Malující architekt Michal Mihalčík se po 4-leté pauze vrací do Mlýnské kavárny na Kampě
s nejnovějšími obrazy. Název výstavy Michal Mihalčík – 2020 – 2024 tož to valí jako cyp
sice jasně signalizuje autorovo sepětí s Ostravou, ale ostravská tématika tentokrát není
stěžejní. Na celkem 15 malbách rezonují nejsilnější Mihalčíkovy zážitky z posledních čtyř let.
Jeho rukopis se nezměnil. Melancholicky laděné obrazy s mírně rozostřenou optikou v
šedočerných tónech okamžitě prozradí autora. Popisky u jednotlivých obrazů ale mluví o
nových námětech, které mu přinesla doba.
Autor Michal Mihalčík
Lékař hrající na housle u nemocničního lůžka Na zavirované JIP v MNUL (Masarykova
nemocnice v Ústí nad Labem) nebo Sestřička Míša s cigaretou připomínají silné zážitky
během epidemie covidu, kdy vypomáhal jako dobrovolník Červeného kříže. „Bylo pro mě
důležité, že jsem něco dělal, ale byl jsem přitom smrti hrozně blízko. To bylo pro mě
nejsilnější. Míša byla staniční sestra a my tam dělali pomocné práce. Já ve skafandru a ona
jen v zeleném plášti, vůbec se nechránila a chodila kouřit ven. Ta podoba to není ona. To je
má poslední věc, ale není to ještě hotové. Po výstavě to ještě chci posunout víc do tmy“,
komentuje malbu Mihalčík. Zážitek z představení Antigony na divadelním festivalu v Neratově s herci s Downovým syndromem posloužily jako námět dvou obrazů Kreon („úplně mne to vzalo, jářku jsem i
slzel“ – přiznává autor na popisce pod obrazem).
„Hodně mě zasáhla válka na Ukrajině. Tak jsem se chtěl k tomu vyjádřit. Na obraze Ondřej a Tarsykija je svatý Ondřej jako patron Ukrajiny a má svatoondřejský kříž, ve tvaru X. Symbolika byla ho dát dohromady s někým důležitým. Taraskija byla jeptiška blahořečená v roce 1992. Bylo jí 21 let, když byla zavražděna za 2.světové války. Dal jsem jí podobu mé
stejně staré dcerky“, vysvětluje Michal Mihalčík. Výjimku z figurálních námětů představují pižmoni. „Pižmoni jsou zvířata, která mám hrozně rád a chtěl bych je poznat. Jsou to vlastně prehistorická zvířata, co žijí za polárním kruhem.
Byl jsem v Grónsku, ale neviděl jsem je. Tak jsem je namaloval i s polární září – trochu ve
stylu norského romantického malíře Petera Balke“, komentuje malíř další dva obrazy na
výstavě. Působivá přehlídka obsahuje ještě další témata – vedle veselého Masopustu je tu i reminiscence na nově objevenou Bezručovu Maryčku nebo Máchův Máj.
Příběhy v obrazech Michala Mihalčíka jsou v Mlýnské kavárně k vidění do konce července 2024 .
Více o předchozí výstavě Michala Mihalčíka najdete ZDE
Text: Soňa Šálková Foto© Petr Šálek – petrsalek.com
Summary
Michal Mihalčík returns with his latest paintings to Mlýnská kávárna on Kampa Island in
Prague after a 4-years break. A total of 15 paintings resonate with Mihalčík strongest experiences
from the last four years. Melancholic images with slightly out-of-focus optics in gray-black
tones immediately reveal the author. Pandemics or Ucraine, endangered species or literary
reminiscences… These are the topics he has experienced in the past 4 years and rendered
lyrically in his paintings.. The exhibition Michal Mihalčík – 2020 – 2024, time is running can be seen until the end of July.
