Výstava Josef Sudek a přátelé v Severočeské galerii výtvarného umění. Foto: Petr Šálek

Přátelství hrálo v životě fotografa Josefa Sudka (1896-1976) významnou roli a projevovalo se i v jeho fotografické tvorbě. Tématem současné výstavy v litoměřické SGVU jsou jeho přátelské vztahy se třemi umělci s vazbou na severní Čechy a vlivu na díla všech čtyř.

Výstava nazvaná Josef Sudek a přátelé, putování na sever přináší vybrané ukázky z tvorby malíře Emila Filly a dvou malířů, grafiků a ilustrátorů Václava Sivka a Bohdana Kopeckého, kteří inspirovali Josefa Sudka k fotografiím, nejen severočeské krajiny.

Základní na této výstavě jsou přátelské vazby Josefa Sudka s mladšími i staršími přáteli, kteří ho vysoce ovlivňovali a on ovlivňoval je. Protože spolupráce s nimi, jako i s hudebníky, byla vždy vzájemná.  Základem jsou sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze proložené současnými fondy Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem“, uvedl výstavu její autor – kurátor sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového musea (UPM) Jan Mlčoch při zahájení expozice.

Kurátor výstavy Jan Mlčoch při vernisáži a ředitelka severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích Dana Veselská. Foto: Petr Šálek

Kubistický malíř Emil Filla (1882-1953) byl významným mentorem Josefa Sudka, kterého poznal ve 30. letech minulého století. Později se setkávali na zámku Peruc v Ústeckém kraji, kde malíř od roku 1947 bydlel a tvořil. Okolní krajina Českého Středohoří byla přitom oběma velkou inspirací. Vedle několika Fillových expresivních zátiší a velkoformátových krajin jsou na výstavě nejen Sudkova krajinná panoramata, ale i portrét Emila Filly, záběry interiérů peruckého zámku nebo zátiší se sklenicemi.

Emil Filla, zátiší s rybou, lahví a hrozny, 1948. Repro: Petr Šálek

Josef Sudek se za války projevil statečně a vzal do učení tři mladíky, které tím zachránil před totálním nasazením v Říši. Jedním z nich byl pozdější úspěšný grafik a ilustrátor Václav Sivko (1923 – 1974). Sudek se pak po válce stal blízkým přítelem celé Sivkovy rodiny. Václav Sivko namaloval mnoho Sudkových portrétů. Sudek v 50. letech navštěvoval Sivkovi na jejich chalupě v Provodíně u Máchova jezera. Výstava prezentuje nejen fotografie Máchova kraje ponořeného v mlze, ale i jeden z nejslavnějších Sudkových portrétů zachycující Václava Sivka v odrazu v grafické plotně.

Kurátor výstavy Jan Mlčoch a syn Václava Sivka malíř Pavel Sivko. Foto: Petr Šálek

Václav Sivko, portrét Josefa Sudka, litografie, repro: Petr Šálek

„Josef Sudek ovlivnil nejen mého otce, ale i mě. Znal mě odmalička. Byl to rodinný přítel, který k nám chodil na návštěvu o Vánocích nebo při oslavách. Jako dětem nám jednoruký muž v manšestrákách a kárované košili připadal trochu jako  z pohádky. Byl to empatický, citlivý a chytrý člověk, který mluvil velmi prostě. Rozmluvy s ním a mým otcem, kterých jsem se později mohl zúčastnit, to bylo něco, co jsem už nikdy nezažil. Byla to jedna z mých největšich škol. Musím říct, že Josef Sudek mě také naučil dívat se a přemýšlet o věcech. A za to jsem mu vděčný“, řekl malíř a grafik Pavel Sivko při komentované prohlídce výstavy.

Václav Sivko na snímku Josefa Sudka. Repro: Petr Šálek

Malíř Bohdan Kopecký (1928-2010) upozornil Josefa Sudka na mosteckou krajinu poznamenanou důlní činností, kterou poznal, když byl na vojně jako politicky nespolehlivý u pomocných technických praporů. Sudkovi tamní krajina velmi učarovala a ze stovek panoramatických záběrů chtěl vydat knihu Severní krajina. To se bohužel nepodařilo. Ale jeho fotografie stejně jako obrazy a kresby Bohdana Kopeckého z druhé poloviny 50. let i přes stopy devastace naznačují naději, že příroda stejně zvítězí.

