7. Rondí ples na Novoměstské radnici v Praze

V sobotu 4. března 2017 proběhl na Novoměstské radnici v Praze již 7. Rondí ples. Ples, jehož hlavní nosnou myšlenkou je zatančit si tak, jak se snad kdysi tančívalo. A nebyl by to Rond, aby k této myšlence nepřistoupil nejen z pohledu zábavy pro tanečníky ale i vědecky. Ze zápisků anglických studentů práv (Inns of court) se dovídáme jak mohly takové slavnostní taneční večery na přelomu 16. a 17. století vypadat. Tyto slavnosti, zvané revels byly pořádány každou sobotu v zimním období, od počátku listopadu (Svátek všech svatých) do Hromnic na počátku února. Tanec nebyl jejich jedinou náplní, oblíbená byla i hra v kostky a další nespecifikované hry. Hudba a tanec tvořili důležitou součást společenského života. Znalost tance byla po studentech vyžadována, očekávalo se, že se budou těchto večerů nejen účastnit, ale že na nich budou i tančit. Ze zmínek týkajících se tance v Inns of court^[1] vyplývá, že tanec byl populární a mnozí se mu s radostí oddávali. V Middle Temple o Vánocích roku 1628 „začali s Old measures; následně tancovali branly a pak se mistr posadil, zatímco hýřilové se předváděli s galliardami, courantami, francouzskými a vesnickými tanci, dokud nebylo velice pozdě“. Jiné zmínky ovšem naznačují, že tanec mohl být povinný a že ti, kteří se nechtěli zúčastnit, za to mohli být potrestáni. Všech sedm pramenů tanečních choreografií začíná osmi tanci vždy v předepsaném pořadí: Quadran Pavan, Turkelone, Earl of Essex Measure, Tinternell, Old Alman, Queens Alman, Madam Sosilia Alman a Black Alman.

A tak bylo možné zahrát si některou z renesančních hazardních her, poslechnout si poezii a hru na harfu v podání krásných dam i pánů, v šenku ochutnat kořeněná vína a bylinné pivo, sladké i slané variace koláčů, paštiky či sušenky, vše dle receptů z 16. a 17. století. K tanci i poslechu hráli dvě kapely. Již evergreenový Housebroken consort a sdružení občanů Všehomíra pokoušejících se hrát na dechové nástroje, před veřejnosti se skrývající pod názvem Svobodné hudební bratrstvo.

Inns of Court představují čtyři skupiny budov v Londýně (Gray’s Inn, Lincoln’s Inn, Middle Temple, and Inner Temple), kde žili, studovali, vyučovali a pracovali angličtí právníci. Většinu studentů představovali synové pozemkové šlechty. Velmi často neměli v úmyslu zahájit kariéru právníka, studium v Inns of Court pro ně bylo spíše příležitostí získat důležité kontakty, poznat Londýn a naučit se celou řadu užitečných věcí.

Televizní přenos z Rondího plesu zde: PRAHATV

Alegorický boj čtyř ročních období. Takový malý Rondí Vivaldi na youtube

Tanec Les bouffons (blázni) je založen na popisu ve sbírce Thoinota Arbeaua Orchésographie z roku 1589.

Jedná se o renesanční divadelní tanec, který mají tančit čtyři tanečníci s meči a štíty. Mohou to být čtyři muži (vojáci), čtyři ženy (Amazonky) nebo dva muži a dvě ženy.

V legendách se říká, že tento pyrrhický tanec vymysleli Kureti, aby pobavili posunky a lomozením, který vydávaly jejich meče narážejíce do jejich puklířů, samotného Jupitera, když byl ještě robě. A spojením těchto dvou druhů tance vznikl ten, kterému říkáme bouffons čili kašpaři, nebo též mattachins. Jeho tanečníci jsou oblečeni do lehkých kyrysů s třásněmi na ramenou a pod opaskem, pod nimiž splývají taftové stuhy, mají moriony ze zlaceného papíru, holé paže, rolničky na nohou, v pravé pěsti meč a puklíř v pěsti levé. Tančí ve dvojné míře na nápěv tomu případný bijíce se meči a puklíři. Abyste tento tanec pochopili, musíte napřed vědět, že se v něm dělají různé druhy posunků. Jeden z posunků se jmenuje zálud, tanečník při něm skočí na spojené nohy drže svůj meč bez toho, aby se někoho dotkl. Další posunek se jmenuje bod, tanečník při něm stáhne ruku a pohne špičkou meče vpřed, aby udeřil tamního ze svých společníků. Další posunek se jmenuje vysoký sek, tanečník při něm udeří na svého společníka směrem dolů, sekaje od pravé ruky, v níž drží meč, k ruce levé. Další posunek se jmenuje převrácený vysoký, tanečník při něm naopak udeří na svého společníka sekaje směrem dolů od své levé ruky k ruce pravé. Další posunek se jmenuje nízký sek, při něm tanečník udeří na svého společníka směrem vzhůru od pravé ruky k levé. Další posunek se jmenuje převrácený nízký, tanečník při něm udeří na svého společníka vzhůru od levé ruky k pravé.

Arbeau si pro popis gest vypůjčuje slovní zásobu ze šermu a zároveň je i vyobrazuje.

S pomocí jednoduchých kroků a výše zmíněných pohybů se dělají bojové vazby mezi kterými by vždy mělo proběhnout kroužení (jakýsi taneční refrén) což je tanečníkům vhod, protože během toho kroužení tam a zpátky rozjímají o následující vazbě a lámou si nad ní hlavu. Vazby začínají vždy ve čtverci tanečníci A. B. C. D. jsou nyní rozmístěni takto: A. je naproti D. a bojuje proti řečenému D., a někdy i proti B., kterého má po pravici. A obdobně je C. čelem k B. a bojuje proti řečenému B., a někdy proti D. A povšimněte si, že stejná gesta jako dělá A. musí dělat i C., takže jak uvidíte níže, tabulace pro tanečníka A. poslouží i tanečníkovi C.

Posunky první vazby: Zálud, vysoký sek, obrácený vysoký sek, nízký sek, převrácený nízký, vysoký sek, převrácený nízký, vysoký sek s výměnou míst.

Po základní vazbě následuje kroužení a po něm, vazba tří seků, kroužení do čtyřlístku, bodná vazba, kroužení do kříže, průpletová vazba a vazba patnácti seků.

V našem podání jde o alegorický boj čtyř ročních období (takový malý rondí Vivaldi) a pro zkrácení a koukatelnost pro dnešního diváka je zde vynechána baštová vazba a většina vazeb v opačném směru.

Text: Adéla Jelínková, foto© Petr Šálek