Fotografie Lov na krokodýlí slzy vznikla v oblasti nazývané nejkrásnější bažiny na světě v Pantanalu na jihozápadě Brazílie. V období sucha, od května do října, mají milovníci zvířat příležitost vidět ohrožené druhy savců, plazů, ptáků a třetí největší šelmu na naší planetě – jaguára amerického.
Foto: Michaela Bauerová
Jedním způsobem ubytování je takzvaný flotel, plovoucí hotel na řece Cuiaba. Flotel je zakotvený pár metrů od břehu a nikdo z pasažérů se nemůže vylodit. Pokoje flotelu obvykle nenabízí žádný luxus, jsou malinké ale útulné se základním vybavením. Výhodou je, že jste přímo v oblasti Pantanal a vaše denní expedice za poznáváním začíná v okamžiku nalodění na malý motorový člun. Náš flotel měl na jedné straně pokoje s výhledem na řeku a na druhé straně na bažinatou pevninu. My jsme byli skupinka pěti fotografů. Můj jednolůžkový pokoj měl omezený výhled pouze na pevninu. Jsem srdcem dobrodruh, postel a styl ubytování je to nejmenší, co mne na cestách zatěžuje. Nicméně lokalita mé kajuty se ukázala za několik dní jako klíčová k jedné z nejlepších fotek této výpravy.
Pokud cestujete za účelem fotografování zvířat, váš den začíná obvykle velice brzy okolo 5 hodiny ranní. Po rychlé snídani a silné kávě se vydáváte na fotografickou vyjížďku na malé lodičce a hledáte nejlepší záběry vyder, jaguárů, kapybar a podobných exotických druhů. Když se řekne Kajman Yacaré, jako fotograf si představíte, že byste chtěl zachytit tohoto plaza obvykle, jak loví nebo jak je loven jaguárem. Příroda je však velice nepředvídatelná a vždy vás dokáže překvapit.
Ranní vyjížďka obvykle končí okolo jedenácté dopoledne, kdy se vrátíte zpět do kempu na oběd. Po obědě máte 2-3 hodiny volného času na spánek nebo relaxování před začátkem druhé části dne.
Při návratu do své tmavé kajuty s výhledem na břeh mne zaujal nádherný červený poletující motýl nad tmavými bažinami u břehu. Čím blíže jsem se přibližovala, uviděla jsem, že motýl krouží nad hlavou středně velkého kajmana, který relaxoval na břehu řeky. Okamžitě jsem si představila úžasný snímek, který by mohl vzniknout. Nezaváhala jsem a doběhla si do kajuty pro fotoaparát.
Na chodbě, jsem si tiše lehla na zem, abych kajmana nevyplašila. A focení mohlo začít. Motýl se zdál být velice neodbytný a neustále létal kajmanovi okolo očí. Několikrát dokonce přistál na spodním víčku kajmana, který byl nálety velmi znepokojen. Mrštnými pohyby se snažil vetřelce odehnat, ale podařilo se mu to vždy jen na pár minut. Po opakovaných náletech na oko, za pouhých pár minut, se kajman potopil pod vodu a motýl odletěl pryč. Kdybych měla žádanější pokoj s výhledem na řeku nebo se zdržela o pár minut déle se známými na obědě, snímek by pravděpodobně nikdy nevznikl. Jak vždy říkám, focení přírody je i o štěstí a člověk musí být ve správný čas na správném místě s ideální technikou.
Jak jsem se později dozvěděla, jednalo se o typ motýla Julien, který pije slané krokodýlí slzy. Říká se, že krokodýlí slzy jsou bohaté na sodík, který motýli a hmyz jen těžko mohou najít v přírodě a přitom ho pro přežití nutně potřebují. Užijte si, prosím tento unikátní záběr.
Foto a text Michaela Bauerová