Bohdan Kopecký, Květy v haldách. 1958, repro: Petr Šálek

Výstava Josef Sudek a přátelé, putování na sever je v SGVU k vidění do 28.června 2026.

Text: Soňa Šálková, Foto: Petr Šálek

Summary

Friendship played a significant role in the life of the renown Czech photographer Josef Sudek (1896–1976) and has also been reflected in his photographic work. The theme of the current exhibition at the North Bohemian Gallery of Fine Arts (SGVU) in Litoměřice is dedicated to his friendships with three Czech artists connected to northern Bohemia which affected artistic work of all four.

The exhibition, entitled Josef Sudek and Friends: A Journey to the North, presents selected works by the famous cubistic painter Emil Filla and two painters, graphic artists, and illustrators—Václav Sivko and Bohdan Kopecký—who inspired Josef Sudek to photograph Northern Bohemia.

The exhibition at the North Bohemian Gallery of Fine Arts is open to the public through June 26, 2026.

The post Josef Sudek a přátelé v Severočeské galerii výtvarného umění appeared first on ARTmagazin.eu.

Výstava Tři století českého porcelánu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze připomíná tradici českého porcelánu v různých etapách a stylech – to vše na pozadí dějinných událostí, které měly na toto odvětví nemalý vliv. Porcelánové šálky, konvice, jídelní servisy, vázy i sošky, bohatě zdobené i nevtíravě elegantní – jedinečné výrobky z porcelánu, které byly zhotoveny na našem území, svědčí o řemeslné zručnosti, výtvarném talentu i vysoké životní úrovni těch, kteří je užívali.

Současná výstava je první přehlídkou, která soustředí na jednom místě typické i výjimečné kousky charakterizující jednotlivá období a styly. Jasně dokumentuje, jak dobové potřeby a vkus, stejně jako stále dokonalejší výrobní postupy ovlivňovaly vzhled a sortiment porcelánové produkce. Chronologicky uspořádaná přehlídka zahrnuje exponáty od empiru, biedermeieru a secese přes dekorativismus a funkcionalismus po socialistické období až do současnosti. Je tu zastoupen kvalitní užitkový porcelán i autorské originály a designové kousky, kterými se čeští tvůrci úspěšně prezentovali u nás i v zahraničí.

I přes složitou situaci po 2. světové válce se podařilo kvalitu a renomé českého porcelánu udržet až do dnešních dnů. Na zručnost modelérů a umění malířů dekorů z minulosti navázali výtvarní návrháři a designéři nedávné i bezprostřední současnosti. Vystavená kolekce mapuje časové období od nejstaršího porcelánového výrobku z Čech – koflíku z roku 1794, přes soupravu pro rakouského císaře Ferdinanda I., úspěšné exponáty z významných světových výstav po tvorbu současných umělců i studentů umělecko-průmyslových škol.

Přehlídka v UPM je druhým výstupem ze společného projektu českých muzeí se státním muzeem porcelánu Porcellanikon v Selbu a Hohenbergu a.d. Eger, kde proběhla první část věnovaná výhradně českému porcelánu 19 století. Třetí výstava projektu, zaměřená na tvorbu českého figurálního porcelánu, bude zahájena koncem letošního roku v Západočeském muzeu v Plzni.

Výstavu Tři století českého porcelánu je možné navštívit v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze až do 8. září 2024.

Text: Soňa Šálková       Foto© Petr Šálek (fotosalek.com)

Summary:

The exhibition Bohemian Porcelain of Three Centuries at the Museum of Decorative Arts in Prague recalls the tradition of Czech porcelain in various stages and styles. The current exhibition is the first show that concentrates in one place both typical and exceptional pieces characterizing individual periods. It includes exhibits from Empire, Biedermeier and Art Nouveau through Decorativism and Functionalism to the socialist period to the present day. High-quality utilitarian porcelain as well as author’s originals and design pieces are represented here, with which Czech porcelain production has been successfully presented here and abroad.

The exhibition at the Museum of Applied Arts in Prague is on view until September 8, 2024.

The post Tři století českého porcelánu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze appeared first on ARTmagazin.eu.

Sudkovy fotografie na výstavě zachycují hlavně pražské motivy z okolí Invalidovny, kde po zranění z 1. světové války tehdy žil. Zastoupeny jsou náladové pohledy od Vltavy, pouliční scény i krajiny – vše v měkkých tónech a lehce rozmlžené. Některé snímky jsou vystaveny úplně poprvé.

