Vernisáž projektu „Všechnu moc imaginaci!“.   Marion Ackermann a Jiří Fajt (3. zleva) a Annegret Klinker při zahájení výstavy. Foto© PetrSalek.com

Vyvrcholením České sezóny – festivalu umění, který od loňského června probíhá v Drážďanech, je velká výstava, nazvaná podle motta celého projektu „Všechnu moc imaginaci!“. Velkoryse pojatá přehlídka zprostředkovává pohled na české výtvarné umění od začátku 20. století po dnešek.

Virtuální prohlídka foto© PetrSalek.com

Koncepce výstavy se přitom soustředí na paralely mezi tvorbou českých modernistů a jejich současných pokračovatelů. Přitom se snaží demonstrovat, že tvůrčí potenciály meziválečných avantgardních a dnešních umělců mají mnoho společného, protože tvorba české moderny, ovlivněná především francouzským surrealismem, je zakódována ve vizuální paměti dnešních umělců. I oni totiž do svých děl vkládají své fantazie, sny, touhy i obavy s důrazem na hravé a imaginativní vyjádření, někdy s humorem a nadsázkou. Výsledkem je mimořádný výstavní projekt, který – i když primárně určený německému publiku – musí zaujmout i české milovníky výtvarného umění, kteří samozřejmě mají mnohem silnější povědomí o historii i současnosti naší umělecké scény.

Magdalena Jetelová  a Annegret Klinker. Foto© PetrSalek.com

Expozice obsahuje celkem 250 prací od 51 českých umělců a umělkyň a zahrnuje obrazy, kresby, grafiky, sochy, instalace, fotografie, textilní nebo skleněné objekty.

Iniciátor projektu a zároveň kurátor výstavy Jiří Fajt společně s týmem dokázali do Drážďan přivézt cenné obrazy a instalace z renomovaných státních a soukromých českých sbírek i z majetku samotných umělců.

Autor Zdeněk Pešánek (1936). Foto© PetrSalek.com

Fajtova erudice a zkušenosti s vedením galerijních institucí spolu s jeho kontinuální vazbou na současnou českou uměleckou komunitu se projevily nejen v exkluzivním výběru exponátů, ale také v nalézání souvztažností a inspiračních vazeb mezi klasickými a současnými  tvůrci. Plátno Bohumila Kubišty Oběšenec z roku 1915 je tak prezentováno v dialogu s plátny Daniela Pitína z posledních let. Avantgardní černobílé fotografie Jaromíra Funkeho kontemplují s velkoformátovými fotografiemi Ivana Pinkavy. Fragmenty ze světelně-kinetické Lázeňské fontány od  zakladatele kinetismu Zdeňka Pešánka z roku 1936 se jeví jako předchůdci světelných soch Krištofa Kintery nebo kinetických objektů Jakuba Nepraše. Při pozorné prohlídce nabídne přehlídka desítky podobných srovnání.

Autor Krištof Kintera.  Foto© PetrSalek.com

Výstava je umístěna ve velmi prestižním objektu v historickém centru Drážďan. Budova tzv. Lipsiusbau, postavená v 19.století jako sídlo Akademie umění a galerie saského uměleckého spolku byla za 2. světové války silně poškozena. Teprve v roce 2005 byl rozsáhlý komplex znovu vrácen svému původnímu účelu. Stopy, které na objektu zanechala válka, však záměrně nebyly zcela odstraněny. Některé úseky nebo architektonické detaily renovované Kunsthalle v Lipsiusbau tak poskytují artefaktům působivou kulisu. To se nejvíce týká tzv. site-specifických instalací. Pro vstupní vestibul vytvořili bratři Martin a David Koutečtí z nalezených předmětů  „Prvorepublikovou kavárnu“, jejíž myšlenková inspirace se „přelévá“ do spodních prostor fiktivního „Ateliéru avantgardního malíře Žloutka“. Na sběratelskou instalaci plnou nadsázky a subverzivního humoru tu harmonicky navazují  surrealistické objekty a projekce animovaného filmu od Jana Švankmajera. Hlavnímu sálu Kunsthalle kromě světelné instalace My Life is Your Life II (2014), kterou Krištof Kintera vytvořil  ze starých lamp a elektrozařízení, vévodí zvukově-světelná instalace Magdalény Jetelové Resonances (2022-23), ve které zvuk elektronických varhan rozkmitá zrcadlové plochy, které vytvoří nový zkreslený obraz prostoru. Na vernisáži výstavy 24.února 2023 varhany rozezvučela svými kompozicemi česká varhanistka Katta.

Katta.  Foto©  Petr Šálek

Výstava „Alle Macht der Imagination!“ potrvá v Kunsthalle v Lipsiusbau“ do 9.července 2023.

