Výstava JOSEF SUDEK: ŽELEZO, OCEL, STROJ v Galerii Josefa Sudka. Foto: Josef Sudek, bez názvu, 20.-30.léta 20. století, fotografická sbírka Uměleckoprůmyslového musea.

„Téma, které jsme pro tuto výstavu zvolili, jde trochu proti běžným výkladům Sudkova díla. Nesleduje totiž romantickou linii, která u něho převažuje, ale naopak jsme si vybrali téma, které prochází jeho dílem od 20. let: železo, ocel a stroje, říká kurátor fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a autor výstavy Jan Mlčoch. 

Výstava JOSEF SUDEK: ŽELEZO, OCEL, STROJ v Galerii Josefa Sudka. Na snímku fotografka Gábina Fárová a kurátor výstavy Jan Mlčoch. Foto: PetrSalek.com

Výstava JOSEF SUDEK: ŽELEZO, OCEL, STROJ v Galerii Josefa Sudka. Foto: Josef Sudek, fotografická sbírka Uměleckoprůmyslového musea.

Komorní výstava v prostorách, kde Josef Sudek v letech 1959-76 žil, pracoval a setkával se s přáteli, začíná ukázkou snímků kovových předmětů z 20. let, kdy Sudek ještě studoval.

Výstava JOSEF SUDEK: ŽELEZO, OCEL, STROJ v Galerii Josefa Sudka. Výstavu doplňuje kovová plastika Návrh stroje z r. 1940 od sochaře Vincence Makovského, který byl Sudkovým blízkým přítelem.  Foto: Petr Šálek

Na ně pak navazují fotografie ze 30. let vytvořené na zakázku pro legendární Krásnou jizbu nakladatelství Družstevní práce. Technicistní fotografie předmětů ze železa a oceli ovlivněné stylem nové věcnosti akcentují geometrické tvary, lesky a hutnost materiálů, ale nebojí se ani zobrazení chaosu. 

K nim patří i vystavená fotografie původní barokní mříže na památku Jana Nepomuckého na Karlově mostě. Foto: Josef Sudek, fotografická sbírka Uměleckoprůmyslového musea. Všechny vystavené fotografie jsou originální autorské zvětšeniny. Po roce 1940 pak Sudek začal preferovat kontakty z velkoformátových aparátů. Ve své komerční práci se omezil na fotografie architektury a památek.

Co je uloženo v trezoru, kde před Sudkem bylo klenotnictví, zůstává zatím tajemstvím. Foto © Petr Šálek

Výstavu JOSEF SUDEK: ŽELEZO, OCEL, STROJ  je v Galerii Josefa Sudka možné zhlédnout do 4.října 2026. 

Text: Soňa Šálková, Foto: Petr Šálek

V prvním patře vedlejšího domu umístil Sudek sklad archivu. Foto© Petr Šálek

Zde v prvním patře vedlejšího domu trávil pravděpodobně  Josef Sudek volné chvíle. Foto© Petr Šálek

Další aktuální výstavy s fotografiemi Josefa Sudka je možné navštívit v Liberci  Kostelci nad Orlicí a také v rámci výstavy Váza v historické budově UPM.  

Summary

The intimate exhibition Josef Sudek: Iron, Steel, Machine in Prague Gallery of Josef Sudek situated in the former flat of the famous photographer focuses on a lesser-known aspect of his work, created before he leaned towards a subjective style. Technical photographs of objects made of iron and steel, influenced by the style of new objectivity, accentuate geometric shapes, shine and density of materials, and sometimes depicting even chaos. The exhibition in on display until October 4, 2026. More at: www.upm.cz

The post JOSEF SUDEK: ŽELEZO, OCEL, STROJ, výstava v Galerii Josefa Sudka appeared first on ARTmagazin.eu.

Výstavu Vita Aeterna představili Martina Chadimová, Magdaléna Nerudová, Radka Potměšilová a Radim Vondráček. Foto © Petr Šálek

Je jen málo profesí, které vyžadují tak široký okruh činností a expertíz jako povolání konzervátora a restaurátora uměleckořemeslných předmětů. Práce restaurátora dnes zahrnuje provádění a vyhodnocování odborných analýz, volbu a řemeslné provedení zvoleného postupu, doporučení ochranného režimu a zdokumentování celého procesu. Přitom se jedná o poměrně mladý obor. Opravy a rekonstrukce historických předmětů mají dlouhou historii, ale prováděli je zpravidla řemeslníci příslušného zaměření.

Restaurovaný dřevěný příborník z r. 1920 podle návrhu Josefa Gočára s rekonstruovaným horním dílem podle dobových fotografií. Foto © Petr Šálek

Začátek výstavy ve Votivním sále historické budovy musea představí téma na pěti ukázkách historických předmětů uměleckého řemesla vyrobených z hlavních materiálů, se kterými restaurátoři pracují. Prezentované artefakty z textilu, keramiky, papíru, dřeva a kovu přitom již úplněnebo částečně prošly procesem konzervace a restaurování.

