Byl jsem na návštěvě u fotografa Jana Reicha, povídali jsme si o fotografování zátiší. Ukazoval mi fotky – jeho prostá zátiší v klidném světle. Byla tam ale jedna fotka, na Reicha neobvykle zaplněná (krabice od tabáku, zápalky, bůhví co ještě), dohromady asi deset předmětů.
Když se mně ptal, jesli mi to nepřipadá přeplácané, sdělil jsem mu, že bych tam ještě pár věcí přidal. Zasmál se, a pokračovali jsme v hovoru. Za nějaký čas jsem si na to při focení v atelieru vzpomněl, nanosil jsem na stůl všechno, co mi tam padlo do ruky a vyfotil jsem zátiší s koněm. Bylo tam asi 100 předmětů.
Když ho po čase Jan Reich viděl, řekl jenom – vyhrál jsi.
(Podařilo se mu na jeho zátiší umístit asi 20 předmětů).
Nad pracovním stolem mi visí toto jedno jeho prosté zátiší, vždy když k němu zvednu oči, připomenu si tuto příhodu.