Na podzimní sezónu 2018 si galerie Albertina připravila skutečnou lahůdku pro milovníky impresionismu. Retrospektiva z díla Claude Moneta (1840 – 1926) mapuje důležité životní zastávky zakladatele a význačného představitele tohoto uměleckého směru, který převratně změnil malířství a od věrného zobrazení skutečnosti ho přivedl k zachycení atmosféry letmého okamžiku. Přehlídka 100 pláten s velkým podílem zápůjček z více než 40 mezinárodních institucí a soukromých sbírek demonstruje Monetovu cestu od realistických začátků, postupně k vrcholnému impresionismu, který v závěru malířova života začíná projevovat znaky abstrakce.
Velká část vystavených pláten pochází z Monetovy pozůstalosti, kterou jeho syn odkázal Musée Marmottan Monet v Paříži. Výstava obsahuje 40 obrazů z této kolekce, která patří k těm nejosobnějším, protože se jedná o obrazy, které Monet nikdy nehodlal prodat. Je na nich zachycena umělcova rodina nebo se váží k důležitým mezníkům z malířova života.
Uspořádání výstavy, částečně chronologické a částečně tematické, umožňuje velmi názorně sledovat jednotlivé etapy tvůrčího vývoje umělce. Výstavu zahajují dva portréty Claude Moneta a jeho ženy od Augusta Renoira z roku 1873, které představují jedinou výjimku z jinak výhradně autorské přehlídky.
Přestože dnes nikdo nepochybuje o nesmírném přínosu Claude Moneta pro světové výtvarné umění a jeho plátna mají nedozírnou hodnotu, byly jeho malířské začátky velmi svízelné. Odmítnutí akademického přístupu mu dlouhá léta bránilo v úspěchu. Zdánlivě náhodné zachycení prchavých okamžiků skicovitými tahy štětce naprosto neodpovídalo představě o hotové malbě. Zajímavé je srovnání dvou, na výstavě sousedících obrazů se scénami pařížského pouličního ruchu. Zatímco pohled na nábřeží řeky Seiny u Louvru z roku 1867 je pojat ještě realisticky, pohled na Boulevard de Capucines z roku 1873 vyznívá již ve zcela novém, impresionistickém duchu. Postavy a povozy na bulváru jsou pojaty neostře, v jasném světle a v extrémním úhlu. Důležité je zprostředkování atmosféry rušného bulváru ve slunečním světle. Nekonvenční jsou i asymetricky umístěné a jen částečně zobrazené dvě mužské postavy pozorující dění z balkonu.
Výstava mapuje pobyty Moneta v různých destinacích a jeho tvorbu v jednotlivých časových úsecích. Důležitý byl jeho pobyt v Argenteuil nedaleko Paříže v roce 1871, kde vznikají jeho první zásadní obrazy krajin a pohledů na mosty, průmyslové stavby a lodě na Seině. Odrazy na zvlněné vodní hladině jsou od té doby charakteristické pro mnoho jeho dalších obrazů. Nedostatek finančních prostředků přinutí malíře k přestěhování do odlehlé vesnice Vetheuil. Zde vznikají melancholické zasněžené krajiny a pohledy na tající ledy na Seině, ale také jarní a letní krajinky, které nijak nenaznačují, v jak svízelné finanční situaci se malíř a jeho rodina nacházejí.
Chcete-li vidět 360° fotografie z instalace v galerii Albertina ve Vídni, klikněte na obrázek, nebo zde
První skromné úspěchy umožňují Monetovi cestovat po Francii. Maluje známé přírodní památky na pobřeží Normandie, Bretagne a Středozemního moře. V této době zachycuje proměny motivů v různých fázích dne a povětrnostních podmínkách z odlišných perspektiv. Změnu a nový, téměř vědecký přístup přinášejí série stejných motivů zachycených v různou denní dobu. Monet maluje údolí řeky Creuse ráno, v poledne, ve slunci a za soumraku. Výstava tak nabízí vzácnou možnost vidět vedle sebe čtyři obrazy z této série, které jsou součástí čtyř různých sbírek. Další významnou sérii zastupují dvě plátna s detaily fasády katedrály v Rouenu nebo pohledy na budovu britského parlamentu zahalené do mlhy s odlesky na hladině Temže. Jediný obraz na výstavě reprezentuje slavnou sérii kupek sena, která svou odtažitostí od tématu měla inspirovat Vassily Kandinského k abstraktní malbě.
Vyvrcholením tvorby a zároveň nejznámějším námětem Monetových obrazů jsou pohledy do jeho nádherné zahrady v Giverny. Zahrada okolo domu, který se malíři podařilo získat, zůstává až do konce jeho života výhradním námětem jeho obrazů. Záhony překypující hojností a barvami květů, růžová alej, dřevěný můstek a slavné leknínové jezírko v různém světle a z různých pohledů představují pro Moneta nevyčerpatelný zdroj inspirace. Přes postupnou ztrátu zraku v důsledku šedého zákalu nepřestává až do konce života malovat. Japonský můstek a Dům v růžích maluje po paměti jednoduchými tahy téměř abstraktně a v tmavých podzimních tónech. Tyto obrazy v závěrečných místnostech expozice dosvědčují, že Claude Monet stál u zrodu stylu, který rozvinuly generace malířů narozených až po jeho smrti.
Výstava, která může být výhradním cílem nebo součástí předvánoční návštěvy Vídně je v Albertině k vidění do 6. ledna 2019.
Text: Soňa Šálková
Foto: Petr Šálek