Výstavu symbolicky otevírá fotografie D.J. Růžičky s krajinou z Hlubočep. Výběr obsahuje i záběry dalších členů Fotoklubu například Jana Lauschmanna, Adolfa Schneebergera, Jaroslava Štěpánka nebo Cyrila Bejsty. Všechny s prostými náměty ale světelně velmi působivé.  U všech se jedná o dobové originály, některé existující jen v jediném exempláři.

Výstavu Josef Sudek a Fotoklub Praha je možné zhlédnout v Galerii Josefa Sudka (Praha 1-Hradčany, Úvoz 24) do 6. října 2024 (otevřeno: středa, sobota a neděle 12-18, od října 12-17 hod.).

Text a foto: Soňa Šálková

Summary

A modest exhibition in the Josef Sudek Gallery provides a view of a short and not fully explored period of Josef Sudek’s work. One of the most famous Czech photographers was still a student at a graphics school, but already fully involved in the activities of the Fotoklub Praha. From the short existence of the club in the years 1922-24, original photographs have been preserved not only by Josef Sudek but also by other photographers who supported the so-called pure photography. All ofhe tm are period originals, some of them a single print.

The exhibition Josef Sudek and Fotoklub Praha can be visited at the Josef Sudek Gallery (Prague 1 -Hradčany, Úvoz 24) until October 6, 2024 (opening hours: on Wednesdays, Saturdays and Sundays 12 to 6 pm, starting October 12 to 5 pm).

The post Výstava Josef Sudek a Fotoklub Praha prezentuje dosud nevystavené práce appeared first on ARTmagazin.eu.

Emila Medková: Vodopád vlasů, 1950

 Vernisáží ikonických fotografií od významných českých fotografů se otevřelo České centrum na Tchaj-wanu. Prostory v bývalé tabákové továrně uprostřed kulturního a kreativního parku Songshan jsou již v 28. místem na světě, kterým se prezentuje česká kultura v zahraničí.

Přehlídku Stručný příběh české fotografie sestavil ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea kurátor Tomáš Pospěch. Sbírka, která má více než 100 tisíc položek, obsahuje nejen práce slavných klasiků fotografie, jakými jsou František Drtikol, Josef Sudek nebo Josef Koudelka, ale stále se rozrůstá o práce současných tvůrců oboru.

Jaromír Funke, Čas trvá, 1932

Výběr fotografií na výstavě tak podává stručný pohled na historii české fotografie od období secese do dneška i na některé přelomové události, kterými naše země procházela. Nejstarším exponátem přehlídky je fotografie Alfonse Muchy z roku 1898. Pro slavného malíře sloužila fotografie především jako pomůcka malby. V díle  Jaromíra Funkeho nebo Jaroslava Rösslera představovala fotografie již samostatný výtvarný obor. Josef Koudelka, Markéta Luskačová, Dagmar Hochová a další připomínají na výstavě sílu fotografie jako dokumentu doby a kroniky významných politických událostí. Na výstavě samozřejmě nechybí ani konceptuální tvorba a fotografie využívající nové technologie, které dávají fotografické tvorbě další možnosti.

„Své působení zahajujeme výstavou, díky které nahlédneme do příběhů psaných českou fotografií od secese po současnost. Představíme tak české tvůrce, kteří zanechali trvalou stopu ve světě, a zároveň přiblížíme nedávnou českou historii,“ řekla při zahájení výstavy v červnu 2024 ředitelka Českého centra Tchaj-pejMarkéta Záhumenská.

Text: Redakce

Summary
Exhibition of iconic photographs by prominent Czech photographers started acitivities of the new Czech Center in Taipei . The premises in the former tobacco factory in the middle of the Songshan cultural and creative park are already the 28th place in the world where Czech culture is being presented abroad.

The exhibition A Short Story of Czech Photography has been selected by the curator Tomáš Pospěch from the collections of the Museum of Applied Arts. The collection comprising more than 100,000 items, not only contains the works of famous classics of photography, such as František Drtikol, Josef Sudek or Josef Koudelka, but is continuesly beeing supplemented with works by contemporary photographic artists.

Jaroslav Rössler, 1931

The post Příběh české fotografie zahájil činnost Českého centra v Tchaj-peji appeared first on ARTmagazin.eu.