Masivní stříbrný korbel, Berlín okolo r. 1825, se zasazenými zlatými a stříbrnými mincemi v rozpracovaném stavu konzervátorsko-restaurátorského zásahu. Foto © Petr Šálek

Výstava pak pokračuje v expozici ART LIFE, kde v bezprostřední blízkosti stálých exponátů prezentuje na ukázkových objektech rozmanité přístupy v různých stupních rozpracovanosti.

Kurátorky výstavy Martina Chadimová a Magdaléna Nerudová nad vitrínou s odborně ošetřeným a částečně rekonstruovaným mosazným chladičem na nápoje ze 17.století. Foto© Petr Šálek

Kurátorky Magdaléna Nerudová a Martina Chadimová diskutují nad prezentací částečně ošetřených  předmětů.

Dřevěné podnoží stolu, Augsburg okolo r. 1650, s doplňky nedochované řezby ze slonoviny a ebenového dřeva náhradními materiály. Foto © Petr Šálek

Přiložené QR kódy přitom ukážou, jak vypadaly v původním stavu. V oranžově zbarvených vitrínách lze vidět rozloženou zlacenou mosaznou monstranci z 19.století, jejíž jednotlivé části již byly vyčištěny a ošetřeny. V rozloženém stavu je i empírový vějíř, který se skládá z několika materiálů.

Kurátorky výstavy Magdaléna Nerudová a Martina Chadimová a  při komentované prohlídce. Foto © Petr Šálek

Ukázky konzervace a restaurování historických knih nebo vykládaného nábytku jsou příkladem velmi složitých a náročných postupů. Obzvlášť citlivé zacházení pak vyžaduje historický textil. Některé vystavené předměty nesou stopy předchozích neodborných zásahů, které bylo nutné odstranit. Naproti tomu skupinka pohárů a číšek v minulosti spojených drátkem nebo vyztužených kovem se zachovala zřejmě jen díky těmto opravám.  „Dehonestace předchozích restaurátorů, se kterou se občas setkáváme,  je chybná. Staré zásahy byly poplatné době a bez zásahu by se předměty vůbec nedochovaly,“ říká s pochopením Martina Chadimová, vedoucí restauratorského oddělení a spolukurátorka výstavy.

Ve vitríně Laterna magica, 19. století, mosazná promítací skříňka a původně rozbité skleněné obrázky s barevnými výjevy po očištění, sesazení a fixaci. Foto© Petr Šálek

Restaurátoři se podílí na výuce oboru restaurování a konzervování na vysokých školách.  Studenti jsou také autory videozáznamu z rozhovorů s pamětníky o historii restaurátorského oddělení i o době před jeho vznikem, který se promítá na výstavě.

Stálá expozice ART LIFE, v pozadí dvě secesní křesílka s područkami, Vídeň okolo r. 1900, jedno kompletně zrestaurované a druhé v původním stavu. Foto © Petr Šálek

Teprve v 70. letech 20.století zavedlo UPM odborné pozice konzervátora a restaurátora. Samostatné restaurátorské oddělení zde vzniklo až v r. 1995 a  prostory nového depozitáře UPM teprve od r. 2016 v pražských Stodůlkách. poskytují moderní zázemí pro uložení sbírek a odbornou péči o ně.

Výstava Vita Aeterna je v Uměleckoprůmyslovém museu k vidění do 18. října 2026.

Více na: upm.cz                 Text: Soňa Šálková, Foto: Petr Šálek

Summary

The current exhibition ´Vita Aeterna´ (Eternal Life) at the Museum of Decorative Arts in Prague (UPM) focuses on the profession of conservator and restorer of arts and crafts objects. The exhibition which begins in the Votive Hall of the museum’s historic building, features five items—made of textiles, ceramics, paper, wood, and metal—that have already undergone the process of conservation and restoration, either completely or partially. The exhibition then continues as part of the permanent ART LIFE exhibition presenting various approaches at different stages of development on sample objects located in the orange-coloured display cases placed next to the permanent exhibits.

The „Vita Aeterna“ exhibition is on view at the Museum of Decorative Arts in Prague until October 18, 2026.

The post Vita Aeterna – věčný život památek díky restaurování appeared first on ARTmagazin.eu.

U příležitosti 130. výročí narození významného českého fotografa Josefa Sudka (1896-1976) připravila Galerie Kinský ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze (UPM) v prostorách Nového zámku v Kostelci nad Orlicí výstavu FOTOGRAF Josef Sudek.

Hlavní část výstavy obsahuje 75 digitálních výtisků z dosud nepublikovaných černobílých negativů.

