Současná výstava amerického avantgardního umělce Franka Stellu (*1936) připomíná jednu tvůrčí polohu tohoto umělce, kterou zařazujeme do moderního proudu tzv. junk art, tj. umění z civilizačního odpadu. Zahrnuje různé formy objektového umění, od nalezených předmětů přes materiálové koláže, různé shluky čili asambláže. Jde v podstatě o protest proti konzumní společnosti, kdy autor objevuje poesii technických forem a polemizuje s odcizením člověka a civilizaci. Patří sem také mj. umění komprese, tj. zlisované součásti automobilů, které vytvářel César.
Z hlediska dějin umění je inspirátorem od roku 1913 M. Duchamp a německý dadaista Kurt Schwitters (1887–1948) již od roku 1919. v 30. letech používal odpadu Američan J. Cornell (1903–1972). Znovu od 50. let se stala tato metoda tvorby aktuální ve výtvarném umění v rámci směrů neodadaismu, v pop-artu, který se inspiroval městskou kulturou a zejména pak v tzv. novém realismu, v instalacích E. Kienholze, v pracích Armana, Césara, Spoerriho aj. Zejména v mezinárodním hnutí Fluxus, které objevuje odpadový materiál jako prostředek výtvarných děl. V 60. letech se setkáváme zčásti s touto metodou v italském avantgardním hnutí arte povera (bídné umění)., například v dílech M. Pistoletta, J. Kounelissa aj.
V české kultuře jsou známá díla tohoto zaměření například v tvorbě sochaře Karla Nepraše, který uplatňuje prvky z civilizačního odpadu ve svých tzv. instalacích – objektech surrealistického názoru inspirovaného snem a v tzv. nové figuraci. Různé druhy nádobí komponuje ve svých objektech také sochařka Věra Janoušková a na Slovensku vyznával tuto metodu umění sochař Jozef Jankovič (plastika Malá noční hudba, 1964), zejména v reliéfních cyklech aj. Od poloviny 60. let používá civilizačního odpadu také slovenský sochař Otis Laubert ve svých asamblážích a prostorových instalacích.
K současné výstavě Franka Stelly v Galerii Miro, musíme připomenout, že vystavená díla jsou jen jednou součástí jeho mnohostranného díla, nikoli jedinou. Připomeňme zejména jeho malířskou tvorbu ve stylu „hard-edge“ (ostrých hran), kdy vytváří chromatické plochy ve stylu geometrickém nebo biomorfním. Stella mezi barevné plochy vkládal neutrální zóny, aby naznačil trojrozměrný prostor, zejména ve svých reliéfech, kdy používal různé materiály, včetně umělých hmot. Ve svých objektech junk-artu vytváří metafory civilizačního shluku a tím, že je izoluje, jako výtvarná díla přisuzuje jim estetickou funkci. V tomto duchu například v roce 1976 pomaloval vůz BMW a jeho plastiky nalézáme právě v prostředí moderní architektury hladkých a průmyslových forem, například v HYPO BANK v Lucembursku a jinde. Stella navazuje na amerického sochaře D. Smithe (1905–1965), který bral za základ kovový odpad.