Expozice kreseb, grafik a návrhů poštovních známek se koná u příležitosti 70. narozenin autora
18.1.2018 – 17.2. 2018
Galerie Mona Lisa
Horní náměstí 20
Olomouc
Výtvarník Pavel Sivko,
jeho projev na vernisáži výstavy 18.1. 2018:
Vážení hosté, milí přátelé,
Je dost nezvyklé vystavit své grafiky a ještě k tomu něco říkat. Pravděpodobně by stačilo jedno nebo druhé… Současně bych rád upozornil, že o svých grafikách patrně nic nového neřeknu. Už jen z vlastní ješitnosti jsem totiž přesvědčený, že moje grafiky o sobě vypovídají dost. Někdo by dokonce mohl říci, že jsou upovídané, tak proč ještě něco dodávat? A nakonec, proč to nepřiznat, spletité cesty fantazie – natož vlastních představ – neznám ani já sám.
Dalo by se snad podotknout, že existují dva způsoby, jak může grafické dílo vzniknout: buďto spontánně, anebo je třeba je „pragmaticky vysedět“. Dnes už na svých kresbách ani nepoznám, která část spontánně vytryskla a s čím jsem se smolil hodiny a hodiny, aby nebylo té spontaneity příliš a dohromady se obě části „snesly“. Pokud bych se chtěl pokusit některé motivy vysvětlovat, raději mě zaražte. Každá slovní košatost bude v konečném vyznění možná přitažlivá, ale půjde jen o vyfabulovaný text, který toho o původu motivů v mých grafikách příliš neřekne. Tedy jinak: nemohu tvrdit, že bych nehledal inspiraci v přírodě, i když… je to ještě trochu jinak.
Přírodu považuji za úžasný výtvor, před kterým pokaždé stojím v němém úžasu. V přírodě se nedá nic okopírovat, na to má copyright někdo jiný. A co je mi na ní blízké? Jako bych cítil, že to tu přírodu baví. I mě radost z tvorby odjakživa přitahovala. Mohu si všechno dělat podle svého, na papíře vzniká můj vlastní svět.
Skutečnost, že se téměř výhradně pohybuji v prostoru přírodních motivů, má svou logiku, i když jde pouze o kulisy. Nakonec na přírodě obdivuji víc než ony motivy právě její tvořivost. Jsem přesvědčený, že příroda pořád něco zkouší, a tohle zkoušení, to mě přitahuje, zde mohu uspokojit svou zvědavost. V detailu, v celku i v nadhledu.
Ano, krajiny mých grafik, kreseb i ilustrací mají mnoho společného s krajinou skutečnou, přesto jsou to krajiny mé, které jsem si vytvořil pro sebe. Je zvláštní, že ačkoliv mohu potvrdit originálnost autorství, někde v koutku duše mám takový nejasný pocit, že krajiny z mých grafik někde skutečně existují, že příroda už je dávno má ve vlastním portfoliu – jen nevím kde. Pak by bylo všechno mnohem jednodušší.
Pavel Sivko
Pavel Sivko: Nález za domem