Malíř Frank Kortan ve svých obrazech vizualizuje sny starými malířskými postupy

Malíř Frank Kortan (*1964) je umělec s nevšední představivostí. Když maluje, umí se odpoutat od reality a zcela se ponořit se do surreálního světa podvědomí, plného symbolických náznaků a laskavých škodolibostí. Díky své fantazii přenese citlivého diváka, ochotného se s ním vydat na cestu, do jiné dimenze. Reálné postavy, živočichy a předměty věrně zobrazené ve stylu starých mistrů ve svých obrazech komponuje do snových kompozic. Vytváří tak zcela novou imaginární realitu, otevírá vnitřní svět, ve kterém neplatí fyzikální zákony, vystupují v něm nezvyklí tvorové a skutečné osobnosti se v nich setkávají se svými představami nebo s atributy, které jim přisoudil sám malíř. Fantazie při volbě námětů a dokonalost malířské techniky je to hlavní, co charakterizuje jeho tvorbu.

Franka Kortana jsme navštívili v jeho ateliéru v malebném městečku Egloffstein v Bavorsku. Ukázal nám své obrazy a poskytl exkluzivní rozhovor.

Frank Kortan, foto: Petr Šálek

Artmagazin.eu: Vaše obrazy se vyznačují dokonalým zvládnutím náročné malířské techniky a také nevšedním citem pro přesnost a detail, který je v dnešní době ve výtvarném umění velmi vzácný. Jak jste došel k tomuto stylu?

Frank Kortan: Jako dítě jsem měl dvě záliby. Hudbu a malování. Rozhodl jsem se nejdřív pro hudbu, nějakou dobu jsem pracoval jako profesionální hudebník, ale pak jsem zjistil, že to pro mě není ta správná cesta. Vrátil jsem se tedy k malování a rozhodl se, že nejdřív musím dokonale zvládnout techniku, abych byl svobodný ve vyjádření. Jsem totiž maximalista a nestačí mi být dobrý nebo dokonce průměrný. Když něco dělám, musí to být první liga. V malířství mě oslovil styl Le Trompe-l´oeil, což v překladu znamená „matení očí“. Je to velmi stará technika věrného, plasticky působícího zobrazování předmětů s nejmenšími detaily, až v divákovi vyvolají dojem, že jsou trojrozměrné. Je to absolutní vrchol techniky, který je v malířství myslitelný. Začátky Trompe-l´oeil sahají do středověku, ale k naprosté dokonalosti v něm došel až Francouz Jacques Poirier ve 20. století. Vybíral si ty nejtěžší předlohy např. látky s jemnou strukturou nebo pytlovinu. Protože z hudby vím, že bez cvičení člověk nic nedosáhne, usilovně jsem dřel, abych si techniku Trompe-l´oeil osvojil. Studoval jsem historické i současné autory a prameny. Velmi důležitá byla přitom volba správných barev a materiálů. Míchání barev je velká věda, ale některé barevné odstíny, jako např. barokní červeň nelze namíchat tak, aby měla v sobě patinu a zároveň svítila. To umí jen nejlepší barvy na trhu, např. Old Holland, se kterými maloval už Vermeer nebo Rembrandt. Vycházím z ověřených postupů, do kterých jsem postupně vnesl některé inovace, až jsem si vytvořil vlastní know-how. První obraz jsem maloval celý rok, byla to taková moje diplomová práce. Dneska ovládám techniku na potřebné úrovni a jsem svobodný člověk, protože můžu malovat, co mě napadne.

Artmagazin.eu: Kam jste se ve své tvorbě posunul dál?

Frank Kortan: Obrazy ve stylu Trompe-l´oeil jsou strašně popisné a obdivuhodná je na nich vlastně jen technika. Jako umělec chce člověk něco objevovat. Proto jsem potřeboval postoupit dál a dát svých obrazům něco navíc, myšlenku nebo náboj, který diváka upoutá a přinutí ho hledat hlubší smysl. O nápady nemám nouzi, těch mám vždycky dost. Když se rozhodnu, jaký ideový námět bude mít můj příští obraz, začnu promýšlet kompozici a výběr rekvizit, které musí mít symbolický význam. Když je tématem obrazu nějaká známá osobnost, ať už historická nebo současná, začnu studovat materiály o jejím životě a zálibách a sbírat různé předměty, které buď přímo namaluji na obraz, nebo které mě inspirují. Obraz musí mít duchovní rozměr. Přesně promýšlím reálné i nereálné detaily, které podtrhnou portrétovanou osobnost. Chci v divákovi probudit fantazii, aby viděl vnitřní krásu, která se v ní skrývá. Ale je to moje interpretace, takže současně je to i výpověď o mně a mém vztahu k portrétovanému. Teprve potom začínám malovat a to je ta nejtěžší fáze, která trvá měsíce. A k tomu je nutná vytrvalost, která někdy hraničí s posedlostí.

Frank Kortan

Artmagazin.eu: Malujete ve stylu starých mistrů. Jak se ve vašich obrazech odráží současnost?

Frank Kortan: Svět se stále vyvíjí a my s ním. Intenzivně maluji přes 30 let a pořád na sobě pracuji. Nápady, které zpracovávám, nesou v sobě vždycky nějaký otisk doby a je tedy zřejmé, kdy vznikly. Někdy mé obrazy obsahují i předměty ze současnosti, ovšem ty pak musejí esteticky zapadat do celkové kompozice. Tady se projeví vkus autora. Zároveň mě baví, když obraz obsahuje nějaký gag a humor dle mého vkusu, to je pro mě nadstavba, se kterou si rád pohrávám. A je to zároveň i výpověď o mně ve chvíli, kdy obraz vzniká. Také se domnívám, že důležitou roli hraje malířův rukopis, na základě kterého je možné na první pohled rozpoznat autora.

Artmagazin.eu: Jaký námět zpracovává váš nejnovější obraz?

Frank Kortan: Právě jsem dokončil obraz, který se vrací k osobnosti císaře Rudolfa II. V roce 1996 jsem tomuhle velkému milovníkovi umění a vědy už jednou vzdal hold obrazem v manýristickém stylu „Elixír pro císaře“. Současný obraz „Alchymistův pokus č. 2019“ je dvojportrét a zachycuje Rudolfa II. ve společnosti dánského astronoma a astrologa Tychona Brahe, který působil na císařském dvoře. Jedná se o volnou práci, osobnosti obou mužů mě fascinují. Zatímco obličej Rudolfa II. je známý z více portrétů, podoba Tychona Brahe je historicky dost nejasná. Známý je jen fakt, že v mládí přišel v souboji o špičku nosu a nosil nosní protézu. Další podrobnosti na obrazu jsou mým volným přínosem k pochopení obou velkých renesančních osobností.