Památník Jana Palacha ve Všetatech, foto: Petr Šálek
Dne 10. října 2019 se pro veřejnost otevřel Památník Jana Palacha ve Všetatech. Původní domek Palachovy rodiny v malém městečku poblíž Neratovic zůstával během normalizace a i léta po znovunabytí demokracie bez povšimnutí a silně chátral. Teprve v listopadu 2013 z iniciativy tehdejšího poslance za ODS, Františka Laudáta, vzešel návrh usnesení o zřízení památníku Jana Palacha, který parlamentní sněmovna schválila. Dům, ve kterém Jan Palach žil a ze kterého 16. ledna 1969 odešel na smrt, aby vyburcoval národ z rezignace po srpnové okupaci v roce 1968, se měl stát připomínkou a symbolem významu i nadčasovosti jeho mimořádné oběti.
Národní muzeum, jako nový vlastník a budoucí provozovatel památníku, vypsalo v roce 2016 umělecko-architektonickou soutěž, ve které se sešlo celkem 31 návrhů. Odborná porota vedená architektem Josefem Pleskotem vybrala jako vítěze návrh dvojice architektů Miroslava Cikána a Pavly Melkové z pražského ateliéru MCA. Během tří let se podařilo tento návrh zrealizovat. Výkonným manažerem projektu za Národní muzeum se přitom shodou náhod stal původní iniciátor myšlenky František Laudát, který mezitím odešel z politiky. Pod jeho vedením vznikl na základě vítězného návrhu velmi působivý a zcela mimořádný areál, spojující historická fakta a dokumentární prvky s uměleckým a emocionálním zážitkem. Koncepce záměrně neodkazuje na čin upálení, ale pracuje se samotným domem a místem, na kterém se nachází. Na nevelkém pozemku ve tvaru trojúhelníku se setkávají tři části památníku zprostředkující tři různé roviny vnímání.
Faktickou a poznávací rovinu najde návštěvník v nově vybudovaném pavilonu s historickou expozicí. Na čtyřech panelech s obrazovkami je možné vyvolat texty, fotografie a videa zachycující rodinu i dobové souvislosti. Kromě toho je zde vystavena i aktovka Jana Palacha, kterou osudného 16. ledna 1969 našla policie a v ní kromě učebnic a peněženky i jeden z jeho celkem čtyř posledních dopisů. Ve vitríně s aktovkou je i policejní protokol o jejím nálezu, plný gramatických chyb a překlepů. V pavilonu se také promítá hodinový dokumentární film, který speciálně pro expozici natočila režisérka Olga Sommerová.
Výtvarnou a uměleckou rovinu pokrývá samotný rodný dům, přetvořený tak, aby zprostředkoval Palachův odkaz pomocí pocitů. Vnějškově zůstává zachován původní charakter domu. Jediným zvenku viditelným výtvarným prvkem je rozměrná kovová konstrukce, dopadající na dům a protínající ho zvenku až do vnitřní hlavní místnosti. Je to hrana zla, která dům devastuje a vyprazdňuje. Vysoká místnost, kam dopadá, připomíná chrám s torzem schodiště jako kazatelnou a stolem jako oltářem. Dovnitř dopadá světlo ze dvou horních oken bývalého Janova pokoje. Spodní okna chrání před okolím pancéřové desky. Do místnosti se vchází úzkým průchodem, na jehož stropě je vlajka, která zakrývala tělo mrtvého Jana Palacha. V předsálí stojí socha z nerealizovaného pomníku Jana Palacha ve Všetatech a Palachova posmrtná maska. Obě plastiky od sochaře Olbrama Zoubka z roku 1969.
Obnovená zahrada se čtyřmi jabloněmi a dřevěnou lavicí tvoří meditační zónu, odkud lze sledovat celý areál: vpředu pád hrany zla a vlevo dnešní reflexe. Vzadu jako vždy tiše plyne Tišický potok. Je to místo k přemýšlení a zpracování silného zážitku.
Generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš řekl při zahájení novinářům: „Vítám vás na místě, které je tak prosté, až vás zamrazí, a zároveň tak hluboké, že vás přinutí k přemýšlení“.
František Laudát dodává: „V roce 2013 jsem netušil, jak aktuální bude otázka hodnoty svobody a postoje české společnosti ke svobodě v roce 2019“.
Památník Jana Palacha je přístupný každý den kromě pondělí od 10.00 do 16.00 hod. Vstupné je zdarma. Otevírací doba se zřejmě změní po 15. listopadu 2019, kdy bude zaveden zimní režim.
Text a foto: Soňa Šálková a Petr Šálek