Dům u Kamenného zvonu – sonda do slovenské (post)konceptuální tvorby, foto: Petr Šálek
Na závěr společných českých a slovenských oslav 100 let od založení Československé republiky připravila Galerie hlavního města Prahy výstavu Sonda 1 Příběh slovenského (post)konceptuálního umění. Reprezentativní výběr z tvorby slovenských konceptualistů od 60.let minulého století do současnosti zaplňuje dvě patra historického Domu u Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. Díla 17 slovenských autorů vzniklá v průběhu půl století jasně ilustrují přelom v obrazové řeči, který u nás nastal v době přechodného politického uvolnění v druhé polovině 60. let, dále se rozvíjel i přes zákazy a překážky kladené v době normalizace a umožnil tak zachování kontinuity této formy uměleckého projevu až do současnosti s využitím nových technologií. Přes stejné výchozí podmínky se slovenským konceptualistům podařilo více se prosadit v mezinárodním kontextu, a proto je současná výstava pro diváka podnětná v možnosti srovnání a vytvoření vlastního názoru na tento fenomén.
Koncepce výstavy je ryze tematická a dává důraz na kontinuitu vizuálního projevu v rámci čtyř vzájemně se prolínajících obsahových bloků. Oddíl TEXTománie charakterizuje směr, který považuje slovo a text za prostředek výtvarného vyjádření. Do této kapitoly je zařazena tvorba Rudolfa Sikory, velké umělecké osobnosti a kritika negativních vlivů civilizace na životní prostředí. Jeho tvorba již od sedmdesátých let reflektuje ekologickou tématiku, kterou autor vidí jako těsně spjatou se sociálními a politickými problémy lidstva. Prostorová rekonstrukce jeho díla Výkričník (1974/2018) zároveň tvoří jakýsi „poutač“ na náměstí u vchodu do galerie. Slovní podobu mají také např. Monogramistovy věty z let 2013-14 nebo soubor textových tabulí „Co mi pomohlo, když… od Viktora Freša (2005).
Kapitola Nulová (rebelská) gesta naopak nahrazuje slova mlčením a prostor vyplňuje prázdnými plochami jako „čistým uměním“ (např. čistě bílý Strop od Cyrila Blaža z r. 1999). Projevem setrvalosti tohoto směru jsou dvě velmi podobné instalace sklenic s vodou od Júliusa Kollera (Sklenice čisté vody) z roku 1964 a Jána Mančušky (The Amount of Water I´m Able to Hold in My Mouth Without it Vanishing) z roku 2006.
Kapitola Kosmos v pokoji se vrací do období vize dobývání vesmíru v 70.letech 20.století a pokračuje v myšlenkách na objevování nového časoprostoru v naší bezprostřední blízkosti. V 70. letech bylo toto zaměření iniciováno touhou po svobodě pohybu, v pozdějších letech pak dostalo spíše ironický podtext. Série raket a kosmických konstelací vytvořil Stano Filko, obraz z asfaltu od Martina Kochana (Kosmos) z roku 2013 připomíná hvězdnou oblohu.
Poslední část expozice je věnována individuálním formám uměleckého sdělení, kdy výtvarné dílo dostává specifickou (neikonickou) podobu. V oddíle Jiná definice obrazu jsou vystaveny reálné instalace jako např. „Na tom našom“ od Marka Kvetana se stěnou natřenou barvou vzniklou smícháním barev trikolory a přetiskem „slovenským“ válečkem. Patří sem i sloup z knižních biblí v různých řečech s titulem „Who has bigger“ nebo světelný displej s biblickými texty převedenými do počítačového jazyka TXT téhož autora. V této části je využití nových technologií nejvíce patrné.
Videoinstalace, pohyblivé a digitální obrazy reprezentují novou formu vizuálního sdělení. Manipulace, které posouvají nebo zcela mění původní význam obrazu, upozorňují na snadné zneužití elektronických médií.
Společnou cestu českých a slovenských konceptualistů symbolizuje průnik 6 prací českých umělců do expozice. Jedná se např. o sérii 8 fotografií Michaely Thelenové „In Frieden“ zachycujících mizející texty na starých sudetoněmeckých náhrobcích, velkoformátové plátno Antonína Střížka K.H. Mácha jako pohled do budoucna nebo instalaci Jana Brože „N ezvaný host“ (2012) v reakci na zánik českého sklářského průmyslu.
Současně s touto výstavou probíhá do 24.2.2019 v Kunsthalle Bratislava další česko-slovenský výstavní projekt s názvem OBJEKTívne, který mapuje současné 3D myšlení na naší a slovenské výtvarné scéně. Obě expozice jsou jasným dokladem toho, že sepětí českých a slovenských umělců 100 let po založení i 25 let po rozpadu společného státu stále trvá. Výstava v Domě u Kamenného zvonu potrvá do 24.3.2019.
Text: Soňa Šálková., foto Petr Šálek
