K vyhlášení a předání ceny “Osobnost české fotografie 2006” fotografu Jiřímu Stachovi
a ceny „Osobnost české fotografie 2006 – za dlouhodobý přínos fotografii“
a ceny „Osobnost české fotografie 2006 – za dlouhodobý přínos fotografii“
historičce fotografie Anně Fárové. Došlo k tomu v pondělí, 26. 3. 2006 ve 12.00 na výroční valné hromaděAFČR v Mánesu, Praha 1.
Ocenění převezal Jiří Stach osobně, Anna Fárová v zastoupení Petrou Skoupilovou.
Nositel titulu „Osobnost fotografie 2006 Jiří Stach” – podle jednoho z navrhovatelů Jiřího Egerta – svoji nekomerční tvorbou
přesvědčuje o zcela ryzím surrealistickém pohledu na svět ojedinělým fotografickým pohledem. Jeho specifická fotografická řeč spoluvytvářená
dokonalou klasickou černobílou technikou (i v současné digitální době), je samou podstatou fotografického
vyjádření, které Jiří Stach naprosto mistrovsky zvládá. Jiří Stach je řazen k cenné české tradici solitérního tvůrce, který
ve své tvorbě posledních třiceti let vytvořil zcela ojedinělý imaginativní svět. Nikdy se nevěnoval prosazování vlastního
postavení na kulturní scéně, proto jeho výstava v Aventinské mansardě v listopadu 2006 mapující celoživotní dílo Jiřího Stacha
byla pro širší veřejnost překvapivým objevem.
Nositel titulu „Osobnost fotografie 2006 Jiří Stach” – podle jednoho z navrhovatelů Jiřího Egerta – svoji nekomerční tvorbou
přesvědčuje o zcela ryzím surrealistickém pohledu na svět ojedinělým fotografickým pohledem. Jeho specifická fotografická řeč spoluvytvářená
dokonalou klasickou černobílou technikou (i v současné digitální době), je samou podstatou fotografického
vyjádření, které Jiří Stach naprosto mistrovsky zvládá. Jiří Stach je řazen k cenné české tradici solitérního tvůrce, který
ve své tvorbě posledních třiceti let vytvořil zcela ojedinělý imaginativní svět. Nikdy se nevěnoval prosazování vlastního
postavení na kulturní scéně, proto jeho výstava v Aventinské mansardě v listopadu 2006 mapující celoživotní dílo Jiřího Stacha
byla pro širší veřejnost překvapivým objevem.
Monografie Jiřího Stacha „Natura Magica“, kterou vydala Galerie
Nový Svět v prosinci 2006, je potvrzením předchozích řádek.
Fotograf Jiří Stach – exkluzivní rozhovor s Artmagazin.eu
Jiří Stach, foto: Petr Šálek
ARTmagazin.eu:
Jak se dostal malý Jirka k fotografii?
Jiří Stach:
To je velmi zajímavá story…
Já jsem jezdil na prázdniny do Bezdružic . Nedaleko Bezdružic je městečko Úterý a ta paní u které jsme na chalupě bydleli měla kamarádku , ta se jmenovala Strádalová.
To byla Úterský Atget. Ta fotila v Úterý řemeslníky, architekturu, a všechno zaznamenávala.
Ona mne vzala do temné komory, to mě bylo 11 – 12 let, ona tam vyvolávala fotky a to byla láska na první pohled k fotografii.
A od té chvíle jsem věděl, že budu fotografem,přestože předtím jsem chtěl být archeologem.
Takže archeologie skončila a já se stal fotografem. Dostal jsem od rodičů Focaflex a já jsem začal fotit ta obvyklá témata, co se fotí v 11i –
zebra v zoologické, babička na balkoně a tak jsem fotil dád a dál…až jsem došel k těm mrkvím co dneska fotím.
ARTmagazin.eu:
Mezitím jsi studoval?
Jiří Stach:
Po národní škole jsem šel na střední grafickou, to byla jediná škola, kde se fotografie dala učit.
Pak jsem nastoupil jako filmový fotograf ve Filmovém studiu Barrandov. To bylo fantastické údobí, tehdy byla vlna českého fimu. Dva filmy získaly Oskara a to Obchod na korze a Ostře sledované vlaky. Oba filmy jsem fotografoval. Na Barrandově jsem pracoval dva a půl roku. Ke konci mě to moc nebavilo. Nebylo to příliš kreativní, a ta práce byla čekání, to jsem čekal třeba 3 hodiny, pak seřeklo foto, udělal jsem cvak a bylo to. A zase se 3 hodiny čekání. Ale poznal jsem tam prima lidi.