Charizmatický tvůrce Tapio Wirkkala na sebe za hranicemi Finska poprvé upozornil v roce 1951 na Trienále v Milánu jako autor finského pavilonu a osobitý designér, spojující jednoduchost a čistotu tvarů funkcionalistické moderny s přírodními motivy a hlubokou znalostí materiálů. Pro Wirkkalu je charakteristické, že uměl oslovit a ovlivnit široké publikum a prosadil kvalitní design do běžných užitných předmětů. Dodnes se užívají jeho nadčasové sklenice ze sérií Ultima Thule nebo Tapio. Geniální rukopis svého tvůrce nesou i charakteristické lahve finské vodky Finlandia. Ve Finsku je Tapio Wirkkala součástí národní identity a dědictví.  Finské muzeum skla (Suomen Lasi Museo) nebo Nadace Tapio Wirkkaly a jeho manželky Rut Bryk dodnes spravují jeho odkaz a starají se o další propagaci jeho díla.

Jan Mergl z UPM, Uta Laurén z Finského muzea skla, kurátoři pražské expozice a Petra Wirkalla
z Tapio Wirkkala Rut Bryk Foundation na sférickém snímku. Foto: Petr Šálek

Uta Laurén z Finského muzea skla a Jan Mergl z UPM jsou kurátory pražské expozice. V prostorách novorenesanční historické budovy se jim podařilo vytvořit ostrov čistých linií s jednoduchými vitrínami ze dřeva a skla, ve kterých jsou vystaveny desítky uměleckých objektů a originálních prototypů. Sklo, které Wirkkala navrhoval především pro finskou sklárnu IItala, překvapí hravou nápaditostí i prostotou. Talíř, který vytvořil jako osobní dárek k narozeninám pro finského prezidenta Urho Kekkonena a nazval „Ice hole“ (díra v ledu), připomíná společné zimní rybaření obou mužů. Slavné vázy Kantarelli  ve tvaru houby patří mezi exponáty, za které Wirkkala získal v Miláně v roce 1951 Grand Prix. Za každým jednotlivým předmětem na výstavě stojí příběh. Ten specificky finský stojí za kolekcí ručně vyrobeného nádobí a objektů ze stříbra, které jsou pro Finsko tradiční. Wirkkala v nich kombinuje stříbro se dřevem nebo je zdobí kreslenými výjevy. Na výstavě je například i stříbrná mísa, vytvořená jako dárek pro účastníky historické Helsinské konference v roce 1975.

Samostatný oddíl výstavy tvoří výrobky pro slavnou německou porcelánku Rosenthal. Její tehdejší majitel Philip Rosenthal spolupracoval v průběhu let s téměř dvěma stovkami návrhářů, ale Tapio Wirkkala mezi nimi zaujímá výjimečné postavení. Rosenthal totiž pochopil, jak výhodné je pro jeho firmu mezinárodní renomé slavného designera. Z této spolupráce vzešlo nejen 20 jídelních a nápojových souprav, vázy, příbory či dekorativní předměty, ale i některá nová technická řešení, protože Wirkkola podrobně zkoumal vlastnosti materiálů a uměl z nich vytěžit maximum.  Jednou z jeho inovací byl například i černý porcelán vyvinutý pro firmu Rosenthal. Někdy zase použil obdobné tvary pro různé materiály.

Odkaz Tapio Wirkkaly je rozsáhlý a ovlivnil i českou designérskou tvorbu. Především vývoj českého skla zaznamenal ve druhé polovině minulého století silný vliv severu. Mezi zahraničními umělci, kteří k tomu přispěli,  je i Tapio Wirkkola a jeho úspěchy na milánském trienále ještě před světovou výstavou Expo 58 v Bruselu, na které české sklo zazářilo a definitivně dosáhlo na světovou špičku. Několik takových příkladů ukazuje i aktuální výstava v Uměleckoprůmyslovém museu.

Výstava Tapio Wirkkala – ikona finského designu je v UPM k vidění až do 26.ledna 2020.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek a Soňa Šálková

The post Tapio Wirkkala – ikona finského designu na výstavě v UPM appeared first on ARTmagazin.eu.

