po Praze a zachycoval na film vše, co ho zaujalo. Vytvořil obsáhlou kroniku doby plné šedi, melancholie a beznaděje ale také okamžiků radosti, bezstarostnosti a poezie. Vzniklo tak svědectví o době, kdy v historickém centru Prahy, plném lešení a oprýskaných fasád, bylo namísto turistů možné potkat osamělé důchodce nebo pár dětí hrajících si na ulici. Normalizační život dokumentoval i na rozestavěných sídlištích na okraji hlavního města, v parcích nebo na koncertech tehdy začínajících, dnes legendárních českých hudebníků – Petra Jandy, Vladimíra Mišíka nebo Radima Hladíka. V jeho rozsáhlém fotoarchivu nechybí ani trochu subversivní momentky z povinných prvomájových průvodů nebo spartakiádních vystoupení. Na otázku, zda jsou některé scény nahrané, říká: „Já jsem v životě žádnou fotografii nearanžoval, já jsem reportážní fotograf. V podstatě jsem šel po ulici a viděl. Někdy jsem začal fotit a nic z toho nebylo, nebo jsem udělal 2 – 3 obrázky a teprve po vyvolání jsem zjistil, že je to ono.“
Přes práci fotolaboranta a technického fotografa se po roce 1989 stal profesionálním fotografem na volné noze. Vedle reportážní a komerční fotografie pracoval jako fotograf pro zahraniční filmové a televizní produkce.
Profesní kariéra Miloše Vendleka skončila v roce 2011 ze zdravotních důvodů. Od té doby je v invalidním důchodu. Svou milovanou fotografii ale neopustil. Pokud mu to zdraví dovolí, věnuje se digitální street fotografii nebo fotografuje zátiší. A dál se zúčastňuje výstav a soutěží, pořádaných Svazem českých fotografů nebo Salonem výtvarných umělců Prahy 9.
Text: Soňa Šálková a Petr Šálek