ARTmagazin.eu:
Pak Famu?
Jiří Stach:
Ano, nenapadlo mě nic jiného než Filmová akademie muzických umění. Tam mě kupodivu přijali.Velmi mě ovlivnil profesor Ján Šmok, jako ostatně celou generaci fotografů. Ten byl pro nás nejdůležitější.
ARTmagazin.eu:
A dál?
Jiří Stach:
Po Famu jsem šel hned na volnou nohu a mým partnerem pro focení zakázek se stal Vladimír Simer, který také právě dokončil studia na Famu.
Takže se má práce rozdělila na výtvarnou práci s Vláďou Simerem a na volnou práci.
Teď už jsem v penzi, takže se mohu volné práci věnovat dál a baví mne to stále víc.
Také jsem vydal ve své režii knihu Natura Magica. Tam je velká část volných fotografií,které jsem za 30 let vytvořil.
Natura Magica
ARTmagazin.eu:
Jak to bylo s výstavami?
Jiří Stach:
Moc jich nebylo, za toho komunizmu nebyl zájem oboustranně, ani z mé strany vystavovat, ani z jejich. Ale díky přátelům jsem pronikal do Ameriky a do Evopy.
Po převratu se to moc nezměnilo.V Čechách to byla výstava v Mansardě a souhrnná výstava v galerii Nový Svět u Reichů. A teď připravuji velkou výstavu v Holandsku.
ARTmagazin.eu:
Na Tvých fotografiích jsou mnohé předměty v letu. Jak to děláš? A kdy Tě to napadlo?
Jiří Stach:
To vím docela přesně.
Před 20 lety jsem si vymyslel takové klasické zátiší ve stylu holandských zátiší ze 17. století byly tam takové atributy jako
domino, dýmka hliněná….říkal jsem si … je v tom takovej klid… co kdybych do toho dal švih? A to jsem ještě neměl katapult.
Tak jsem vybudoval takovou hrazdičku,postavil foták na šikmo a Vláďa Simer na můj povel trhnul deskou a já jsem zmáčknul spoušť. Klaplo to.
Pak jsem vyvinul katapult, kde mám synchronizaci s bleskem.
K tomu přišel ještě zpožďovač, tam se musí exponovat s malým zpožděním.Také jsem vybavil katapult brzdou, aby nevznikaly dvojité kontury.
ARTmagazin.eu:
Tvá zátiší mají často erotický podtext.
Plánuješ vše přesně, nebo improvizuješ?
Jiří Stach:
Mám všechno přesně naplánované a naskicované. Nakonec se to ale leckdy změní.
ARTmagazin.eu:
Proč vše černobíle?
Jiří Stach:
Já jsem celý život dělal mou práci na barvu,
takže jsem toho měl dost, zkoušel jsem dělat něco na barvu,
ale nemá to to, co od toho vyžaduju.
ARTmagazin.eu:
Máš svou laboratoř?
Jiří Stach:
Ano, všechno si sám vyvolávám a zvětšuji na barytový papír z formátu 9 x 12. Žádná elektronická manipulace.
ARTmagazin.eu:
Tvůj sen?
Jiří Stach:
Rozchodit mou Cameru Obscuru, kterou jsem
zkonstruhoval, ale nedaří se mi zatím odstranit chromatickou vadu a docílit ostrých fotek podle mých představ.
ARTmagazin.eu:
Téma: kvalita a kvantita.
Jiří Stach:
Já fotím celý život, ale za tu dobu jsem uschoval asi 100 fotek. Já ničím negativy. Když nejsem 100 procentně přesvědčenej, tak to odložím, pak ten negativ najdu a řeknu jéžiš proč jsem tohle dělal?
Já se vždycky tak zaraduju když to rozstříhám a řeknu si cha chá tak tohle po mě nezůstane.
ARTmagazin.eu: Díky za rozhovor.