Jedná se o první výstup z projektu digitalizace Sudkovy pozůstalosti uložené ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea (UPM) v Praze.  Výstava tak prezentuje jakousi mozaiku ze Sudkovy tvorby, ve které jsou vedle portrétů známých osobností zastoupeny i ukázky z některých známých fotografických sérií Josefa Sudka zachycujících krajinu, přírodu, zátiší, architekturu nebo výtvarné umění.

FOTO: JOSEF SUDEK—Negativ Josefa Sudka z archivu UPM překlopil do pozitivu Petr Šálek

„Výstava není výstavou fotografií Josefa Sudka, ale připomínkou a vhledem do digitalizační práce UPM a Petra Šálka ve fondu autorových negativů v UPM. Jedná se o náhledy z negativů, které nám umožní v roce autorova výročí seznámit se s částí jeho tvorby, která nejen veřejnosti, ale ani odborníkům dosud nebyla známa“, charakterizoval výstavu kurátor sbírky fotografie UPM a kurátor výstavy Jan Mlčoch.

FOTO: JOSEF SUDEK—Negativ Josefa Sudka z archivu UPM překlopil do pozitivu Petr Šálek

Na této části expozice se významně podílelo restaurátorské oddělení UPM pod vedením Martiny Chadimové. Restaurátoři spolu se studenty ateliéru restaurování fotografie FAMU originální negativy odborně připravili a naskenovali. Fotograf Petr Šálek pak z naskenovaných negativů vytvořil pozitivní kopie, které vytiskl na archivní materiál.

FOTO: JOSEF SUDEK—Negativ Josefa Sudka z archivu UPM překlopil do pozitivu Petr Šálek

Druhá část výstavy, kterou připravil Petr Šálek již bez účasti Uměleckoprůmyslového musea, ukazuje Josefa Sudka jako model. Jak Sudka zachytili jeho současníci a také významní čeští fotografové Václav Chochola, Miloň Novotný a Miroslav Peterka při práci nebo neformálních setkáních s přáteli, dokumentuje přes dvacet fotografií. Samostatný oddíl výstavy pak tvoří série Sudkových portrétů od malíře a grafika Václava Sivka, který byl za války učedníkem Josefa Sudka a zůstal jeho celoživotním přítelem.

Josef Sudek – © Miroslav Peterka

Josef Sudek – © Miloň Novotný

Josef Sudek – © Václav Chochola

Josef Sudek – © Václav Sivko

Připomenutím techniky, kterou Josef Sudek používal, jsou ukázky historického fotovybavení. Návštěvník si tak může udělat představu, jakou energii a překonávání překážek musel tělesně handicapovaný Sudek při vzniku svých fotografií vynaložit.

Studiová kamera 18×24 cm, jakou používal Josf Sudek. Foto archiv

Výstava v Kostelci nad Orlicí je přístupná veřejnosti od 22.května do 1.listopadu 2026.

Text: Soňa Šálková

Nový zámek v Kostelci nad Orlicí, foto © Petr Šálek

Maria František Emanuel Jan Sylvester Alfons hrabě Kinský z Vchynic a Tetova – majitel Nového zámku v Kostelci nad Orlicí. Foto © Petr Šálek

Kurátor výstavy Petr Šálek, František Kinský a kurátor Jan Mlčoch při vernisáži.. Foto archiv

To commemorate  the 150th anniversary of the birth of the world-renowned Czech photographer Josef Sudek (1896–1976) the Kinský Gallery in collaboration with the Museum of Decorative Arts in Prague (UPM) present the exhibition ´PHOTOGRAPHER Josef Sudek´ at the castle Nový zámek in Kostelec nad Orlicí.

The main part of the exhibition features 75 digital prints made from Sudek´s not yet published black-and-white negatives. The second part of the exhibition, curated by Petr Šálek presents Josef Sudek as a model. It features images of Sudek captured by his contemporaries as well as by prominent Czech photographers Václav Chochola, Miloň Novotný, and Miroslav Peterka. A separate section of the exhibition is devoted to a series of Sudek’s portraits by the painter and graphic artist Václav Sivko. The exhibition features examples of historical photographic equipment that serve as a reminder of the techniques Josef Sudek used.

The exhibition at Nový Zámek in Kostelec nad Orlicí is open to the public from May 22 to November 1, 2026.

The post Fotograf Josef Sudek, Nový zámek, Kostelec nad Orlicí appeared first on ARTmagazin.eu.

Výstava Josef Sudek a přátelé v Severočeské galerii výtvarného umění. Foto: Petr Šálek

Přátelství hrálo v životě fotografa Josefa Sudka (1896-1976) významnou roli a projevovalo se i v jeho fotografické tvorbě. Tématem současné výstavy v litoměřické SGVU jsou jeho přátelské vztahy se třemi umělci s vazbou na severní Čechy a vlivu na díla všech čtyř.

Výstava nazvaná Josef Sudek a přátelé, putování na sever přináší vybrané ukázky z tvorby malíře Emila Filly a dvou malířů, grafiků a ilustrátorů Václava Sivka a Bohdana Kopeckého, kteří inspirovali Josefa Sudka k fotografiím, nejen severočeské krajiny.

Základní na této výstavě jsou přátelské vazby Josefa Sudka s mladšími i staršími přáteli, kteří ho vysoce ovlivňovali a on ovlivňoval je. Protože spolupráce s nimi, jako i s hudebníky, byla vždy vzájemná.  Základem jsou sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze proložené současnými fondy Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem“, uvedl výstavu její autor – kurátor sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového musea (UPM) Jan Mlčoch při zahájení expozice.

Kurátor výstavy Jan Mlčoch při vernisáži a ředitelka severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích Dana Veselská. Foto: Petr Šálek

Kubistický malíř Emil Filla (1882-1953) byl významným mentorem Josefa Sudka, kterého poznal ve 30. letech minulého století. Později se setkávali na zámku Peruc v Ústeckém kraji, kde malíř od roku 1947 bydlel a tvořil. Okolní krajina Českého Středohoří byla přitom oběma velkou inspirací. Vedle několika Fillových expresivních zátiší a velkoformátových krajin jsou na výstavě nejen Sudkova krajinná panoramata, ale i portrét Emila Filly, záběry interiérů peruckého zámku nebo zátiší se sklenicemi.

Emil Filla, zátiší s rybou, lahví a hrozny, 1948. Repro: Petr Šálek

Josef Sudek se za války projevil statečně a vzal do učení tři mladíky, které tím zachránil před totálním nasazením v Říši. Jedním z nich byl pozdější úspěšný grafik a ilustrátor Václav Sivko (1923 – 1974). Sudek se pak po válce stal blízkým přítelem celé Sivkovy rodiny. Václav Sivko namaloval mnoho Sudkových portrétů. Sudek v 50. letech navštěvoval Sivkovi na jejich chalupě v Provodíně u Máchova jezera. Výstava prezentuje nejen fotografie Máchova kraje ponořeného v mlze, ale i jeden z nejslavnějších Sudkových portrétů zachycující Václava Sivka v odrazu v grafické plotně.

Kurátor výstavy Jan Mlčoch a syn Václava Sivka malíř Pavel Sivko. Foto: Petr Šálek

Václav Sivko, portrét Josefa Sudka, litografie, repro: Petr Šálek

„Josef Sudek ovlivnil nejen mého otce, ale i mě. Znal mě odmalička. Byl to rodinný přítel, který k nám chodil na návštěvu o Vánocích nebo při oslavách. Jako dětem nám jednoruký muž v manšestrákách a kárované košili připadal trochu jako  z pohádky. Byl to empatický, citlivý a chytrý člověk, který mluvil velmi prostě. Rozmluvy s ním a mým otcem, kterých jsem se později mohl zúčastnit, to bylo něco, co jsem už nikdy nezažil. Byla to jedna z mých největšich škol. Musím říct, že Josef Sudek mě také naučil dívat se a přemýšlet o věcech. A za to jsem mu vděčný“, řekl malíř a grafik Pavel Sivko při komentované prohlídce výstavy.

Václav Sivko na snímku Josefa Sudka. Repro: Petr Šálek

Malíř Bohdan Kopecký (1928-2010) upozornil Josefa Sudka na mosteckou krajinu poznamenanou důlní činností, kterou poznal, když byl na vojně jako politicky nespolehlivý u pomocných technických praporů. Sudkovi tamní krajina velmi učarovala a ze stovek panoramatických záběrů chtěl vydat knihu Severní krajina. To se bohužel nepodařilo. Ale jeho fotografie stejně jako obrazy a kresby Bohdana Kopeckého z druhé poloviny 50. let i přes stopy devastace naznačují naději, že příroda stejně zvítězí.

Výstavu je možné navštívit v hlavní výstavní budově galerie (Michalská 29/7, Litoměřice) denně od 10 do 18 hodin do 12. července 2026.

Text: Soňa Šálková, Foto: Petr Šálek

Summary

Friendship played a significant role in the life of the renown Czech photographer Josef Sudek (1896–1976) and has also been reflected in his photographic work. The theme of the current exhibition at the North Bohemian Gallery of Fine Arts (SGVU) in Litoměřice is dedicated to his friendships with three Czech artists connected to northern Bohemia which affected artistic work of all four.

The exhibition, entitled Josef Sudek and Friends: A Journey to the North, presents selected works by the famous cubistic painter Emil Filla and two painters, graphic artists, and illustrators—Václav Sivko and Bohdan Kopecký—who inspired Josef Sudek to photograph Northern Bohemia.

