Pavlína Kourková
Botanické umění je výtvarný obor, který existuje již po staletí. Jeho prvotním cílem bylo zobrazovat rostliny pro vědecké účely. Tvůrci zabývající se tímto oborem chtěli zaznamenat přesné informace o tvarech, strukturách, barvách, životních cyklech či prostředích jednotlivých druhů rostlin, ale současně neopomíjeli výtvarnou a estetickou kvalitu zobrazení. Vznikla tak zcela osobitá kombinace umění a vědy tzv. botanické umění. Vynález fotografie oslabil význam botanické malby pro vědu, ale jako výtvarný obor se i nadále těší velké oblibě. Ačkoliv v mnoha zemích existují sdružení botanických umělců, vycházejí samostatné publikace a pořádají se výstavy a symposia, u nás tento obor téměř není známý.
Jednou z mála z českých malířek a ilustrátorek, která zachycování krásy rostlin zcela propadla, je Pavlína Kourková. Poskytla nám následující rozhovor:
Artmagazin.eu: Kde jste se naučila takhle nádherně malovat? Vždyť jste vystudovala přírodní vědy a zahradní architekturu?
Pavlína Kourková: Maluju prakticky odjakživa. Pamatuji si, že už jako velmi malá jsem malovala postavičky z kreslených filmů, které se mi líbily. A také jsem chodila do lidové školy umění. Když jsem pak dostudovala, trochu jsem cestovala po světě a objevila skupiny, které se zabývaly botanickou kresbou a byly mnohem dál než já. Tak jsem začala usilovně pracovat na tom, abych je dohnala. Já jsem nesmírně vytrvalá a posledních 5 let maluju strašně intenzivně. Díky malování jsem se dostala až do Západní Sahary. Spolu se skupinou vědců z různých zemí jsem na tomhle politicky dost nejistém území pomáhala zaznamenávat stav a druhy léčivých rostlin jako součást původní vegetace v této oblasti.
Artmagazin.eu: Našla jste nějakou spřízněnou skupinu také u nás?
Pavlína Kourková: Já osobně jsem nenašla nikoho, kdo by něco takového provozoval u nás. V roce 2016 proběhla u nás soutěž o botanickou ilustraci na serveru, který patří botanikům. Šlo tedy o lidi se zaměřením na exaktní vědy a ilustrace určené pro odbornou literaturu. Botanické umění je pro mě sice také přesné zobrazení rostliny, ale tvůrce má i velké pole pro estetické zobrazení. A mě těší, že se mohu projevit malířsky.
Artmagazin.eu: Jak hledáte náměty pro své botanické kresby? Jsou pro vás důležité historické předlohy?
Pavlína Kourková: Nepotřebuji žádné historické předlohy, Nejdůležitější je pro mě můj materiál a z toho vždy vycházím. Úplně na počátku si najdu skutečnou rostlinu, tu si přinesu domů a vyfotografuji ji. Kytičku mám ideálně ve váze, anebo když ji nechci trhat, tak si za ní vyjdu přímo do přírody. S fotografováním si musím opravdu pohrát, abych zachytila všechny důležité referenční detaily daného druhu. Musím udělat snímky z různých úhlů a při různých světelných podmínkách. Světlo je pro mě strašně důležité. Správné světlo nádherně vykreslí rostlinu se všemi detaily a stíny. Mám také ráda protisvětlo. Z tohohle hlediska je pro mě nejpříznivější doba v létě tak okolo druhé hodiny odpoledne. Abych dosáhla přirozenou barevnost, nesmí slunce dopadat přímo na rostlinu. Někdy mám kytičku několik dnů doma a jen ji pozoruju a postupně zachycuju nejlepší světlo. Záběry pak pečlivě porovnám s originální rostlinou, protože na nich musí být všechny detaily. A pak začnu vymýšlet kompozici. Kombinací různých pohledů a úhlů vytvářím různé obrazy, až mi vznikne několik kompozic a z těch si pak vyberu tu nejvhodnější. Někdy k tomu potřebuji víc času, musím se na to vyspat a teprve pak se definitivně rozhodnu. No a potom začnu malovat.