Text: Soňa Šálková

Katta. Foto© PetrSalek.com

Summary
The culmination of the Czech Season – the art festival, which has been taking place in Dresden since last June, is a large exhibition, named after the motto of the whole project „All Power to the Imagination!“. The generously conceived exhibition conveys a view of Czech fine art from the beginning of the 20th century to the present day. At the same time, the concept of the exhibition focuses on the parallels between the work of the Czech avant-garde and their contemporary successors. The exhibition contains a total of 250 works by 51 Czech artists and includes paintings, drawings, graphics, sculptures, installations, photographs, textile and glass objects. The exhibition contains valuable pieces of art from renowned state and private Czech collections as well as from the property of the artists themselves.

The exhibition ´Alle Macht der Imagination!´ in the Kunsthalle in Lipsiusbau will last until July 9, 2023.

Sférické foto z Drážďanské Kunsthalle Lipsiusbau . Foto© PetrSalek.com

The post Drážďanskou Kunsthalle Lipsiusbau ovládla česká imaginace appeared first on ARTmagazin.eu.

Po krátkém pobytu na Pražské náplavce a třídenní plavbě po Labi dorazila socha od Františka Skály Vulpes Gott do Drážďan. Rozšířila tak venkovní výstavu současného českého sochařství Relocated, která již od června probíhá v saské metropoli. Sedmitunová socha, kterou František Skála vytvořil speciálně pro letošní festival Česká sezóna v Drážďanech, je zároveň i předzvěstí další chystané akce festivalu – velké výstavy českého umění Všechnu moc imaginaci!, která 26.listopadu 2022 začne v budově Lipsiusbau na drážďanském staroměstském nábřeží.

Vulpes Gott, familiérně také Slávek si prohlíží panorama Drážďan. Foto© PetrSalek.com

Slavnostnímu odhalení sochy stojící na zdaleka viditelném místě na břehu Labe přímo proti slavné Brühlově vyhlídkové terase, počasí příliš nepřálo. To však nevadilo domácím ani přespolním návštěvníkům, kteří se navzdory větru a dešti u sochy shromáždili. Hlavní kurátor akce i celého festivalu Jiří Fajt se ze zdravotních důvodů bohužel nemohl zúčastnit. Při zahájení ho zastoupil jeho blízký spolupracovník Michael Griff ze Státních uměleckých sbírek Drážďany. Původně plánované zahalení sochy před jejím slavnostním odhalením nebylo kvůli mokru možné. V duchu hesla festivalu se však projevila síla imaginace. Na pokyn Františka Skály všichni zavřeli oči a představili si, že pes je zahalen. Teprve na signál mistrovy speciální ladičky otevřeli oči a v tu chvíli se Vulpes Gott, Dratoslav von Mischling, familiérně také Slávek, stal oficiálně viditelným. Moment překvapení vystřídal jásot a fanfáry v podání dechové kapely Provodovjané, která na závěr oficiální části zahrála českou národní hymnu. Hudebníci pak navázali svižnou polkou a František Skála s manželkou a s nimi i další páry neodolali a s chutí si při ní zatančili.

30.9.2022 koncert Františka Skály, foto© Jozef Kolodzej

Fantišek Skála a jeho Vulpes Gott, foto© PetrSalek.com

Instalace Františka Skály Vulpes Gott je součást výstavy českého současného umění „Všechnu moc imaginaci“ a bude k vidění v Drážďanech do 26.února 2023.

Vulpes Gott, Dratoslav von Mischling, Slávek:
„Pomník bezejmenných hrdinů. Poslední z posledních. Monument odstrkovaných. Kříženec nečistých ras a ohrožených druhů, který nikdy nic nedobyl, neosvobodil, nesjednotil ani nerozdělil, ničím výrazným na sebe neupozornil, ani se nezviditelnil. Nikomu neublížil. Jen bojoval o holou existenci, budíce u jedněch soucit, u druhých opovržení. Personifikace lidskosti inspirovaná dvěma grafikami Maxe Švabinského, kde přihlíží aktu snímání z kříže a pietě. Navazuje na nerealizovaný pomník „Rozšlápnutého brouka“, „Přejeté žáby“ a „Fenomén nepopulárního tlouštíka“.     František Skála

Text: Soňa Šálková

František Skála s chotí to rozjel před Ministerstvem financí doprovázen dechovou kapelou Provodovjané. Foto© Petr Šálek

Summary
After a short stay on the Prague embankment and a three-day cruise on the Elbe, the sculpture by František Skála Vulpes Gott arrived in Dresden. It thus expanded the outdoor exhibition of contemporary Czech sculpture Relocated, which has been running in the Saxon metropolis since June. The seven-tonne sculpture, which František Skálu created especially for this year’s Czech Season festival in Dresden, is also a forerunner of another planned event of the festival – a large exhibition of Czech art, All Power to the Imagination!, which will begin on November 26, 2022 in the Lipsiusbau building on the Dresden’s Old Town waterfront..