Prezentovat vizuální kulturu přelomové „antidekády“ let 1985 – 1995 se pokouší výstava, kterou její autor a kurátor Pavel Vančát připravil v prostorách Uměleckoprůmyslového musea (UPM) v Praze. Ve třech velkých sálech si návštěvníci mohou připomenout, jak vypadala fotografická tvorba a s ní související obrazová média v závěru normalizace, během Sametové revoluce a v prvních svobodných letech po ní.  Výstava je nejdůležitějším projektem, kterým si UPM připomíná letošní 30. výročí listopadu 1989. Je uspořádána chronologicky a představuje práce výrazných českých fotografů, grafiků i filmařů a jejich tvůrčí vývoj v období politického a společenského přelomu vyvolaného zánikem sovětského impéria a nástupem demokracie. Politickou a společenskou změnu v té době provázel i převratný vývoj nových technologií, který naprosto změnil mediální prostředí. Překotnost a roztříštěnost, které historický přelom provázely, v úvodu výstavy ilustruje kreslený vtip Jiřího Jiránka, na kterém učitel říká studentům: Ten bordel, který žijeme, milí studenti, se jednou bude jmenovat dějiny“.

Důležité i marginální události přelomové dekády připomíná časová linka, která prostupuje celou expozicí a je jejím orientačním vodítkem. Sled událostí zahajuje nástup Michaila Gorbačova v roce 1985 a uzavírá éra živelného „raného“ kapitalismu první poloviny 90.let. Od této osy se pak rozvětvují dílčí úseky výstavy podle jednotlivých autorů a témat. Oficiální reklamní a komerční fotografie socialistického konzumního světa střídají dokumenty zachycující pravdivě zmar a bezvýchodnost skomírajícího socialismu, ale i subkulturní dění stranou oficiálních médií. Delší časové rozmezí vzniku exponátů naznačuje, že změna nenastala přes noc, ale byla výsledkem delšího zrání. Vedle fotografického cyklu Český člověk trojice Jan Malý, Jiří Poláček a Ivan Lutterer se mnoho dalších autorů vyskytuje v obou částech výstavy: např. Dušan Šimáček jako zástupce aranžované a módní fotografie nebo Bohdan Holomíček jako dokumentarista a reportér. Jediným zahraničním tvůrcem na výstavě je Anton Corbijn, který jako dvorní fotograf skupiny Depeche Mode zachytil v roce 1988 okamžiky jejich návštěvy v Praze.

Samostatná místnost je věnována událostem 17. listopadu 1989 a těsně po něm. Jsou zde plakáty, televizní reportáže a dokumentární fotografie. Rekonstrukce velké výstavy Československý listopad, kterou v prosinci 1989 uspořádala Anna Fárová v Mánesu, je připomínkou spontánních záběrů, pořízených během demonstrací. Deník Josky Skalníka ve formě koláže obsahuje mimo jiné i poděkování Václava Havla, který se těsně před prezidentskou volbou několik dní skrýval ve Skalníkově ateliéru.

Kurátor Pavel Vančát s fotografií Václava Havla od fotografa Dušana Šimánka. Foto: Petr Šálek

Mezi polistopadovými tvůrci v oblasti grafiky vyniká Aleš Najbrt a jeho nápaditá grafická úprava časopisu Reflex. Nelze pominout ani novou vizualitu v již nekontrolovaném mediálním prostředí balancující na hranici dobrého vkusu. Kromě nástupu videa a digitálního zpracování obrazu je posledním velkým mezníkem přechodové dekády vznik soukromé televize Nova v roce 1994, která se velmi rychle prosadila a zahýbala mediálním prostředím.

Výstava Obrazy konců dějin. Česká vizuální kultura 1985-1995 je 6. patře historické budovy UPM od 17.10.2019 do 29.3.2020.      Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Obrazy konců dějin – výstava k 30.výročí svobody v UPM     appeared first on ARTmagazin.eu.

Klasickým příkladem moderního pojetí byla v září ukončená expozice Šílený hedvábník.: Zika&Lida Ascher: Textil a móda – která byla hlavním výstavním projektem sezóny 2019.  Po sedmi letech příprav se podařilo realizovat výstavu přibližující život a tvorbu dvou významných tvůrců a propagátorů kvalitního textilního designu, kteří kvůli svému židovskému původu museli emigrovat do zahraničí. Výstava měla velký ohlas u veřejnosti a zaznamenala okolo 40 tisíc návštěvníků. Kromě odborného katalogu, speciálních programů pro školy a velkého počtu komentovaných prohlídek proběhla v závěru výstavy i mezinárodní konference zaměřená nejen na techniku textilního tisku ale i na všechny související otázky a problémy z hlediska historického a geopolitického významu, a také osobního příběhu manželů Ascherových.

Tématu tzv. „dekolonizace“ muzejních sbírek je věnována výstava předmětů zkonfiskovaným během 2. světové války i po ní občanům židovského původu. Expozice pod názvem „Navracení identity“ přináší předměty se jmény původních majitelů s cílem připomenout je a vrátit jim tak jejich původní jméno a identitu. Výstava v UPM potrvá až do 3. listopadu 2019.

Závěr roku bude věnován 30. výročí sametové revoluce Stěžejní expozice Obrazy konců dějin se bude věnovat české vizuální kultuře ve zlomovém období 1985 – 95 prostřednictvím fotografie a souvisejících médií. Zahájení výstavy proběhne 17. října 2019.

Z úspěšných zahraničních projektů UPM je třeba zmínit českou účast na trienále v Miláně s objektem od Krištofa Kintery, výstavu 100 let českého designu v Japonsku s více než 200 exponáty. Z celkových pěti zastávek se expozice nyní nachází ve třetí z nich v Setagaya Art Museum v Tokiu. Po čtyřech destinacích v Číně putuje od dubna až do konce roku 2019 výstava Alfons Mucha – mistr secese.

Velké očekávání je v příštím roce spojeno s otevřením stálých sbírek muzea po rekonstrukci. Velké soutěže na architektonické a grafické řešení expozice se zúčastnilo 48 týmů v prvním kole a 5 vybraných týmů ve druhém kole. Odborná porota vybrala jako vítěze architektonicko-designérský tým Tomáše Vargy & 20YY Designers. Vítězný návrh porotu zaujal především jednotnou koncepcí všech 7 sálů, variabilním a modulárním přístupem a využitím historického mobiliáře z přelomu 19. a 20.století. Návrh také využívá průhledy z expozice do okolí muzea například na sousední židovský hřbitov.   Technicky náročné řešení bude třeba ještě upřesnit v dialogu architektů a pracovníků muzea. K otevření stálé expozice dojde pravděpodobně v polovině příštího roku.

První výstava ze sbírkového fondu UPM v roce 2020 bude věnována manýristickým a barokním podmalbám na skle. Kurátorkou výstavy je Helena Brožková, která se tomuto tématu věnuje celý život.

Text: Soňa Šálková

The post Uměleckoprůmyslové museum hodnotilo probíhající sezónu a nastínilo výhled na tu příští appeared first on ARTmagazin.eu.

Sylva Petrová (odborná kurátorská spolupráce)

Ve druhém roce po svém znovuotevření se Uměleckoprůmyslové museum zaměřilo na sklářství a na fenomén české sklo.  Po přehlídce výsledků XIII. ročníku sklářského sympozia IGS 2018 nyní otevřelo dlouhodobou výstavu ze své mimořádně cenné sbírky autorského skla. Specifická výtvarná kategorie na hranici mezi užitým a volným uměním proslavila české sklo po celém světě a významné postavení si udržuje až do současnosti.

Počátek této tvorby, nazývané ve světě také studiové, solitérní nebo individuální sklo, se u nás datuje již od druhé poloviny 40. let minulého století, čímž jsme jaksi předběhli celosvětový vývoj.

 

PLEJÁDY SKLA 1946 – 2019, #Uměleckoprůmyslové museum, #Praha / PLEIAD OF GLASS 1946 – 2019, #Museum of Decorative Arts, #Prague, Foto: #Petr Salek, #ARTmagazin.eu #theta360 – Spherical Image – RICOH THETA

PLEJÁDY SKLA 1946 – 2019

Je proto velkou zásluhou odborných pracovníků a kurátorů Uměleckoprůmyslového musea, že tento vývoj již od počátku zaznamenali a průběžně obohacovali musejní sbírku skla o práce nejvýznamnějších českých sklářských výtvarníků. Díky této prozíravosti vlastní Uměleckoprůmyslové museum unikátní sbírku asi 6500 předmětů, které dnes patří k rodinnému stříbru české výtvarné tvorby. Kurátor Milan Hlaveš a Sylva Petrová (odborná kurátorská spolupráce) z této sbírky vybrali okolo 120 reprezentativních exponátů a vytvořili výstavní soubor Plejády skla 1946 – 2019.

