Adéla Komrzý, foto© Petr Šálek
Mladá filmová režisérka a scénáristka Adéla Komrzý při pátrání v rodinném archívu svého dědečka, výtvarníka a filmového experimentátora Radka Pilaře, narazila na velmi zajímavé a dosud nezmapované téma o prvních stopách českého videoartu. Ve srovnání se západem byly začátky využití videa v umění u nás asi o dvacet let zpožděné. Teprve v 80. letech se jím začala zabývat skupina asi dvaceti výtvarníků, kterým toto médium přinášelo tvůrčí volnost a nezávislost na oficiálním kulturním dění v komunistickém režimu. V rámci převratných změn a nových možností po sametové revoluci zůstaly pokusy těchto prvních video umělců jaksi pozapomenuty a většina z nich se nenávratně ztratila.
Tvůrci filmu společně na podiu. Foto© Petr Šálek
Tvůrci filmu Viva video, video viva pátrali dva roky v soukromých archívech, sklepích a na půdách, oslovili průkopníky, kteří si tehdy říkali videisté, a postavili je před kameru. Vznikl tak pozoruhodný dokument s nemalým historickým významem, který se vyznačuje velkou empatii a obdivem k umělcům a umělkyním v pokročilém věku. Za pomoci z dnešního pohledu velmi primitivní až úsměvné technologie se jim dařilo vytvářet zajímavé experimenty, které vzhledem k izolaci, ve které vznikaly, mají osobitý rukopis opírající se o tradice českého animovaného filmu. Jindy zase paralelně došli ke stejným postupům jako jejich současníci na západě. Dokument také přináší konfrontaci s československými emigranty, kteří mohli tvořit ve svobodném světě. Setkání Petra Skaly s průkopníky světového videoartu Woodym a Steinou Vasulkovými v USA patří k nejzábavnějším momentům filmu. Akademická malířka Věra Geislerová zase vypráví, jak za hluboké normalizace v autě převážela z Norimberka přes hranice 12 počítačů značky Amiga, což tehdy bylo samozřejmě trestné.
Původní autoři ve filmu přiznávají, s jakým nadšením objevovali možnosti nového média, prožívali vzájemná setkání, pomáhali si a vyměňovali zkušenosti. V červnu 1989 se jim podařilo uspořádat „Den videa“ – první skupinovou výstavu videoartu na výstavišti v Holešovicích – tehdy ještě Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Jako překvapení připravil pro ně filmový štáb rekonstrukci tehdejší expozice na stejném místě po 29 letech. Při slavnostní premiéře dokumentu 12. února 2020 byl velký sál kina Světozor naplněn do posledního místa. Sešli se na ní pamětníci i mladí, kteří do dnešního technicky vyspělého mediálního prostředí spadli jako „rybičky“; stejně jako Věra Geislerová, která ve filmu vypráví, jak vklouzla mezi videisty před téměř 40 lety.
Mladou generaci na premiéře reprezentovala nejen režisérka filmu Adéla Komrzý, ale i obě moderátorky večera Johana Ožvold a Ester Geislerová.
Věra Geislerová a moderátorky Ester Geislerová a Johana Ožvold, foto© Petr Šálek
Dokument o dějinách českého videoartu uvádí v našich kinech distribuční společnost Aerofilms od 13. února 2020.
Text: Soňa Šálková, foto© Petr Šálek
Summary
The new documentary film ‘Viva video, video viva’ by the young director and screenwriter Adela Komrzy describes the beginnings of video art in Czechoslovakia in the 1980s. In the era of the so called normalization, a group of young artists began to discover video as a means of artistic expression in which they found freedom using very modest technical means. The filmmakers have searched the private archives for the remnants of the old videos which lay forgotten on attics and cellars. The film also commemorates the one-day exhibition ´Day of Video’ from June 1989 and its modern repetition after 29 years. The leading personality of video artists then was Radek Pilař who was the grandfather of the film director. The film was released in Czech cinemas on February 13, 2020.
Vít Komrzý, producent, Ester Geislerová a Johana Ožvold. Foto© Petr Šálek