Artmagazin.eu: Vaše kresby jsou nesmírně precizní a plné nejmenších detailů. Jak to dokážete?
Pavlína Kourková: Moje velkoformátové kresby jsou čisté akvarely, které vznikají postupně v několika vrstvách. Já jsem takovej nimra. Pracuju s malými štětečky a snažím se o přesné zobrazení předlohy. U volného malování květin, tam já se necítím dobře, je to pro mne neurčité a rozpité. Já mám ráda, když je to reference reálné rostliny a ani botanik nenajde žádný nedostatek. Když jsem byla na stáži v Londýně, viděla jsem na slavné výstavě květin Chelsea Flower Show výstavu takových maleb, která mě naprosto uchvátila. Začala jsem pak sbírat venku květiny a pokoušela se je malovat. A pak jsem přišla na to, že chci, aby moje malby byly velké. Chci tak v tom měřítku ukázat tu krásu a také zaujmout a získat větší pozornosti pro tenhle obor.
Malířka Pavlína Kourková, foto: Petr Šálek
Artmagazin.eu: Jak dalece vás ovlivňuje vaše původní profese?
Pavlína Kourková: Studovala jsem biologii a zahradní architekturu. Znám rostliny z hlediska anatomie a fyziologie a jaká je stavba květu. Například malé chloupky představují důležitý rozeznávací znak a musím je tam tedy namalovat. Asi mi to pomáhá, ale je to pracnější, protože se snažím o naprosto přesné zachycení. Zrovna tak u barevného zpracování. Díky studiu zahradní architektury pak zase vím, co rostliny potřebují, aby se jim dobře vedlo. Jistou dobu jsem pracovala jako zahradní architekta, ale neměla jsem dost času na malování. A to je teď pro mě to nejdůležitější.
Artmagazin.eu: Vy jste se vloni zúčastnila každoroční výstavy botanického umění v Moskvě. Jsou Rusové hodně silní v tomhle oboru?
Pavlína Kourková: Rusů je hodně, takže mají větší počet dobrých umělců, ale největší tradici mají Angličané. Ze starších obdivuju např. Williama Morrise a jeho návrhy textilních vzorů s vyobrazením rostlin, ze současných pak např. malířku Billy Showell, která je zároveň prezidentkou Společnosti botanických umělců. Ale účast na každoroční výstavě botanického umění v Moskvě mě hodně posunula. Nová zkušenost pro mě byla, že jsem tam vedla master-class velkoformátové botanické ilustrace. Trochu jsem se toho bála, protože jsem zjistila, že se musím zamyslet, jak vlastně při malování postupuju. Hodně věcí vlastně dělám automaticky.
Artmagazin.eu: Co vás v budoucnosti čeká nebo láká a čemu se chcete věnovat?
Pavlína Kourková: Nejraději bych se věnovala jen volné tvorbě, ale zatím potřebuji i práce na zakázku. Navrhuji botanické ilustrace pro různé výrobky nebo ilustruji knížky pro děti. Ale do budoucna chci hlavně malovat, malovat a rozvíjet se dál. Zapojit se do mezinárodních projektů. Uvažuji v případě zájmu, který zatím vypadá, že je, i o pořádání workshopů, ale nesmělo by to převážit nad malováním. Je to sice časově náročné, ale mohlo by to posílit zájem veřejnosti o botanickou malbu.
Navíc cítím, jak je pro mě důležitá sounáležitost a sdílení s ostatními, kteří dělají něco podobného jako já. Tady si zatím připadám trochu osaměle. Kdyby nás v budoucnu bylo víc, tak bych si přála založit tu nějakou asociaci.
Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek