Foto: Petr Šálek

Architektonický ateliér Josefa Pleskota je autorem osobitého řešení výstavy. Prezentuje Schwarzenberský palác jako jeden z exponátů, respektuje původní výmalby a smysl pro iluzi a detaily. Akcentuje jedinečné umístění budovy v pražském kontextu, její vazbu na okolní historickou zástavbu, přírodu protějšího vrchu Petřín a výhledy na horizonty metropole.  Díky tomuto pojetí vzniká synergie s vystavenými díly. Pohledy z oken tak vytvářejí další obrazy.

Albrecht Dürer: Růžencová slavnost, foto: Petr Šálek

Expozice zaplňuje tři podlaží paláce. Nejvyšší patro obsahuje renesanční a manýristická díla, ale nezapomíná ani na jejich antické vzory. Růžencová slavnost od Albrechta Dürera – jeden z mála pozůstatků slavné rudolfinské sbírky, který je v Praze už od roku 1606 – je v renesančním sále spolu s triptychem sv. Lukáše od Jana Gossaerta z konce 16. století, který dvě století sloužil jako hlavní oltář chrámu sv. Víta. Díla slavných Evropanů: Cranacha, El Greca, Holbeina či Breughela vedle významných Čechů Karla Škréty nebo Petra Brandla svědčí o propojení severu i jihu Evropy s Prahou jako centrem umění a sběratelství v době renesance.

V barokním a rokokovém podlaží vznikl nový sál, respektující původní klenbu ze 16.století ve stylu barokní obrazárny. Ležící rozměrná socha ukřižovaného Krista v prostorách bývalé barokní kaple působí expresivně a umožňuje netradiční pohled na mistrovství jejího tvůrce Matyáše Brauna. S pozemským světem ji spojuje galerie barokních portrétů od Jana Kupeckého, Karla Škréty či Giovanniho Tiepola. Orfeův sál s restaurovanými nástěnnými malbami je místem k zastavení a meditaci. Obdobně nápaditě pokračují i další sály. Témata jako světlo a stín, krajinomalba nebo zátiší jsou vždy pojata neotřele a s ohledem na daný prostor. Neobvyklé napojení na „venkovní exponát“ umožňuje manýristické kukátko v okně na Hradčanské náměstí zaměřené na barokní mariánský sloup od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

Přízemní prostory jsou věnovány časově omezeným experimentálním přehlídkám, ve kterých se příběhy a náměty vzájemně doplňují. Zahajovací soubor obrazů a soch od Franse Halse, Francisca Goyi nebo Ignáce Rohrbachera  byl inspirován básní „Co bůh, co člověk“ od českého barokního literáta Fridricha Brídela. Sousední grafický kabinet ukazuje výběr mistrovských ukázek z početné sbírky grafiky a kresby, např. Dürerův mědiryt Nemesis nebo vzácný autoportrét Guiseppeho Arcimbolda, který vzhledem k citlivosti materiálu může být vystaven pouze 6 týdnů.

Text: Soňa Šálková

The post Staří mistři v harmonii se Schwarzenberským palácem appeared first on ARTmagazin.eu.