The post František Skála a Imaginární odhalení sochy Vulpes Gott v Drážďanech appeared first on ARTmagazin.eu.

Nadměrnou sochou o délce 7 metrů a hmotnosti 4 tun si František Skála podle Jiřího Fajta splnil jeden ze svých starých snů – vytvořit pomník někomu zcela bezvýznamnému. Za předlohu mu posloužil psík z grafiky Pieta od Maxe Švabinského z roku 1906. Na ní se k centrálním postavám Panny Marie a Krista blíží nepatrná figura malého psíka. A tohoto nenápadného outsidera František Skála monumentálně zhmotnil.

14. září 2022 byla na Vltavě u Rašínova nábřeží odhalena obrovská drátěná plastika psa, jejímž autorem je malíř, sochař a všestranná umělecká osobnost František Skála. Foto© PetrSalek.com

„On hrozně hezky pracuje s formáty. Na výstavě ve Valdštejnské jízdárně v roce 2017 měl obrovské fotky vzniklé z miniaturních instalací. To, co by člověk čekal jako malé, je najednou velké, má to překvapit. Ikonografie psa v umění se datuje od pravěkých jeskyň do současnosti. Ale teprve od renesance si zobrazení začíná všímat vztahu psa s člověkem – předtím to to byl je pomocník při lovu nebo hlídač. Co se mi na tom hrozně líbí, je, že to hodnocení vztahu nechává na každém z nás. Buď vás to může fascinovat, vyvolá to ve vás opovržení nebo soucit, je tu celá paleta možností, ale v každém případě to ve vás probudí to, co je pro mě v České sezóně to nejdůležitější, vyvolá to imaginaci“, říká Jiří Fajt.

František Skála stanul na svém díle – sedmimetrovém psíkovi. Foto© PetrSalek.com

Pes se připojí k dílům českých výtvarníků, která jsou již v Drážďanech vystavena, například od  Čestmíra Sušky, Michala Gabriela, Davida Černého a dalších. Psí velikán Vulpes Gott nebo Dratoslav Mischling bude 30. září slavnostně přivítán na drážďanském novoměstském nábřeží, kde zůstane až do konce trvání festivalu. Předznamená tak velkou přehlídku Všechnu moc imaginaci!, která od října bude probíhat v budově Lipsiusbau na protilehlém břehu a prezentovat díla 25 současných českých umělců a také zástupců klasické české moderny 20. století.

Kdo se nedostane do Drážďan, má možnost prohlédnout si sochu na Vltavě ještě do 27. září. Potom ji remorkér potáhne po řece až do Drážďan. Ovšem jen za předpokladu, že bude dost vody v Labi. To by se muselo přistoupit k dopravě po souši.

Text: Soňa Šálková

Noční foto© Martin Louda.

Summary
On September 14, 2022, a huge wire sculpture of a dog has been unveiled on the Vltava  near the Rašín embankment in Prague. Its creator is the painter, sculptor and versatile artistic personality František Skála. Passers-by will be able to admire the sculpture there for two weeks, and then it will float to Dresden on water to become one of the exhibits of the festival All power to the imagination! Czech season, which has been taking place in the Saxon capital since the end of June and will last until the end of this year.  In accordance with the name of the festival, the oversized (7 m long and weighing 4 tons) sculpture entitled  Personal God should arouse the imagination of people tired of the marketing vision of the world.

The post Drátěný pes od Františka Skály na pražské Náplavce appeared first on ARTmagazin.eu.

Národní galerie, ilustrační foto© PetrSalek.com

Nejnovější stávající výstavy ve Veletržním paláci, především autorská retrospektiva Kurt Gebauer a Ozvěny benátského bienále. Stanislav Kolíbal, které kvůli koronavirové odstávce byly přístupné jen 4 dny, budou prodlouženy až do 10.ledna 2021. Prodloužení se vztahuje také na výstavní projekt věnovaný sochaři  Stanislavu Suchardovi, který mohou zájemci shlédnout až do 25.10.2020. Expozice věnovaná pražské architektuře Nebourat! Podoby brutalismu v Praze byla prodloužena do 22.11.2020.

Veletržní palác, foto© Petr Šálek

Mimořádná a zcela nepředvídatelná situace narušila nejen běžný návštěvnický provoz, ale i letošní výstavní plán NGP, který musel být v důsledku koronavirové krize upraven. Některé plánované projekty se letos bohužel neuskuteční. Dvě stěžejní výstavy sezóny Rembrandt: Portrét člověka a Mikuláš Medek: Nahý v trní naštěstí ve výstavním plánu zůstávají a měly by se uskutečnit letos na podzim.

Ambiciózní projekt rembrandtovské výstavy se připravuje již 5 let a měl by do Prahy přivézt velké množství vzácných zahraničních zápůjček ze světových galerií v New Yorku, Londýně, Vídni či Madridu. Jednání o novém termínu s těmito institucemi stále probíhají. Tento výstavní projekt inicioval a až do svého odvolání bývalým ministrem kultury Antonínem Staňkem v dubnu loňského roku provázel bývalý ředitel NGP Jiří Fajt.

Veletržní palác, Grand Opening, ředitel NG Jiří Fajt (vlevo) a ministr kultury Daniel Herman , 16.3. 2017, ANEŽKA LIVE ! Jiří Fajt představuje program, foto© PetrSalek.com

Dnes, kdy se prokázalo, že důvody k Fajtovu odvolání se nepotvrdily, by bylo symbolické, kdyby současný ministr kultury Jiří Zaorálek vyslechl žádost šesti set signatářů petice Jiří Fajt znovu ředitelem Národní galerie a Jiří Fajt mohl na podzim opět jako ředitel instituce výstavu zahájit. To, jak situace dopadne, však zůstává otevřené a prozatím jediným Rembrandtovým dílem u nás stále zůstává obraz Učenec ve studovně, který je po delší době opět k vidění ve Schwarzenberském paláci v rámci nedávno nově otevřené stálé expozice Staří mistři.

Text: Soňa Šálková
Foto: Petr Šálek

The post Veletržní palác, Schwarzenberský palác a Klášter sv. Anežky se opět otevřely pro veřejnost appeared first on ARTmagazin.eu.

Národní galerie Praha představuje ve Veletržním paláci dílo jednoho z nejvýznamnějších, nejvlivnějších a zároveň nejoblíbenějších umělců 20. století, sochaře a malíře Alberta Giacomettiho od 18.7.2019 – 1.12.2019. Foto: PetrSalek.com www.ARTmagazin.eu – Spherical Image – RICOH THETA

Velkou vzácností je významný podíl sádrových plastik, které jsou pro svou křehkost velmi zřídka vystavovány. V této souvislosti největší pozornost patří skupině šesti ženských postav ze sádry, známých pod názvem Ženy z Benátek.

Výstava sleduje Giacomettiho uměleckou dráhu od raného mládí. Hlava bratra Diega, kterou vytvořil ve 13 letech, vypovídá o tom, že výtvarný talent a touha zobrazovat člověka se u něho projevily velmi brzy. Dvě plátna s horskými krajinami prozrazují otcův vliv, který byl známým malířem, ale i přechod k vlastnímu vyjádření. Po přestěhování do Paříže v roce 1922 na něj zapůsobil kubismus a surrealismus. Současně se inspiroval starověkem a uměním přírodních národů. Výsledný umělcův rukopis se plně koncentruje na osobité vyjádření lidské postavy a obličeje v existenciálním duchu. Zdánlivě nedbale nahozené figury s otisky prstů tvůrce působí majestátně i křehce. Charakteristické protáhlé postavy s nápadně dlouhými končetinami jsou monumentální, ať mají jakýkoli rozměr. Vedle miniaturních figur jsou na výstavě i plastiky v životní velikosti. Skupiny stylizovaných postav připomínají stromy v lese. Zploštělé busty jsou téměř dvojrozměrné.

Národní galerie Praha představuje ve Veletržním paláci dílo jednoho z nejvýznamnějších, nejvlivnějších a zároveň nejoblíbenějších umělců 20. století, sochaře a malíře Alberta Giacomettiho od 18.7.2019 – 1.12.2019. Foto: PetrSalek.com www.artmagazin.eu – Spherical Image – RICOH THETA

Oblíbeným modelem zůstává Giacomettimu po celý život jeho bratr Diego. Série bust Diega nebo série obrazů s portréty japonského profesora filosofie Isaku Yanaihary dokumentují umělcův záměr nezobrazovat věrné podoby reálných osob, ale pokusit se o obecné vyjádření člověka, který v Giacomettiho podání namísto vnější podoby dává najevo svou vnitřní sílu a existenciální naléhavost. Osobitý umělecký výraz, kterým Giacometti k tomuto zobecnění dochází, člověka upoutá a zanechá trvalý zážitek.

Klíčovou zásluhu na celkovém vyznění expozice má její architektonické řešení, které vytvořila Eva Jiřičná se svou spolupracovnicí Georginou Pathanasiou.

