O paní Věře Čáslavské se vždy psalo ve spojení s jejími mimořádnými sportovními výkony a s jejím konzistentním politickým postojem. Pro mne byla Věra hlavně naprosto ojedinělý člověk. Byla spravedlivá, spolehlivá, nic nenalhávala sobě ani jiným, byla velmi laskavá a snažila se pro každého, koho si vážila a měla ráda, udělat maximum co bylo v jejích silách. Byla neskutečně skromná, pracovitá, měla ráda legraci a na dobré zábavě vždy přispívala velkou měrou. Na druhé straně byla také paličatá a když si něco vzala do hlavy, šla za tím velmi pevně a přes všechny překážky. Byla velmi zásadová a lidem, kteří takoví nebyli, to měla za zlé. Milovala svou rodinu a měla všechny členy ráda kolem sebe. Milovala Japonsko a Mexiko a na své přátele z těchto zemí myslela při každé příležitosti. Milovala Japonsko a Japonci milovali ji. Nikdy neopomněla vzpomenout na Jukia Enda, skvělého gymnastu, s kterým se znala už před olympiádou v Tokiu, a který umřel již před časem na rakovinu. Při návštěvě Japonska vždy navštívila s jeho rodinou jeho hrob. Byla hvězdou, ale nikdy se jako hvězda nechovala. Nepotrpěla si na prázdné řeči a život přijímala s obrovskou pokorou. Kéž je nám vzorem v tomto svém Lidství.
Text: Kristina Kopáčková
Věra Čáslavská, foto: Renata Koutníková