The exhibition at the North Bohemian Gallery of Fine Arts is open to the public through July 12, 2026.

The post Josef Sudek a přátelé v Severočeské galerii výtvarného umění appeared first on ARTmagazin.eu.

Výstava Tři století českého porcelánu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze připomíná tradici českého porcelánu v různých etapách a stylech – to vše na pozadí dějinných událostí, které měly na toto odvětví nemalý vliv. Porcelánové šálky, konvice, jídelní servisy, vázy i sošky, bohatě zdobené i nevtíravě elegantní – jedinečné výrobky z porcelánu, které byly zhotoveny na našem území, svědčí o řemeslné zručnosti, výtvarném talentu i vysoké životní úrovni těch, kteří je užívali.

Současná výstava je první přehlídkou, která soustředí na jednom místě typické i výjimečné kousky charakterizující jednotlivá období a styly. Jasně dokumentuje, jak dobové potřeby a vkus, stejně jako stále dokonalejší výrobní postupy ovlivňovaly vzhled a sortiment porcelánové produkce. Chronologicky uspořádaná přehlídka zahrnuje exponáty od empiru, biedermeieru a secese přes dekorativismus a funkcionalismus po socialistické období až do současnosti. Je tu zastoupen kvalitní užitkový porcelán i autorské originály a designové kousky, kterými se čeští tvůrci úspěšně prezentovali u nás i v zahraničí.

I přes složitou situaci po 2. světové válce se podařilo kvalitu a renomé českého porcelánu udržet až do dnešních dnů. Na zručnost modelérů a umění malířů dekorů z minulosti navázali výtvarní návrháři a designéři nedávné i bezprostřední současnosti. Vystavená kolekce mapuje časové období od nejstaršího porcelánového výrobku z Čech – koflíku z roku 1794, přes soupravu pro rakouského císaře Ferdinanda I., úspěšné exponáty z významných světových výstav po tvorbu současných umělců i studentů umělecko-průmyslových škol.

Přehlídka v UPM je druhým výstupem ze společného projektu českých muzeí se státním muzeem porcelánu Porcellanikon v Selbu a Hohenbergu a.d. Eger, kde proběhla první část věnovaná výhradně českému porcelánu 19 století. Třetí výstava projektu, zaměřená na tvorbu českého figurálního porcelánu, bude zahájena koncem letošního roku v Západočeském muzeu v Plzni.

Výstavu Tři století českého porcelánu je možné navštívit v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze až do 8. září 2024.

Text: Soňa Šálková       Foto© Petr Šálek (fotosalek.com)

Summary:

The exhibition Bohemian Porcelain of Three Centuries at the Museum of Decorative Arts in Prague recalls the tradition of Czech porcelain in various stages and styles. The current exhibition is the first show that concentrates in one place both typical and exceptional pieces characterizing individual periods. It includes exhibits from Empire, Biedermeier and Art Nouveau through Decorativism and Functionalism to the socialist period to the present day. High-quality utilitarian porcelain as well as author’s originals and design pieces are represented here, with which Czech porcelain production has been successfully presented here and abroad.

The exhibition at the Museum of Applied Arts in Prague is on view until September 8, 2024.

The post Tři století českého porcelánu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze appeared first on ARTmagazin.eu.

Sudkovy fotografie na výstavě zachycují hlavně pražské motivy z okolí Invalidovny, kde po zranění z 1. světové války tehdy žil. Zastoupeny jsou náladové pohledy od Vltavy, pouliční scény i krajiny – vše v měkkých tónech a lehce rozmlžené. Některé snímky jsou vystaveny úplně poprvé.

Výstavu symbolicky otevírá fotografie D.J. Růžičky s krajinou z Hlubočep. Výběr obsahuje i záběry dalších členů Fotoklubu například Jana Lauschmanna, Adolfa Schneebergera, Jaroslava Štěpánka nebo Cyrila Bejsty. Všechny s prostými náměty ale světelně velmi působivé.  U všech se jedná o dobové originály, některé existující jen v jediném exempláři.

Výstavu Josef Sudek a Fotoklub Praha je možné zhlédnout v Galerii Josefa Sudka (Praha 1-Hradčany, Úvoz 24) do 6. října 2024 (otevřeno: středa, sobota a neděle 12-18, od října 12-17 hod.).

Text a foto: Soňa Šálková

Summary

A modest exhibition in the Josef Sudek Gallery provides a view of a short and not fully explored period of Josef Sudek’s work. One of the most famous Czech photographers was still a student at a graphics school, but already fully involved in the activities of the Fotoklub Praha. From the short existence of the club in the years 1922-24, original photographs have been preserved not only by Josef Sudek but also by other photographers who supported the so-called pure photography. All ofhe tm are period originals, some of them a single print.