Zaznamenal Petr Šálek 25. 2. 2007
Jiří Stach a zvětšenina na baryt. Foto Petr Šálek
Nositelka titulu „Osobnost české fotografie 2006” – za dlouhodobý přínos fotografii“ Anna Fárová, podle jednoho z mnoha navrhovatelů, Vladimíra Birguse, zcela zásadním způsobem přispěla v mnoha publikacích a výstavách k odbornému zhodnocení a propagaci děl řady českých i zahraničních fotografů a k postupně sílícímu mezinárodnímu renomé české fotografické tvorby. Mimořádný význam měly zejména její velké výstavní retrospektivy a monografie Josefa Sudka a Františka Drtikola, výstavy Fotografie 7 + 7 Osobnosti české fotografie I, expozice 9&9 v Plasích, 11 a 37 fotografů na Chmelnici v Praze. Velkým přínosem pro historiografii české fotografie jsou i její menší monografie Jiřího Jeníčka, Eugena Wiškovského, Jindřicha Štyrského, Zdeńka Tmeje, Josefa Koudelky, Evy Davidové, Ireny Stehli, Ivana Lutterera a dalších autorů stejně jako její působení ve funkci kurátorky fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, pro níž se jí podařilo získat mnoho důležitých děl předních českých fotografů Sudka, Rösslera, Háka, Funkeho, Wiškovského, Svobody, Medkové, Saudka i mnoha dalších. Anna Fárová má rovněž velké zásluhy o prosazení české fotografie na mezinárodní scéně prostřednictvím řady výstav v předních muzeích a galeriích i mnoha knih, katalogů a časopiseckých statí stejně jako na tom, že jsme se u nás mohli obdobně seznamovat s tvorbou významných zahraničních fotografů (Henri Cartier-Bresson, Werner Bischof, André Kertész, Robert Capa, David Seymour, André Villers aj.). Není možno zapomenout ani na její pedagogickou práci na katedře fotografie FAMU. Význam její práce, pokračující i v období po podpisu Charty 77, byl oceněn řadou vyznamenání, např. Kulturní cenou Německé společnosti pro fotografii (1990), Infinity Award Mezinárodního centra fotografie v New Yorku (1991), řádem rytíře umění a literatury ve Francii (1991) a medailí Za zásluhy (2002).
Anna Fárová očima Ivo Gila.
Titul Osobnost české fotografie za dlouhodobý přinos fotografii získala v pražském Mánesu teoretička fotografie Anna Fárová.
Se jménem Anna Fárová jsem se setkal prostřednictvím malých čtvercových publikací věnovaných slavným jménům světových i českých fotografů v době,
kdy jsem se hlásil na FAMU. Mými spolužáky byli Pavel Štecha a Jaroslav Anděl
a společně s námi do roku 1969 chodila na přednášky i Markéta Luskačová. Náš ročník byl velmi silně ovlivněn sociálním dokumentem, který jsme také programově vyznávali. V tomto období jsem Annu Fárovou poznal osobně. Setkání s ní byla nesmírně zajímavá a tak jsme se v ročníku dohodli, že by bylo velkým přínosem, kdyby mohla vést seminář i na naší škole. Stalo se a asi od roku 1970 určitou dobu na FAMU přednášela. V roce 1972 byla kurátorkou naší společné výstavy – Gil, Štecha, Luskačová – v Galerii výtvarného umění v Roudnici n/L, na které jsme vystavovali své cykly.
a společně s námi do roku 1969 chodila na přednášky i Markéta Luskačová. Náš ročník byl velmi silně ovlivněn sociálním dokumentem, který jsme také programově vyznávali. V tomto období jsem Annu Fárovou poznal osobně. Setkání s ní byla nesmírně zajímavá a tak jsme se v ročníku dohodli, že by bylo velkým přínosem, kdyby mohla vést seminář i na naší škole. Stalo se a asi od roku 1970 určitou dobu na FAMU přednášela. V roce 1972 byla kurátorkou naší společné výstavy – Gil, Štecha, Luskačová – v Galerii výtvarného umění v Roudnici n/L, na které jsme vystavovali své cykly.
Po této výstavě následovaly další akce, připravené v její režii:
-
cyklus autorských výstav v Činoherním klubu,
-
následně bomba 9 + 9 v Plasích,
-
výstava 37 na Chmelnici.
Jsem rád, že jsem patřil do jejího „klubu“, protože je pro mne významnou osobností
a pokud se mám vyjádřit obecněji, tak bych řekl, že k vývoji fotografie hodně řekla,
a pro fotografii hodně udělala.
a pokud se mám vyjádřit obecněji, tak bych řekl, že k vývoji fotografie hodně řekla,
a pro fotografii hodně udělala.
Po zveřejnění nominací na Osobnost roku v této kategorii, jsem ani chvíli nepochyboval,
že by to měl být někdo jiný. Toto ocenění, které je letos udělováno poprvé,
Anně Fárové velmi přeji a jsem přesvědčen, že nemohlo najít vhodnějšího kandidáta.
Ivo Gil, fotograf
25.2. 2007