Národní galerie Praha představuje ve Veletržním paláci dílo jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století Alberta Giacomettiho od 18.7.2019 – 1.12.2019. Na snímku architektka výstavy Eva Jiřičná před televizními kameremi. Foto: PetrSalek.com ARTmagazin.eu – Spherical Image – RICOH THETA

Eva Jiřičná  řekla: „Architekt má být na výstavě neviditelný, vyniknout mají pouze práce Alberta Giacomettiho“.

Tento záměr se jistě zdařil, ale to, jak dobře je výstava uspořádaná, si musí každý návštěvník přesto uvědomit. Nesnadný prostor ve Veletržním paláci se proměnil v jakousi procházku Giacomettiho tvorbou. Užší průchody se otevírají u jednotlivých tematických oddílů, cestu přitom lemují velkoformátové černobílé fotografie z umělcova života. Velké exponáty mají dostatečný prostor a malé, často až miniaturní, plastiky jsou umístěny v prosklených vitrínách ve výši očí. Celkové průhledy přitom naznačují souvztažnosti jednotlivých objektů.  Bílé barevné řešení a citlivé osvětlení potrhují vyznění jednotlivých exponátů.

Výstava Alberto Giacometti ukazuje v plné šíři odkaz velkého umělce, který i 50 let po své smrti zůstává současný. Po Gerhardu Richterovi, Františku Kupkovi nebo site-specifické instalaci čínského konceptualisty Ai Wei-Weie hostí Národní galerie velkou výstavu mezinárodního významu a řadí se mezi přední evropské galerie. Jaké budou další významné projekty NGP po odchodu Jiřího Fajta, není zatím známo.

Výstava potrvá od 18. července 2019 do 1. prosince 2019.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Alberto Giacometti – obsáhlá retrospektiva v NGP představuje dílo slavného sochaře a malíře v celé šíři appeared first on ARTmagazin.eu.

Relikviářová busta Sv. Ludmily České

Dvě sousedící země, které se dnes nachází v různých státech a mají odlišnou řeč, byly v minulosti spolu velmi těsně spjaty a existovala mezi nimi velmi živá hospodářská a kulturní výměna. Období těsných přátelských vztahů střídaly konflikty a odcizení. Nejtvrdší zlom pak nastal ve 20. století v důsledku dvou světových válek a poválečného politického uspořádání. Sledování pozitivního propojení obou regionů především v oblasti umění od pravěku po současnost je předmětem aktuální výstavy Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí v Praze.

Expozice, kterou uspořádala Národní galerie ve spolupráci se Státním muzeem pro archeologii v Saské Kamenici, přináší pohled na 7 tisíc let starou vzájemnou vazbu obou regionů, které se setkávají na hřebenech Krušných hor a na březích řeky Labe. Vystavený soubor 200 exponátů od celkem 40 zapůjčitelů obsahuje řemeslné výrobky z doby kamenné, votivní předměty a především artefakty vrcholné umělecké kvality od raného středověku po současnost.

Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. Sledování pozitivního propojení obou regionů v oblasti umění od pravěku po současnost je předmětem aktuální výstavy ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí v Praze. Foto: Petr Šálek #theta360 – Spherical Image – RICOH THETA

Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. Foto: Petr Šálek

První jmenovitě známá postava dějin vztahů mezi Čechami a Saskem byla Svatá Ludmila, dcera slovanského knížete Slavibora, jehož panství se mělo nacházet na území dnešní Horní Lužice. Pohřební roucho stejně jako relikviářová busta sv. Ludmily ze 14. století jsou součástí expozice. Těsné vztahy mezi Čechami a Lužicí dokumentuje tzv. Žitavský misál a křišťálový procesní kříž, které byly v Žitavě ukryty v období husitských válek, ale zpátky do Čech se vrátil jen kříž. Dvě pozdně gotická oltářní křídla se po reformaci dostala ze Saské Pirny do katolického kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem.

Také v 16. a 17. století byla výměna umělců a řemeslníků mezi oběma regiony zcela běžná. Dokládá to např. obraz sv. Kristiny, který Lucas Cranach starší vytvořil pro svatovítskou katedrálu nebo obraz z dílny jeho syna Lucase Cranacha mladšího vytvořený pro měšťanskou rodinu z Ústí nad Labem. Na výstavě je poprvé k vidění nová akvizice Sbírky starého umění Salomé s hlavou sv. Jana Křtitele od Cranachova žáka Mistra IW, který žil v Čechách a je také autorem další vystavené malby Vzkříšeného Krista původně z mělnického kostela sv. Vavřince.

Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. Sledování pozitivního propojení obou regionů v oblasti umění od pravěku po současnost je předmětem aktuální výstavy ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí v Praze. Foto: Petr Šálek #theta360 – Spherical Image – RICOH THETA

Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. Foto: Petr Šálek

Z barokních umělců je vhodné zmínit lužického rodáka Matěje Václava Jäckla, který působil v Praze a vytvořil zde mnoho významných soch. Na výstavě ho reprezentuje socha Sv. Jana Nepomuckého ze sbírek NGP. Po dlouhé době se do Čech na krátko vrací obraz Domenica Fettiho David s hlavou Goliáše z roku 1614, který původně pochází z Valdštejnské sbírky z Duchcova, ale byl v 18. století prodán do Drážďan.

Málokdo ví, že významný pomník Karla IV. na Křižovnickém náměstí na památku 500. výročí založení Karlovy Univerzity v Praze navrhl drážďanský sochař Ernst Julius Hähnel.

19. století zastupuje saský krajinář Ludwig Richter, kterému učarovala česká krajina. Český malíř Ludvík Kuba zase vytvořil obrazový cyklus o Lužických Srbech Pohled na Hradčany a Karlův most od Oskara Kokoschky z roku 1935 a model slavného kráčejícího trabanta Quo Vadis od sochaře Davida Černého symbolizující útěk východoněmeckých občanů na západ přes Prahu na podzim 1989 patří k nejvýznamnějším artefaktům z 20.století.

Výstava s velmi zajímavým úhlem pohledu a překvapivým zjištěním, kolik společného mají Čechy a Sasko, je dílem tří kurátorů: Doreen Mölders za saskou stranu a Marius Winzeler a Olga Kotková za NGP. Projekt spadá ještě do období působnosti nedávno odvolaného generálního ředitele NGP Jiřího Fajta, jehož zásluhou Národní galerie navázala velmi cenné kontakty s významnými zahraničními umělci a kulturními institucemi a přivedla jejich práce a sbírky k nám.

Text: Soňa Šálková

The post Výstava Čechy-Sasko. Jak blízko tak daleko. appeared first on ARTmagazin.eu.

Za pět let, po které Jiří Fajt Národní galerii vedl, se tato instituce proměnila v mezinárodně respektovanou kulturní instituci, která přilákala desítky tisíc návštěvníků na jedinečné výstavní projekty. Uznávaný historik umění, kurátor a vysokoškolský pedagog Jiří Fajt vnesl do Národní galerie nového svěžího ducha a otevřel ji široké veřejnosti. Díky jeho úzkým vazbám na zahraniční kulturní instituce mohli návštěvníci doma shlédnout unikátní zahraniční zápůjčky ze sbírek světově významných muzeí a galerií. Pod vedením Jiřího Fajta se uskutečnily významné projekty, jako např. velké výstavy Karel IV. ,  Umění první republiky u příležitosti 100. výročí založení Československa nebo expozice současného umění Možnosti dialogu v Salmovském paláci. Velký zájem vzbudily autorské přehlídky uměleckých osobností, jako např. Henri Rousseau, Gerhard Richter, Maria Lassnig, Jiří Kolář, Josef Koudelka, František Kupka nebo Josef Šíma. Význační umělci Aj Wej-wej, Katharina Grosse nebo Magdalena Jetelová vytvořili site-specifické instalace speciálně pro výstavní prostory Veletržního paláce, které se také staly výrazem společenské angažovanosti významné kulturní instituce.  V posledních letech si veřejnost oblíbila tzv. Grand  Openingy jako zahájení několika výstav najednou nebo letní hudebně-společenské programy Anežka live! v zahradách Anežského kláštera.

ANEŽKA LIVE ! Jiří Fajt a František Skála, foto: Petr Šálek

Jiří Fajt měl mnoho dalších plánů do budoucna, m.j.  nové uspořádání galerijních sbírek, navázání stálé spolupráce s Centrem Pompidou nebo rekonstrukci Veletržního paláce. Jeho odvoláním dochází k velkému zlomu, který může ovlivnit zdárné dokončení již započatých projektů. Odchod generálního ředitele bude mít jistě i dopad na sehraný tým odborných a vědeckých pracovníků, které Jiří Fajt kolem sebe shromáždil. On sám, jako mezinárodně uznávaný odborník, jistě brzy najde uplatnění odpovídající jeho kvalitám i zkušenostem.  Největší ztrátu však pocítí česká kulturní veřejnost, která výstavy a aktivity NG se zájmem sledovala, oceňovala a měla je v oblibě.

Po odvolání dalšího ředitele kulturní instituce, Michala Soukupa z Muzea umění Olomouc  pomalu  vzniká dojem, že dochází k ovlivňování kultury pod politickým tlakem shora a to nápadně připomíná éru, kterou jsme všichni, kdo ji zažili, mylně považovali za dobu nenávratně minulou.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Odvolání Jiřího Fajta nastartovalo proces normalizace v kultuře appeared first on ARTmagazin.eu.

Sochař Stanislav Kolíbal představí svá díla na 58. ročníku Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách v roce 2019—Sculptor Stanislav Kolíbal will present his work at the 58th edition of the International Biennale of Fine Arts in Venice in 2019. Photo: Petr Salek

Nejstarší mezinárodní přehlídka moderního výtvarného umění proběhne v období od 11. května do 24. listopadu 2019 již po padesáté osmé v italských Benátkách. Mottem letošního ročníku je nijak nedoložená, však politiky často citovaná čínská kletba „Přál bych vám žít v zajímavé době“. Organizátoři bienále tak s ironickým podtextem upozorňují na úskalí dnešní doby, kdy falešné zprávy a alternativní fakta přecházejí do povědomí lidí jako reálné skutečnosti. Výstava se proto zaměří na práci umělců, kteří zpochybňují existující myšlenkové stereotypy a nabízejí k nim alternativy a nové kontexty v zájmu podnícení diskuse a změny ve vnímání světa.

Benátky, Československý dům

Za umělce, který bude reprezentovat naši účast na letošním bienále, vybrala mezinárodní porota doyena českého výtvarného umění, profesora Stanislava Kolíbala (1925). Volba uvedení retrospektivy Stanislava Kolíbala velmi vhodně odpovídá kritériím pro letošní účast. Český pavilon s výstavní plochou 200 m², který podle projektu architekta Otokara Novotného vyrostl v roce 1925 na prestižním místě v zahradách Gardini di Castello, byl vyjádřením hospodářské a kulturní vyspělosti První republiky. Česká účast na bienále má tedy velmi dlouhou a bohatou tradici. Stanislav Kolíbal se narodil téhož roku v prvorepublikovém Československu a svou osobností tedy nejen spojuje oba dnešní vlastníky českého pavilonu, český a slovenský stát, ale zároveň prožil svůj život v zajímavé době, „i když s určitými potížemi“, jak sám dodává. Jako jeden z významných představitelů nově vznikajícího konceptuálního umění se v 60. letech minulého století velmi slibně etabloval na mezinárodní umělecké scéně. Avšak po úspěchu jeho výstavy v Miláně v roce 1973 následovaly zákazy a s omezením činnosti ze strany státní moci se musel potýkat až do 80. let.

Kolíbalův výstavní soubor pro bienále „Bývalé nejisté tušené“ tvoří pomyslný průřez jeho celoživotní tvorbou ve třech etapách. Pod vedením historika umění, kurátora a zároveň dlouholetého přítele profesora Kolíbala Dietera Bognera vznikla koncepce expozice zahrnující: 1) skupinu soch ze 60. let s Dělící stěnou z roku 1963. „Svou řečí geometrie nechci vyjadřovat pouze krásu tvarů, ale také čas, nejistotu a labilitu“, říká umělec,  2) provázkové instalace ze 70. let a 3) prostorové kresby ze studijního pobytu v Berlíně z roku 1988 a zároveň velkoplošnou 10-metrovou plastickou kresbu ze současnosti. Upoutávkou na expozici ve vnějším prostoru bude site-specifická plastická malba o rozměru 5 x 3,30 m na vstupu do expozice.

Záměrem organizátora expozice, kterým je Národní galerie, je udržovat kvalitu a kontinuitu české účasti, která je pro českou uměleckou scénu velmi důležitá. K tomu, aby historický pavilon vyhovoval současným nárokům, je podle ředitele NG Jiřího Fajta třeba zmodernizovat jeho zázemí a upravit jeho bezprostřední okolí. Pro uskutečnění tohoto cíle bude NG i nadále usilovat o větší zájem a podporu ze strany státních orgánů.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Výtvarník Stanislav Kolíbal nás bude reprezentovat na 58. bienále v Benátkách appeared first on ARTmagazin.eu.

Národní galerie Praha, Salmovský palác, Hradčanské náměstí 1, výstava Možnosti dialogu, 2018, Foto: Petr Šálek, ARTmagazin.eu, #theta360

Národní galerii Praha se pod vedením Jiřího Fajta podařil další krok k propojení této naší nejvýznamnější výstavní a sbírkové instituce se světem. Po navázání partnerství se Státními uměleckými sbírkami v Drážďanech (Staatliche Kunstsammlungen Dresden – SKD) na jaře letošního roku mohou milovníci moderního umění v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí shlédnout první společnou výstavu obou partnerských organizací. Výstavní projekt Možnosti dialogu je zároveň začátkem nové epochy pro klasicistní budovu v těsné blízkosti Pražského hradu. Zatímco doposud byla v tomto objektu umístěna expozice umění 19.století, budou nyní tyto prostory patřit výhradně modernímu umění.

