Celoživotní retrospektivu malíře a ilustrátora Josefa Jíry (1929 – 2005) ještě do 29. září 2019 prezentuje Oblastní galerie v Liberci. Expozice ve výstavné budově bývalých Městských lázní Františka Josefa I. zahrnuje všechny důležité tvůrčí etapy Jírovy malířské tvorby. Prostor někdejší bazénové haly, kde je výstava umístěna, působí vzdušně a majestátně. Oceňovaná rekonstrukce budovy z konce 19. století, kterou v roce 2013 realizoval známý liberecký ateliér SIAL, vytvořila v této hale skvělé podmínky pro výstavní účely, aniž by narušila její původní ráz. Prostor tak poskytuje dostatečný odstup a stejnoměrné světlo rozměrným plátnům, umístěným na panelech uprostřed i na obvodových stěnách místnosti a umocňuje tak jejich expresivitu.
Převážně tmavě laděné obrazy s vystupujícími světlými detaily již při vstupu do místnosti upoutají a magickou silou vtáhnou diváka do myšlenkového světa autora. Lze v něm nalézt vidiny a přízraky, svědčící o jeho úzkostech a obavách. To platí zejména u cyklu Oči nebo o plátnech z léčeben v Lojovicích nebo u Sv. Apolináře. Podobný skličující účinek mají i obrazy s tématikou návratu do vzpomínek z dětství (cyklus Velikonoce nebo Člověk a kůň). Světské prostředí hospod a kaváren, které bylo Jírovi velmi blízké, ukazuje další cyklus. Především v době normalizace byla tahle prostředí svobodnými místy pro schůzky s přáteli z řad odpůrců režimu. Stěžejní místa zachytil Jíra také na svých obrazech. Téměř po svůj celý život uměl Josef Jíra kolem sebe sdružovat umělce a intelektuály a ovlivňovat uměleckou scénu. V pražské pivnici U Tygra se Jíra scházel se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, v malostranské vinárně Makarská zase se svými přáteli z tvůrčí skupiny M 57. Význam hospod a vináren dostal během normalizace jiný rozměr a těsné sousedství obrazů U Tygra a Neděle – kostel Jenišovice z roku 1988 tedy není náhodné.
Samostatnou kapitolou jsou Jírovy psychologicky laděné portréty. Počínaje nejstarším autoportrétem z roku 1952 na ochozu haly, který ještě nenese Jírův charakteristický rukopis, nabízí výstava celou řadu skvělých portrétů malířových přátel a souputníků. Např. malíř František Jiroudek, herci Vlastimil Brodský nebo Josef Kemr na obrazech Josefa Jíry vzbuzují pocit, že nejde jen o zobrazení jejich vnější podoby, ale o malířovu sondu do jejich nitra. Zajímavé je srovnání dvou zobrazení Bohumila Hrabala z různých období. Bohumil Hrabal s kočkou na klíně na plátně z roku 1997 sedí klidně s pohledem na diváka, zatímco dřívější obraz Pan Bohumil vykládá tarot (1983) ho vidí stylizovaně jako součást zátiší s kartami a dobovými výstřižky z novin. Reprezentativní přehlídku doplňují krajiny a obrazy z cest Josefa Jíry, dokumentární fotografie a výběr z jeho deníků.
Název výstavy Divadlo světa podle autorů „reflektuje dva možné způsoby interpretace, a to jak světskou (život je bohatý svět scén, v nichž každý hraje svou roli) i křesťanskou (v pozadí všeho dění se nachází Bůh-Stvořitel). Osobnost Josefa Jíry se realizovala v obou.“
U příležitosti výstavy vyšla i obrazová publikace Život bez rukávů – Deník Josefa Jíry 1970/1971 s předmluvou Bohumila Hrabala.
Na závěr pořádá Oblastní galerie Liberec dne 29.9. 2019 v 15.00 hod. vzpomínkové odpoledne spojené s dernisáží.
Kurátorka výstavy: Zuzana Štěpanovičová
Trvání výstavy: od 27.6. do 29.9.2019
Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek