Relikviářová busta Sv. Ludmily České
Dvě sousedící země, které se dnes nachází v různých státech a mají odlišnou řeč, byly v minulosti spolu velmi těsně spjaty a existovala mezi nimi velmi živá hospodářská a kulturní výměna. Období těsných přátelských vztahů střídaly konflikty a odcizení. Nejtvrdší zlom pak nastal ve 20. století v důsledku dvou světových válek a poválečného politického uspořádání. Sledování pozitivního propojení obou regionů především v oblasti umění od pravěku po současnost je předmětem aktuální výstavy Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí v Praze.
Expozice, kterou uspořádala Národní galerie ve spolupráci se Státním muzeem pro archeologii v Saské Kamenici, přináší pohled na 7 tisíc let starou vzájemnou vazbu obou regionů, které se setkávají na hřebenech Krušných hor a na březích řeky Labe. Vystavený soubor 200 exponátů od celkem 40 zapůjčitelů obsahuje řemeslné výrobky z doby kamenné, votivní předměty a především artefakty vrcholné umělecké kvality od raného středověku po současnost.
Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. Sledování pozitivního propojení obou regionů v oblasti umění od pravěku po současnost je předmětem aktuální výstavy ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí v Praze. Foto: Petr Šálek #theta360 – Spherical Image – RICOH THETA
Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. Foto: Petr Šálek
První jmenovitě známá postava dějin vztahů mezi Čechami a Saskem byla Svatá Ludmila, dcera slovanského knížete Slavibora, jehož panství se mělo nacházet na území dnešní Horní Lužice. Pohřební roucho stejně jako relikviářová busta sv. Ludmily ze 14. století jsou součástí expozice. Těsné vztahy mezi Čechami a Lužicí dokumentuje tzv. Žitavský misál a křišťálový procesní kříž, které byly v Žitavě ukryty v období husitských válek, ale zpátky do Čech se vrátil jen kříž. Dvě pozdně gotická oltářní křídla se po reformaci dostala ze Saské Pirny do katolického kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem.
Také v 16. a 17. století byla výměna umělců a řemeslníků mezi oběma regiony zcela běžná. Dokládá to např. obraz sv. Kristiny, který Lucas Cranach starší vytvořil pro svatovítskou katedrálu nebo obraz z dílny jeho syna Lucase Cranacha mladšího vytvořený pro měšťanskou rodinu z Ústí nad Labem. Na výstavě je poprvé k vidění nová akvizice Sbírky starého umění Salomé s hlavou sv. Jana Křtitele od Cranachova žáka Mistra IW, který žil v Čechách a je také autorem další vystavené malby Vzkříšeného Krista původně z mělnického kostela sv. Vavřince.
Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. Sledování pozitivního propojení obou regionů v oblasti umění od pravěku po současnost je předmětem aktuální výstavy ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí v Praze. Foto: Petr Šálek #theta360 – Spherical Image – RICOH THETA
Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. Foto: Petr Šálek
Z barokních umělců je vhodné zmínit lužického rodáka Matěje Václava Jäckla, který působil v Praze a vytvořil zde mnoho významných soch. Na výstavě ho reprezentuje socha Sv. Jana Nepomuckého ze sbírek NGP. Po dlouhé době se do Čech na krátko vrací obraz Domenica Fettiho David s hlavou Goliáše z roku 1614, který původně pochází z Valdštejnské sbírky z Duchcova, ale byl v 18. století prodán do Drážďan.
Málokdo ví, že významný pomník Karla IV. na Křižovnickém náměstí na památku 500. výročí založení Karlovy Univerzity v Praze navrhl drážďanský sochař Ernst Julius Hähnel.
19. století zastupuje saský krajinář Ludwig Richter, kterému učarovala česká krajina. Český malíř Ludvík Kuba zase vytvořil obrazový cyklus o Lužických Srbech Pohled na Hradčany a Karlův most od Oskara Kokoschky z roku 1935 a model slavného kráčejícího trabanta Quo Vadis od sochaře Davida Černého symbolizující útěk východoněmeckých občanů na západ přes Prahu na podzim 1989 patří k nejvýznamnějším artefaktům z 20.století.
Výstava s velmi zajímavým úhlem pohledu a překvapivým zjištěním, kolik společného mají Čechy a Sasko, je dílem tří kurátorů: Doreen Mölders za saskou stranu a Marius Winzeler a Olga Kotková za NGP. Projekt spadá ještě do období působnosti nedávno odvolaného generálního ředitele NGP Jiřího Fajta, jehož zásluhou Národní galerie navázala velmi cenné kontakty s významnými zahraničními umělci a kulturními institucemi a přivedla jejich práce a sbírky k nám.
Text: Soňa Šálková