Sergej Polunin
Ukrajinský rodák a jeden z nejlepších současných baletních tanečníků Sergej Polunin vystoupil 1.5.2017 v Národním divadle na benefiční akci Sergej Polunin LIVE. V rámci dvou zcela vyprodaných představení byl promítnut filmový dokument Dancer, který natočil americký režisér Steven Cantor v roce 2016 a který čeští diváci mohli shlédnout již na jeho slavnostní premiéře v listopadu 2016, později i na kanálu ČT Art a který brzy přijde do české filmové distribuce. Největší očekávání diváků tedy přirozeně platilo živému tanečnímu vystoupení Sergeje Polunina a také diskusi s ním, s jeho matkou a s producentem a exkluzivním distributorem filmu Dancer Miloshem Harajdou.
Poluninova osobnost je vnímána dosti rozporuplně. Díky svému mimořádnému tanečnímu talentu se jako 13-letý dostal na prestižní britskou Královskou baletní školu (Royal Ballet School) a po jejím úspěšném zakončení se v 19 letech stal nejmladším hlavním sólistou Královského baletu v Londýně. Jeho technicky nesmírně náročné taneční výkony provedené s úžasnou lehkostí a grácií spolu s neobyčejnou jevištní prezencí z něj brzy udělaly světovou baletní hvězdu. Obdržel mnoho mezinárodních ocenění a začal být srovnáván s legendami baletu Baryšnikovem nebo Nurejevem. Pak ale nastal zlom a Polunin se z poslušného interpreta změnil ve „zlého chlapce baletu“. Skvěle nastartovaná kariéra ho přestala uspokojovat. Ztratil nezbytnou disciplínu a začal užívat drogy, pít alkohol, pořídil si nápadné tetování. Poluninova krize vyvrcholila v roce 2013 jeho náhlým odchodem z Královského baletu těsně před chystanou premiérou. Dobře nastavený a vytrénovaný stroj přestal fungovat a umělec začal dokonce zvažovat úplné ukončení taneční dráhy. K tomu naštěstí nedošlo, i když i dnes se zdá, že mladík ještě stále tápe a hledá životní jistoty.
Sergej Polunin tančí na píseň Take me to Church v Národním divadle, 1.5.2017, foto© PetrSalek.com
Osobní příběh dnes 28-letého Polunina je velmi působivě znázorněn ve zmiňovaném dokumentárním filmu, který byl asi nejzajímavější součástí programu. I když je snímek velmi osobní, zcela jasně z něj vyplývají obecné pravdy. Neuvěřitelný tlak na výkon a sebeobětování, snaha vyhovět ambicím rodičů, odloučení od rodiny, absence psychologické péče a osobního přístupu, to jsou hlavní příčiny krize, která byla u citlivého mladíka zřejmě nevyhnutelná. V mnoha ohledech film připomíná oscarový dokument Amy líčící osud tragicky zemřelé talentované zpěvačky Amy Winehouse, která psychicky nezvládla osobní život ani kariéru.
Sergej Polunin v Národním divadle, 1.5.2017, foto© PetrSalek.com
Polunin v ND o filmu řekl, že díky setkání s producentkou Gabrielle Tana a režisérem Stevenem Cantorem si uvědomil, že chce dále tančit, ale za jiných podmínek. Nechce být pasivní loutkou, která jenom poslouchá pokyny jiných osob. Chce o svém osudu svobodně rozhodovat, být náležitě finančně ohodnocen a pomáhat dalším mladým tanečníkům, aby se nedostali do podobné situace jako on. V budoucnosti se chce věnovat vlastním tanečním projektům a také filmu, který považuje za možnost oslovit větší množství diváků.
V rámci programu pak Polunin zatančil dva sólové kusy. Na začátku představení Silent Echo v moderní choreografii Rusella Maliphanta a jako vyvrcholení celého programu pak efektní pohybové ztvárnění Hozierova hitu Take Me to Church z mediálně známého klipu, který s Poluninem natočil na Havaji slavný fotograf David LaChapelle. Pro české publikum bylo příjemné mít příležitost vidět velkou taneční hvězdu doma a naživo, i když jen velmi krátce. Nezbývá než si přát, aby se mu jeho plány dařilo realizovat a příště ukázal víc.
Text: Soňa Šálková, foto© PetrSalek.com
Sergej Polunin, Milosh Harajda a Poluninova matka v Národním divadle, 1.5.2017, foto© PetrSalek.com