Výstava je uspořádána chronologicky a poskytuje komplexní přehled o vývoji a stěžejních tvůrcích českého autorského skla. Svým výtvarným řešením se expozice inspiruje druhým významem slova Plejády, což je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka. Podobně jako na obloze je v prostoru umístěno 8 bílých pyramid, každá z nich pak obsahuje hvězdné exponáty z určitého časového období. Architekt Jiří Novotný se při navrhování tvaru pyramid inspiroval hranami křišťálu. Návštěvníci mohou volně procházet uličkami od jedné pyramidy ke druhé a prohlížet si exponáty, které jsou vystaveny volně a bez vitrín. Toto odvážné řešení spolu s citlivým nasvícením dává vyniknout nejen formám a detailům, ale i hlavnímu kouzlu skleněných artefaktů, jejich transparentnosti, barevnosti a světelným efektům, skrytým v jejich nitru.

PLEJÁDY SKLA 1946 – 2019, #Uměleckoprůmyslové museum, #Praha / PLEIAD OF GLASS 1946 – 2019, #Museum of Decorative Arts, #Prague, Foto: #Petr Salek, #ARTmagazin.eu

Výstava vyzdvihuje významné osobnosti spojené s historií českého autorského skla od profesora Josefa Kaplického, Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, Vladimíra Kopeckého, Václava Cíglera po René Roubíčka, kteří vychovali desítky talentovaných následovníků. Připomíná i mezinárodní úspěchy např. na světových výstavách v Osace nebo ve Sklářském muzeu v Corningu v USA, které stály u zrodu světového jména českého sklářského výtvarnictví.

Sklo bude i v průběhu roku 2019 nadále dominovat akcím UPM. Např. v červnu 2019 museum připomene 170. výročí založení sklářské firmy Elias Palme – slavné Eliášky, jejímž nástupcem je dnešní společnost Preciosa. Rovněž v červnu pak uvede filmový dokument o vzniku skleněného náhrobku na objednávku dánské královny. Tuto zakázku získali čeští skláři díky svému mistrovství při výrobě taveného skla.

Na výstavu Plejády naváže v příštím roce další expozice s rozměrnějšími objekty ze skla, které UPM získalo přímo od autorů, nebo pocházejí z velkých výstav českého skla v zahraničí.

PLEJÁDY SKLA 1946 – 2019, #Uměleckoprůmyslové museum, #Praha / PLEIAD OF GLASS 1946 – 2019, #Museum of Decorative Arts, #Prague, Foto: #Petr Salek, #ARTmagazin.eu #theta360 – Spherical Image – RICOH THETA

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Plejády skla 1946 – 2019  – to nejlepší ze sbírky autorského skla UPM v nové expozici appeared first on ARTmagazin.eu.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze doplnilo svou velkou výstavu Šílený hedvábník. Zika &Lída Ascher věnovanou textilní tvorbě manželů Ascherových o další zajímavou novinku. Pod názvem Ascher Challenge prezentuje módní kolekci, kterou vytvořili studenti Ateliéru módní tvorby Pavla Ivančice z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze z původních látek slavné textilní firmy Ascher. Syn a dědic zakladatelů firmy Peter Ascher se svou ženou Robin totiž nabídli zbytky originálních textilií studentům a vyzvali je, aby je použili pro vlastní módní návrhy. Tato myšlenka je zcela v duchu Ziky a Lídy Ascherových, kteří po celý život rádi spolupracovali s mladými lidmi a v roce 1946 vypsali soutěž „Try Your Hand!“, do které se zapojilo 10 tisíc mladých lidí.

V rámci projektu Ascher Challenge stáli studenti před opravdovou výzvou. Jejich úkolem bylo vytvořit současné módní návrhy z různých druhů textilií z různých časových období, v různé kvalitě a dezénech. Náročné zadání pro 25 mladých návrhářů bylo připravit vlastní kolekci s použitím původních látek a přitom respektovat látky i s nimi související autorská práva a propojit je s moderními technologiemi. Výsledné studentské práce byly představeny veřejnosti již letos v lednu na výstavě klauzurních a semestrálních prací a jednorázově pak při zahájení výstavy Šílený hedvábník v UPM. Jak vypadají výsledné modely naživo, se mohli přesvědčit také návštěvníci módní přehlídky v rámci programu Mercedes-Benz Prague Fashion Week v Praze 24. března 2019.

Nyní má i široká veřejnost shlédnout tyto unikátní módní návrhy v rámci expozice v UPM a přesvědčit se na vlastní oči, jak jednotliví módní tvůrci k projektu přistupovali a jak se jim podařilo náročný úkol zvládnout.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze doplnilo svou velkou výstavu Šílený hedvábník. Zika &Lída Ascher. Pod názvem Ascher Challenge prezentuje módní kolekci, kterou vytvořili studenti Ateliéru módní tvorby. Foto: #PetrSalek, #ARTmagazin.eu #theta360 – Spherical Image – RICOH THETA

Výstavu doplňuje katalog, který s použitím fotografií modelů od studentů ateliéru II pod vedením Václava Jiráska a Štěpánky Stein a v grafické úpravě studentů Ateliéru tvorby písma a typografie završuje unikátní spolupráci studentů a pedagogů UMPRUM s rodinou Ascherových a Uměleckoprůmyslovým museem.

Výstava Ascher Challenge je v UPM k vidění do  19.května.2019.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Ascher Challenge – studentská módní tvorba z látek firmy Ascher appeared first on ARTmagazin.eu.

Výstava Sklo nás spojuje. XIII Mezinárodní sklářské symposium / International Glass Symposium. Uměleckoprůmyslové museum, Praha, 22.3. 2019 – 19.5. 2019. Foto: Petr Salek, ARTmagazin.eu #theta360 – Spherical Image – RICOH THETA

Sklo nás spojuje! Výstava prací z XIII. mezinárodního sklářského sympozia. Foto: Petr Šálek

Sklářství je jedním z oborů, ve kterém patříme ke světové špičce. Počátky výroby skla u nás sahají do středověku. V průběhu staletí se naše sklářská výroba stále zdokonalovala a české sklo se stalo pojmem a získalo světové jméno. To, že výroba skla není u nás spojená jen s minulostí, ale daří se jí i v současnosti, dokládá obliba mezinárodního sklářského symposia (International Glass Symposium – IGS), které se vloni v říjnu již po třinácté konalo v Novém Boru. Kurátorem výstavy Sklo nás spojuje! je Milan Hlaveš. Čtyřdenní setkání sklářů, výtvarníků a studentů sklářských výtvarných škol je příležitostí k poměření sil, výměně zkušenosti nebo navázání nových kontaktů. Avšak především je to čas živelného tvoření, kdy umělci spolu se zkušenými mistry sklářského řemesla, jako jsou foukači, formaři, rytci nebo brusiči přímo před zraky veřejnosti vytvářejí umělecké předměty ze skla. Světově ojedinělá akce poskytuje příležitost k setkání umělců z různých generací, z různých koutů světa, pracujících různými technikami a kombinacemi materiálů. Za dobu existence se sympozia zúčastnilo okolo 600 výtvarníků z domova i z ciziny.

Helena Koenigsmarková – ředitelka UPM; Stanislava Silná – místostarostka Nového Boru; Eliška Vavříčková – ředitelka Muzea skla Nový Bor; Eva Neumannová – instalace výstavy; Dušan Seidl – UPM,  zahájení výstavy Sklo nás spojuje! Foto: Petr Šálek

Letošní XIII.ročník IGS 2018, který proběhl pod mottem Sklo nás spojuje!, byl velmi úspěšný. Okolo 50 účastníků si mohlo vyzkoušet své kreativní dovednosti v provozech významných tradičních i novějších sklářských firem v regionu, jako např. CRYSTALEX, EGERMANN, LASVIT AJETO, JIŘÍ PAČINEK NEBO ŠÍPEK TEAM. Veřejnost pak mohla naživo sledovat práci uměleckých sklářů v rámci dne otevřených dveří, tzv. Skleněné cesty. První prezentace výsledků pak proběhla „přímo z pece“ ve Sklářském muzeu Nový Bor. Výběr z nejzajímavějších exponátů nyní uvádí výstava v Uměleckoprůmyslovém museu, které je partnerem a odborným poradcem sympozia.  Výstava je dokladem toho, že pozice českého sklářství ve světě nepřestává být silná a toto náročné a originální umělecké řemeslo má u nás zajištěnou budoucnost.

Výstavu v UPM je možné shlédnout do 19.5.2019.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Sklo nás spojuje! Výstava prací z XIII. mezinárodního sklářského sympozia  appeared first on ARTmagazin.eu.