The exhibition Josef Sudek and Fotoklub Praha can be visited at the Josef Sudek Gallery (Prague 1 -Hradčany, Úvoz 24) until October 6, 2024 (opening hours: on Wednesdays, Saturdays and Sundays 12 to 6 pm, starting October 12 to 5 pm).

The post Výstava Josef Sudek a Fotoklub Praha prezentuje dosud nevystavené práce appeared first on ARTmagazin.eu.

Emila Medková: Vodopád vlasů, 1950

 Vernisáží ikonických fotografií od významných českých fotografů se otevřelo České centrum na Tchaj-wanu. Prostory v bývalé tabákové továrně uprostřed kulturního a kreativního parku Songshan jsou již v 28. místem na světě, kterým se prezentuje česká kultura v zahraničí.

Přehlídku Stručný příběh české fotografie sestavil ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea kurátor Tomáš Pospěch. Sbírka, která má více než 100 tisíc položek, obsahuje nejen práce slavných klasiků fotografie, jakými jsou František Drtikol, Josef Sudek nebo Josef Koudelka, ale stále se rozrůstá o práce současných tvůrců oboru.

Jaromír Funke, Čas trvá, 1932

Výběr fotografií na výstavě tak podává stručný pohled na historii české fotografie od období secese do dneška i na některé přelomové události, kterými naše země procházela. Nejstarším exponátem přehlídky je fotografie Alfonse Muchy z roku 1898. Pro slavného malíře sloužila fotografie především jako pomůcka malby. V díle  Jaromíra Funkeho nebo Jaroslava Rösslera představovala fotografie již samostatný výtvarný obor. Josef Koudelka, Markéta Luskačová, Dagmar Hochová a další připomínají na výstavě sílu fotografie jako dokumentu doby a kroniky významných politických událostí. Na výstavě samozřejmě nechybí ani konceptuální tvorba a fotografie využívající nové technologie, které dávají fotografické tvorbě další možnosti.

„Své působení zahajujeme výstavou, díky které nahlédneme do příběhů psaných českou fotografií od secese po současnost. Představíme tak české tvůrce, kteří zanechali trvalou stopu ve světě, a zároveň přiblížíme nedávnou českou historii,“ řekla při zahájení výstavy v červnu 2024 ředitelka Českého centra Tchaj-pejMarkéta Záhumenská.

Text: Redakce

Summary
Exhibition of iconic photographs by prominent Czech photographers started acitivities of the new Czech Center in Taipei . The premises in the former tobacco factory in the middle of the Songshan cultural and creative park are already the 28th place in the world where Czech culture is being presented abroad.

The exhibition A Short Story of Czech Photography has been selected by the curator Tomáš Pospěch from the collections of the Museum of Applied Arts. The collection comprising more than 100,000 items, not only contains the works of famous classics of photography, such as František Drtikol, Josef Sudek or Josef Koudelka, but is continuesly beeing supplemented with works by contemporary photographic artists.

Jaroslav Rössler, 1931

The post Příběh české fotografie zahájil činnost Českého centra v Tchaj-peji appeared first on ARTmagazin.eu.

Charizmatický tvůrce Tapio Wirkkala na sebe za hranicemi Finska poprvé upozornil v roce 1951 na Trienále v Milánu jako autor finského pavilonu a osobitý designér, spojující jednoduchost a čistotu tvarů funkcionalistické moderny s přírodními motivy a hlubokou znalostí materiálů. Pro Wirkkalu je charakteristické, že uměl oslovit a ovlivnit široké publikum a prosadil kvalitní design do běžných užitných předmětů. Dodnes se užívají jeho nadčasové sklenice ze sérií Ultima Thule nebo Tapio. Geniální rukopis svého tvůrce nesou i charakteristické lahve finské vodky Finlandia. Ve Finsku je Tapio Wirkkala součástí národní identity a dědictví.  Finské muzeum skla (Suomen Lasi Museo) nebo Nadace Tapio Wirkkaly a jeho manželky Rut Bryk dodnes spravují jeho odkaz a starají se o další propagaci jeho díla.

