Vedle funkcionalistické vily Tugendhat, secesní vily Löw-Beer a Jurkovičovy modernistické vily s prvky lidového umění je od roku 2014 veřejnosti zpřístupněna i vila renomovaného brněnského architekta Ernsta Wiesnera postavená pro rodinu textilního továrníka Alfreda Stiassni. Historie rozsáhlé jednopatrové budovy stojící na rozměrném svažitém pozemku ve čtvrti Pisárky prodělala od svého dokončení v roce 1929 několik etap neklidného 20.století. Židovská rodina majitelů uprchla před nacisty do zámoří a vilu nejprve zabrali němečtí a po osvobození sovětští vojáci. Těsně po válce pak vila začala sloužit jako vládní hotel pro významné státní návštěvy. Vedle Edvarda Beneše a dalších československých prezidentů zde nocovali i významní zahraniční státníci jako Fidel Castro nebo egyptský prezident Násir.
Původní dům měl reprezentovat a zároveň sloužit jako pohodlný domov tříčlenné rodině úspěšného podnikatele. Na rozdíl od stylově čistě funkcionalistické vily Tugendhat, postavené do detailu podle plánů architekta Mies van der Rohe, odpovídá konečný zámkový vzhled domu spíše představám manželky majitele, paní Hermíny Stiassni. Zatímco vnější fasáda domu ještě zachovává modernistické pojetí s jasnými liniemi a bez zbytečných zdobných prvků, vnitřní zařízení s dřevěným obložením a historizujícími detaily navozuje zámeckou atmosféru. Do prostorné vstupní haly s impozantním dřevěným schodištěm ústí dveře reprezentativních místností vily. Jídelna a obývací pokoj s mramorovými krby poskytují výhled do okrasné části zahrady. Pracovny obou manželů s historizujícím dřevěným nábytkem zcela odpovídají představám majitelů. Ta pana Alfreda je prostorem pro reprezentaci a obchodní jednání,
pracovna paní Hermíny představuje spíše dámský budoár sloužící k odpočinku a zálibám majitelky. Horní patro obsahuje soukromé prostory rodiny. Pozoruhodná je rozměrná šatna Alfreda Stiassni, který jako majitel továrny na pánské oděvy musel vlastnit každý model z nabídky. Koupelny se bohužel nezachovaly v původním stavu.
Během rekonstrukce vily v letech 2012-14 se podařilo podle původních fotografií vytvořit repliku koupelny majitele včetně speciálních nažloutlých kachliček a dřevěného ribstolu. Koupelna paní Hermíny byla ponechána ve stavu, který podléhal vkusu a požadavkům státních návštěv. Obložení pro zmodernizovanou koupelnu z tmavě zeleného mramoru poskytl prý sám Fidel Castro v rámci kubánské dodávky m.j. také pro budovu Laterny Magiky (dnes Nové scény) v Praze. Jediná dcera manželského páru měla k dispozici prostorný dětský pokoj, šatnu a ložnici se vstupem na terasu. V těsném sousedství pak bydlela vychovatelka. Trakt pro služebnictvo je součástí stavby, ale má vlastní schodiště i vchod do vily.
Dům ve tvaru písmene L rozkládající se na ploše 560 čtverečních metrů stojí uprostřed obrovského více než tří hektarového pozemku, který ve své době představoval největší soukromou zahradu u nás. O zahradu se tehdy staralo až 15 pracovníků a dům pro zahradníka byl v těsné blízkosti hlavní budovy. Z většího počtu skleníků v horní části zahrady se po válce bohužel zachovaly jen dva. Ke sportovnímu vyžití rodiny sloužil tenisový kurt a venkovní plavecký bazén. Do areálu, který je dnes ve správě Národního památkového ústavu, v horní části pozemku přibyly v nedávné minulosti další dvě stavby: Metodické centrum moderní architektury a přednášková a výstavní budova.
Prohlídka vily Stiassni nabízí nejen další pohled na bytovou architekturu a životní osudy židovských podnikatelských rodin v moravské metropoli ve 20.století, ale i příjemnou procházku za hranice historického centra města.
Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek