EMIL FILLA (1882–1953)
30. května – 31. října 2007
Jízdárna Pražského hradu
Výstavu připravila Národní galerie v Praze – Sbírka moderního
a současného umění a Správa Pražského hradu.
Retrospektivní výstava tvorby Emila Filly poskytuje první zevrubný přehled díla jedné z nejvýznamnějších osobností českého umění první poloviny 20. století.
Emil Filla se narodil 4. dubna roku 1882 v Chropyni na Hané. Studoval na pražské Akademii u profesorů Thieleho a Bukovace. Podstatný vliv na utváření celého jeho tvůrčího profilu a díla měly: výstava norského malíře Edvarda Mucha konaná v Praze roku 1905 a souvislé kontakty Filly jako malíře i jako teoretika umění s klasickým i moderním evropským uměním. Zásadní událostí v dějinách českého moderního umění se stal Fillův podíl na přípravě a prezentaci malířského díla na výstavách Osmi v letech 1907 a 1908. Jako vůdčí talent nastupující generace byl roku 1909 přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes a do redakční rady Volných směrů. Společným jmenovatelem díla z let 1905–1910 se stala malba hledající moderní výraz v lyrické expresi barev a dynamickém rukopise. Celá Fillova tvorba se již od svých počátků utvářela v souvislostech kritické reflexe umění opřené o uměnovědné bádání moderní doby. Schopnosti vnímat otázky moderního umění v širších souvislostech vedly malíře k ověřování jeho názorů studiem malířských děl na významných evropských výstavách a ve významných sbírkách. V letech 1906–1910 cestoval do Německa, Holandska, Belgie, Francie, Itálie. Od roku 1911 se jeho zájem o moderní evropské umění soustředil především na Paříž. Spolu s dalšími českými umělci rozpoznal převratný význam Picassova a Braquova kubismu pro komplexně pojatý koncept moderního umění. Filla se stal spolu s Otto Gutfreundem umělcem, který dokázal kongeniálně rozvinout poetiku kubismu v dílech jeho analytické i syntetické fáze. Na uplatnění kubismu ve vývoji českého moderního umění se podílel i organizačně. Byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců a redaktorem Uměleckého měsíčníku. Vypuknutí 1. světové války Fillu zastihlo v Paříži, odkud na více než šest let přesídlil do Holandska. Zde se stal jednou z uznávaných osobností mezinárodní umělecké avantgardy. Na dobovém kulturním dění se podílel i politicky účastí v českém zahraničním odboji. Spoluvydával protiválečný časopis Michel im Sumpf. Studoval klasické holandské malířství a zhodnocoval poetiku kubismu v řadě obrazů zátiší. Po návratu do Prahy roku 1920 se začal intenzivně účastnit uměleckého a kulturního života. Znovu vstoupil do SVU Mánes; ve dvacátých a třicátých letech se stal jedním z jeho vůdčích představitelů.
V malířském, grafickém a sochařském díle zhodnocoval objevy kubismu, které aktualizoval novými teoretickými studiemi, především však novými tvárnými postupy ovlivněnými jak abstrakcí, tak i poetikou Picassovy adaptace surrealismu. Do nové fáze se Fillova tvorba ubírala v první polovině třicátých let, opět se v ní uplatnil sklon k expresi, která se v cyklech Boje a zápasy a Písně a balady opírala o obecně lidské postoje aktualizované politickou atmosférou života v předvečer okupace Československa a vypuknutí 2. světové války. Jako jedna z nejvýznamnějších osobností svobodného Československa byl zatčen a arestován v německých vězeních a koncentračním táboře v Buchenwaldu. Po osvobození a rekonvalescenci pokračoval v díle započatém ve třicátých letech. V roce 1945 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Jedním z jemu prokázaných uznání bylo i propůjčení jednoho křídla zámku v Peruci roku 1947 k obývání. Změny a rozpory v životě po roce 1948 uvrhly Fillu do nových nesnází a protikladů, z nichž hledal východisko v uplatnění realistických motivů své krajinářské tvorby tentokrát spojené s pokusem o zhodnocení vlivu čínské malby na evropské umění. Tato kapitola Fillova díla zůstala nedořešena. Zemřel 6. října 1953 v Praze.
Výstava poskytuje přehled vývoje a proměn Fillovy tvorby ve stylově odlišených etapách. Nově je zde položen důraz jak na dílo z období kubismu, především doceněním konceptuálních složek Fillova tvůrčího vyjádření uplatněného zejména v kolážích, tak i pokusem o docenění tendencí, kterými Filla od poloviny třicátých let přehodnocoval kubismus na cestě k nové expresi. V souhlase s obdivem, kterého se Fillovi dostalo jako vynikajícímu koloristovi a bytostnému malíři, výstava poskytuje možnosti a podněty k domyšlení profilu typu českého umění moderní doby, k domyšlení témat postavy a zátiší v souvislostech Fillova pokusu o novou kodifikaci norem moderní kultury založené na humanitních tradicích. Význam Fillova díla je na výstavě naznačen i prezentací děl několika z řady Fillových žáků, kteří v odlišných typech projevu dokázali zhodnotit některé možnosti Fillova tvůrčího odkazu.
Tomáš Vlček
Autor a kurátor výstavy : Tomáš Vlček
Architektonické řešení: Pavel Kolíbal
Grafické řešení: Stanislav Kolíbal a Marek Jodas
Otevřeno: denně včetně pondělí od 10–18 hodin.
Vstupné na výstavu:
plné 140 Kč, snížené 70 Kč, rodinné 210 Kč, registrované 10 Kč,
školní skupina 20 Kč / 1 osoba
Upozornění: Na výstavu Emil Filla (1882–1953) se NEVZTAHUJÍ dny volného vstupu Národní galerie v Praze.
20.6.2007