Meda Mládková,1958, foto: archiv MM
Vídala ho krátce, ani ne rok před jeho smrtí, setkání s ním rozhodlo o jejím dalším směřování ve stylech výtvarného umění. Dnes bych byla ráda, kdybych paní Medu Mládkovou mohla ještě jednou doprovodit na rozsáhlou a fundovanou výstavu Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně, toho abstraktního Kupky, kterého ona objevila nejen pro Čechoslováky, pro které byl na indexu, ale i pro Pařížany, kterým byl Kupka na konci 50. let víceméně jedno. Byla rozjitřena a uhranuta jeho obrazy, některé menší získala koupí, jiné dostala. Naneštěstí v ateliéru v Puteaux seděla tehdy již stárnoucí Kupkova francouzská žena paní Eugénie a ta bedlivě sledovala Medin vehementní zájem o jeho obrazy. Prý je nenechala ani chvilku o samotě, ačkoli rozuměla sotva slovu. Kupka byl už nemocný, křehký a lidí se spíše stranil, brzy poté zemřel.
A Meda, atraktivní čerstvě provdaná Mladek, si musela na další přírůstky počkat, protože paní Eugénie dávala neúnavně pozor na to, aby je do rukou nedostala paní Meda. Jestli to bylo ze žárlivosti, na to paní Meda mlčí. Spíš Madamme Kupka chtěla, aby se dílo nerozuteklo do soukromých galerií a sběratelům po jednotlivých kusech.
Takže paní Meda musela získávat milované obrazy přes jiné kupce, kurátory jako Louis Carré nebo kamarády a dostat je z Evropy do Ameriky, kam se Mládkovi usadili. Např. přítel František Listopad, básník z Lisabonu byl vyslán do Paříže jako kurátor, aby pro ni koupil svým jménem Chromatic Show, dnes světoznámé plátno. A finance si musela tehdy taky sehnat sama, kvůli Katedrále zrenovovala ve Washingtonu dům a prodala ho, aby si obraz mohla koupit.
Samozřejmě nebyla jediná, kteří rozpoznali jeho génia, byl tu Jindřich Waldes, Lilli Longren – Andersová a další soukromí mecenáši a sběratelé umění. Ona je ovšem jediná žijící soukromá sběratelka, která jeho dílo v Paříži objevila a později dovezla zpět do vlasti. V Americe prosazovala, aby František Kupka visel vedle Picassa nebo Pollocka v prestižní Národní galerii umění ve Washingtonu a bojovala s místními galeristy, teoretiky umění a akademiky silou vůle jí vlastní.
František Kupka, foto: archiv MM
Není mým záměrem vyčíslovat obrovské zásluhy paní Medy Mládkové pro náš národ a pro umění vůbec. O tom se mimochodem můžeme senzačně čtivým způsobem dočíst v knize novináře a spisovatele Ondřeje Kundry Můj úžasný život.
Dáma, která v těchto dnech završila úctyhodný věk 99 let je stále wohlauf a kritické mysli.
Mrzí mě, že o jejím úsilí na současné výstavě v Národní Galerii, kromě dvou zapůjčených obrazů z Musea Kampa, není ani zmínka.
Nakonec bylo tedy lépe, že jsme paní Medu osobně na výstavu už nedoprovodili. Měla mít totiž v Kupkově biografii své místo, minimálně zmínku na informační tabuli.
Právě její odvaha a neústupnost byla ve své době, v éře mužských kolegů, pozoruhodná. Důvtip a občas i malé lsti, s jakými pomáhala umělcům, jak získávala sponzory a mecenáše a pořizovala umělecké skvosty bez institucionálního zázemí byly a zůstanou příkladem pro další generace.
PhDr. Háta Hlavatá
obor Historie, FFUK Praha
atelier malby a uměleckého objektu, Akademie výtvarných umění Norimberk
asistentka paní Medy Mládkové,
Museum Kampa, Praha