Malíř a grafik Miloš Ševčík (1939) zaujal veřejnost tvorbou velkoplošných grafik: leptů a suchých jehel již v šedesátých letech, nedlouho po svém absolutoriu VŠUP v Praze (1964). V době postulování abstraktních tendencí a vrcholícího informelu stanul v předvoji nové figurace, oproti robustnosti pop artistických i čistě novofigurativních tvůrců se však lišil introvertní výpovědí a křehkostí děl. Příběhy lidí, jejich vztahů, pocitů a citů jsou zde zpodobněny postavami nezvyklých siluet (Salome), zoomorfní tvarosloví ústí až v zástupné vypodobení světa člověka alegorickými obrazy zvířat (Myší válka). Nezaměnitelnost Ševčíkova rukopisu je přítomna i v umělcových kresbách a ilustracích (cykly na téma Gogolových povídek a Janáčkovy Lišky Bystroušky), jeho tvorba získává zasloužená oficiální ocenění (2. cena za grafiku na 1. pražském salónu, Praha 1967; 1. cena, Bienále grafiky, Jihlava, 1968). Pokračujícím oprošťováním výrazu od popisnosti Ševčík koncem 60. let dospívá k intencím nové citlivosti, k tehdy aktuálnímu proudu abstrakce na pomezí minimalismu; umělcova tvorba se rozvíjí i v prostorových formách (účast na symposiu a následné výstavě Artchemo, Špálova galerie, Praha 1970). Nastupující doba normalizace počátku 70. let zavádí censuru i na Ševčíkovo dílo, umělec se stahuje do soukromí, občansky působí jako designér a tvůrce firemních grafických systémů. Nadále se však pro vlastní potěchu věnuje volné kresbě, aby posléze na počátku 80. let jej tvůrčí nutkání vrátilo zpět k malbě, rozvíjející se a vrcholící v již svobodných letech devadesátých a uzavírající se koncem roku 2007. Obrazy jsou již plně odpoutány od figurativní znakovosti, směřují k čistě malířskému výrazu, význačně vyznívá jejich meditativnost a umělcova citlivost, jeho směřování a schopnost pohledu za první plán jevů. Komponování abstraktních objemů jako živoucích tvarů ve vidu jemného přediva vlnících se pruhů s probleskováním světel, bohatě promodelovaná pole tónů pastelových barev a jejich vrstev u ústředních struktur, jinak barevně monochromních ploch obrazů, neustále se proměňující tvary základních obrazců, to vše je vizuální zpodobování umělcových prožitků při cítění jednoty světa a kosmu, nahlížení života v jeho vzniku, plynutí a zániku. Ač obsah obrazů je vytříbenou esenci vlastní výpovědi, konotace k autorově inspiraci můžeme sledovat v symbolických názvech děl, ve stručném zakotvení obrazových dějů (Vlna, Různé příhody, Běh stínů, Stoupání, Vrstvení, Zaplétání, Proplétání), jejichž spiritualita je zvýrazňována výše uvedenou úlohou a hrou světel (viz i slovní deklarace názvy jako jsou Probleskování, Záblesky atp.). Ševčíkova tvorba je tak – prostřednictvím umělcovy jasnozřivé intuice – jakousi paralelou současné kosmologie od tezí implikátního řádu po teorii strun, struktury jeho obrazů mohou být onou představou „pattern above pattern“, obrazcem širších souvislostí, řekněme platonských čistých ideí. V tom je Ševčíkova tvorba vyjímečná a nadčasová, autor se řadí se k okruhu umělců jako jsou Václav Boštík či Karel Malich, jeho dnes již uzavřené dílo je bezesporu neodmyslitelnou, významnou složkou české výtvarné kultury. 
Tvorba Miloše Ševčíka byla od roku 1990 prezentována na řadě samostatných i kolektivních výstav. Ta dnešní v Galerii Dion byla s autorem domluvena ještě za jeho života v průběhu umělcovy samostatné výstavy v Praze počátkem listopadu 2007 jako „výstava za rok“. Od umělcova úmrtí byla Ševčíkova plátna prezentována v předsálí Poslanecké sněmovny, velkou výstavu mohli diváci shlédnout na podzim 2008 v Brně, pro širší pražskou veřejnost se tato možnost nabízí až nyní. Zveme proto k návštěvě Galerie Dion, setkáte se s mimořádným dílem vyzrálé duchovnosti.
V ponděli 19. 1. 2009 vernisáž výstavy od 18 hodin.
Otevírací doba Denně kromě so-ne od 15 do 19 hodin.