Jan Mergl z UPM, Uta Laurén z Finského muzea skla, kurátoři pražské expozice a Petra Wirkalla
z Tapio Wirkkala Rut Bryk Foundation na sférickém snímku. Foto: Petr Šálek

Uta Laurén z Finského muzea skla a Jan Mergl z UPM jsou kurátory pražské expozice. V prostorách novorenesanční historické budovy se jim podařilo vytvořit ostrov čistých linií s jednoduchými vitrínami ze dřeva a skla, ve kterých jsou vystaveny desítky uměleckých objektů a originálních prototypů. Sklo, které Wirkkala navrhoval především pro finskou sklárnu IItala, překvapí hravou nápaditostí i prostotou. Talíř, který vytvořil jako osobní dárek k narozeninám pro finského prezidenta Urho Kekkonena a nazval „Ice hole“ (díra v ledu), připomíná společné zimní rybaření obou mužů. Slavné vázy Kantarelli  ve tvaru houby patří mezi exponáty, za které Wirkkala získal v Miláně v roce 1951 Grand Prix. Za každým jednotlivým předmětem na výstavě stojí příběh. Ten specificky finský stojí za kolekcí ručně vyrobeného nádobí a objektů ze stříbra, které jsou pro Finsko tradiční. Wirkkala v nich kombinuje stříbro se dřevem nebo je zdobí kreslenými výjevy. Na výstavě je například i stříbrná mísa, vytvořená jako dárek pro účastníky historické Helsinské konference v roce 1975.

Samostatný oddíl výstavy tvoří výrobky pro slavnou německou porcelánku Rosenthal. Její tehdejší majitel Philip Rosenthal spolupracoval v průběhu let s téměř dvěma stovkami návrhářů, ale Tapio Wirkkala mezi nimi zaujímá výjimečné postavení. Rosenthal totiž pochopil, jak výhodné je pro jeho firmu mezinárodní renomé slavného designera. Z této spolupráce vzešlo nejen 20 jídelních a nápojových souprav, vázy, příbory či dekorativní předměty, ale i některá nová technická řešení, protože Wirkkola podrobně zkoumal vlastnosti materiálů a uměl z nich vytěžit maximum.  Jednou z jeho inovací byl například i černý porcelán vyvinutý pro firmu Rosenthal. Někdy zase použil obdobné tvary pro různé materiály.

Odkaz Tapio Wirkkaly je rozsáhlý a ovlivnil i českou designérskou tvorbu. Především vývoj českého skla zaznamenal ve druhé polovině minulého století silný vliv severu. Mezi zahraničními umělci, kteří k tomu přispěli,  je i Tapio Wirkkola a jeho úspěchy na milánském trienále ještě před světovou výstavou Expo 58 v Bruselu, na které české sklo zazářilo a definitivně dosáhlo na světovou špičku. Několik takových příkladů ukazuje i aktuální výstava v Uměleckoprůmyslovém museu.

Výstava Tapio Wirkkala – ikona finského designu je v UPM k vidění až do 26.ledna 2020.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek a Soňa Šálková

The post Tapio Wirkkala – ikona finského designu na výstavě v UPM appeared first on ARTmagazin.eu.

Prezentovat vizuální kulturu přelomové „antidekády“ let 1985 – 1995 se pokouší výstava, kterou její autor a kurátor Pavel Vančát připravil v prostorách Uměleckoprůmyslového musea (UPM) v Praze. Ve třech velkých sálech si návštěvníci mohou připomenout, jak vypadala fotografická tvorba a s ní související obrazová média v závěru normalizace, během Sametové revoluce a v prvních svobodných letech po ní.  Výstava je nejdůležitějším projektem, kterým si UPM připomíná letošní 30. výročí listopadu 1989. Je uspořádána chronologicky a představuje práce výrazných českých fotografů, grafiků i filmařů a jejich tvůrčí vývoj v období politického a společenského přelomu vyvolaného zánikem sovětského impéria a nástupem demokracie. Politickou a společenskou změnu v té době provázel i převratný vývoj nových technologií, který naprosto změnil mediální prostředí. Překotnost a roztříštěnost, které historický přelom provázely, v úvodu výstavy ilustruje kreslený vtip Jiřího Jiránka, na kterém učitel říká studentům: Ten bordel, který žijeme, milí studenti, se jednou bude jmenovat dějiny“.

Důležité i marginální události přelomové dekády připomíná časová linka, která prostupuje celou expozicí a je jejím orientačním vodítkem. Sled událostí zahajuje nástup Michaila Gorbačova v roce 1985 a uzavírá éra živelného „raného“ kapitalismu první poloviny 90.let. Od této osy se pak rozvětvují dílčí úseky výstavy podle jednotlivých autorů a témat. Oficiální reklamní a komerční fotografie socialistického konzumního světa střídají dokumenty zachycující pravdivě zmar a bezvýchodnost skomírajícího socialismu, ale i subkulturní dění stranou oficiálních médií. Delší časové rozmezí vzniku exponátů naznačuje, že změna nenastala přes noc, ale byla výsledkem delšího zrání. Vedle fotografického cyklu Český člověk trojice Jan Malý, Jiří Poláček a Ivan Lutterer se mnoho dalších autorů vyskytuje v obou částech výstavy: např. Dušan Šimáček jako zástupce aranžované a módní fotografie nebo Bohdan Holomíček jako dokumentarista a reportér. Jediným zahraničním tvůrcem na výstavě je Anton Corbijn, který jako dvorní fotograf skupiny Depeche Mode zachytil v roce 1988 okamžiky jejich návštěvy v Praze.

