Po roztančené sociální pohádce Milionář z chatrče, přichází do našich
kin další film britského režiséra Dannyho Boyla, který se od oskarového
melodramatu velmi liší. Komorní a dosti statický příběh mladíka, který
je 127 hodin uvězněn ve skalní průrvě, je velmi dramatický, ale k jeho
ztvárnění by stačila možná půl hodina a ne celovečerních 90 minut.
Scénář se opírá o skutečný příběh Arona Ralstona, který svůj děsivý
zážitek z roku 2003 v odlehlém koutě skalního masivu národního parku
Canyonlands sepsal v knize Between a Rock and a Hard Place. Sportovně
zdatný Aron se vydá sám na výlet do hor, aniž by kdokoli z jeho okolí
věděl, kam. Když pak spadne do skalní průrvy a jednu ruku mu přiskřípne
ke skále obrovský balvan, zůstane možnost záchrany jen a jen na
něm. Prožije dlouhých 127 hodin naplněných naprosto racionálním
úsilím osvobodit se, ale i pronásledován iracionálními představami a
vzpomínkami. Boj s nelítostnou přírodou a s vlastními démony nakonec
vyhraje, ale za vítězství draze zaplatí rukou. James Franco hraje Arona
velmi přesvědčivě. Ze sebejistého mazáka se mění v člověka, který si
naprosto jasně uvědomuje beznadějnost své situace. Silným skutečným
příběhem připomíná 127 hodin Útěk do divočiny, který natočil Sean
Penn v roce 2007. Jeho ztvárnění je však naprosto odlišné. Vyvážením
detailních záběrů ze skalní průrvy jsou klipové záběry začátkem filmu
nebo snové sekvence, např. když dešťová průtrž zaplaví Aronovo vězení
vodou a jemu se podaří kámen uvolnit. Jistým odlehčením jsou i přírodní
záběry nebo také obrazově působivá epizoda s náhodným setkáním se
dvěma dívkami a koupáním ve skalní laguně. Vynikající kameru a střih
doplňuje skvělá hudba, A.R. Rahmana. O autenticitu příběhu se zasloužil
sám skutečný Aron Ralston, který pracoval při natáčení jako poradce a
objeví se na plátně s rodinou na konci filmu. Danny Boyle opět ukázal, že
je skvělý režisér a možná mu 127 hodin pomůže rozšířit jeho dosavadní
sbírku ocenění. Prozatím je jeho nejnovější film nominován na 3 Zlaté
Glóby. Do našich kin přijde 3. února 2011.
Soňa Šálková