Samostatná místnost je věnována událostem 17. listopadu 1989 a těsně po něm. Jsou zde plakáty, televizní reportáže a dokumentární fotografie. Rekonstrukce velké výstavy Československý listopad, kterou v prosinci 1989 uspořádala Anna Fárová v Mánesu, je připomínkou spontánních záběrů, pořízených během demonstrací. Deník Josky Skalníka ve formě koláže obsahuje mimo jiné i poděkování Václava Havla, který se těsně před prezidentskou volbou několik dní skrýval ve Skalníkově ateliéru.

Kurátor Pavel Vančát s fotografií Václava Havla od fotografa Dušana Šimánka. Foto: Petr Šálek

Mezi polistopadovými tvůrci v oblasti grafiky vyniká Aleš Najbrt a jeho nápaditá grafická úprava časopisu Reflex. Nelze pominout ani novou vizualitu v již nekontrolovaném mediálním prostředí balancující na hranici dobrého vkusu. Kromě nástupu videa a digitálního zpracování obrazu je posledním velkým mezníkem přechodové dekády vznik soukromé televize Nova v roce 1994, která se velmi rychle prosadila a zahýbala mediálním prostředím.

Výstava Obrazy konců dějin. Česká vizuální kultura 1985-1995 je 6. patře historické budovy UPM od 17.10.2019 do 29.3.2020.      Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Obrazy konců dějin – výstava k 30.výročí svobody v UPM     appeared first on ARTmagazin.eu.

Klasickým příkladem moderního pojetí byla v září ukončená expozice Šílený hedvábník.: Zika&Lida Ascher: Textil a móda – která byla hlavním výstavním projektem sezóny 2019.  Po sedmi letech příprav se podařilo realizovat výstavu přibližující život a tvorbu dvou významných tvůrců a propagátorů kvalitního textilního designu, kteří kvůli svému židovskému původu museli emigrovat do zahraničí. Výstava měla velký ohlas u veřejnosti a zaznamenala okolo 40 tisíc návštěvníků. Kromě odborného katalogu, speciálních programů pro školy a velkého počtu komentovaných prohlídek proběhla v závěru výstavy i mezinárodní konference zaměřená nejen na techniku textilního tisku ale i na všechny související otázky a problémy z hlediska historického a geopolitického významu, a také osobního příběhu manželů Ascherových.

Tématu tzv. „dekolonizace“ muzejních sbírek je věnována výstava předmětů zkonfiskovaným během 2. světové války i po ní občanům židovského původu. Expozice pod názvem „Navracení identity“ přináší předměty se jmény původních majitelů s cílem připomenout je a vrátit jim tak jejich původní jméno a identitu. Výstava v UPM potrvá až do 3. listopadu 2019.

Závěr roku bude věnován 30. výročí sametové revoluce Stěžejní expozice Obrazy konců dějin se bude věnovat české vizuální kultuře ve zlomovém období 1985 – 95 prostřednictvím fotografie a souvisejících médií. Zahájení výstavy proběhne 17. října 2019.

Z úspěšných zahraničních projektů UPM je třeba zmínit českou účast na trienále v Miláně s objektem od Krištofa Kintery, výstavu 100 let českého designu v Japonsku s více než 200 exponáty. Z celkových pěti zastávek se expozice nyní nachází ve třetí z nich v Setagaya Art Museum v Tokiu. Po čtyřech destinacích v Číně putuje od dubna až do konce roku 2019 výstava Alfons Mucha – mistr secese.

Velké očekávání je v příštím roce spojeno s otevřením stálých sbírek muzea po rekonstrukci. Velké soutěže na architektonické a grafické řešení expozice se zúčastnilo 48 týmů v prvním kole a 5 vybraných týmů ve druhém kole. Odborná porota vybrala jako vítěze architektonicko-designérský tým Tomáše Vargy & 20YY Designers. Vítězný návrh porotu zaujal především jednotnou koncepcí všech 7 sálů, variabilním a modulárním přístupem a využitím historického mobiliáře z přelomu 19. a 20.století. Návrh také využívá průhledy z expozice do okolí muzea například na sousední židovský hřbitov.   Technicky náročné řešení bude třeba ještě upřesnit v dialogu architektů a pracovníků muzea. K otevření stálé expozice dojde pravděpodobně v polovině příštího roku.

První výstava ze sbírkového fondu UPM v roce 2020 bude věnována manýristickým a barokním podmalbám na skle. Kurátorkou výstavy je Helena Brožková, která se tomuto tématu věnuje celý život.

Text: Soňa Šálková

The post Uměleckoprůmyslové museum hodnotilo probíhající sezónu a nastínilo výhled na tu příští appeared first on ARTmagazin.eu.