Národní galerie Praha, Salmovský palác, výstava Možnosti dialogu, 2018, RON MUECK, Bez názvu (Oholená hlava), SARAH MORRIS, Wanted, LAĎA GAŽIOVÁ, Děvčátko. Foto: Petr Šálek, ARTmagazin.eu, #theta360

Nový projekt Salm Modern se pokouší zprostředkovat dialog mezi zahraniční a českou výtvarnou tvorbou. Asi čtvrtina vystavených prací je od českých umělců. Výstava nabízí nevšední srovnání uměleckých děl bez ohledu na místo vzniku nebo užité médium. Vedle sebe se tak dostávají díla, která se běžné nesetkají, a vzniká tak nový kontext. Dialog by měl probíhat nejen mezi vystavenými exponáty ale i mezi galerií a veřejností. Cílem projektu je bourání hranic a navázání komunikace, a to nejen v rámci současných uměleckých trendů ale i v celé složitosti současného světa plného paralelních monologů a neschopnosti naslouchat. Podle slov Jiřího Fajta: „chce Národní galerie vytvořit platformu pro dialog s cílem podpoření kreativity a svobodného myšlení. Dialog probíhal již během přípravy současné expozice. Vícečlenný kurátorský tým z NGP a SKD se pokusil přenést vzájemné pochopení a inspiraci ze společných rozhovorů do výstavního prostoru.“

Název výstavy Možnosti dialogu odkazuje na surrealisticky laděný animovaný film Jana Švankmajera z roku 1982, který ilustruje různé polohy dialogu. Film je promítán v úvodu expozice v těsném sousedství slavné série portrétů Andyho Warhola z r. 1980 ze sbírky manželů Eriky a Rolfa Hoffmanových. Tato významná soukromá sbírka se v letošním roce díky velkorysému daru Eriky Hoffmann dostala do majetku SKD. Právě velký počet nově získaných děl zapůjčila drážďanská galerie na pražskou výstavu. Mezi nimi figurují jména jako Keith Haring, Frank Stella, Monica Bonvicini nebo Marina Abramovič. Nezvyklé konfrontace probíhají v celé expozici. Výstava nabízí obrazy, grafiky, fotografie, plastiky, nebo videa. Vedle světově známých umělců jsou vystavena díla z českého prostředí. Nečekané dialogy překvapí i obstojí. Vedle velkorozměrné Levitace od Jeana Michela Basquiata nijak nezaniká naivně laděné plátno od Josefa Bolfa. Něžná Socha pro vítr od Stanislava Kolíbala komunikuje se světelnou instalací Dana Flavina. Kresby uhlem od Adrieny Šimotové ladí s černobílými fotografiemi Hiroshi Sugimota. Kontrasty a nečekané paralely překvapí v každé místnosti. Barevná plastika Démon růstu od Krištofa Kintery překvapivě zaplní klasicistní schodiště paláce. Ale stejně tak zaujme i miniaturní a hravá Korespondence od Františka Skály.

Výstava v Salmovském paláci potrvá až do 1. prosince 2019. Bude tedy dost času procvičit si schopnost vést dialog, vytvořit si názor a současně najít pochopení pro druhé.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

Národní galerie Praha, Salmovský palác, Hradčanské náměstí 1, výstava Možnosti dialogu, KRIŠTOF KINTERA, démon růstu, 2018, Foto: Petr Šálek, ARTmagazin.eu, #theta360

The post Dialog českého a světového moderního umění v Salmovském paláci na Hradčanech   appeared first on ARTmagazin.eu.

Meda Mládková,1958, foto: archiv MM

Vídala ho krátce, ani ne rok před jeho smrtí, setkání s ním rozhodlo o jejím dalším směřování ve stylech výtvarného umění. Dnes bych byla ráda, kdybych paní Medu Mládkovou mohla ještě jednou doprovodit na rozsáhlou a fundovanou výstavu Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně, toho abstraktního Kupky, kterého ona objevila nejen pro Čechoslováky, pro které byl na indexu, ale i pro Pařížany, kterým byl Kupka na konci 50. let víceméně jedno. Byla rozjitřena a uhranuta jeho obrazy, některé menší získala koupí, jiné dostala. Naneštěstí v ateliéru v Puteaux seděla tehdy již stárnoucí Kupkova francouzská žena paní Eugénie a ta bedlivě sledovala Medin vehementní zájem o jeho obrazy. Prý je nenechala ani chvilku o samotě, ačkoli rozuměla sotva slovu. Kupka byl už nemocný, křehký a lidí se spíše stranil, brzy poté zemřel.
A Meda, atraktivní čerstvě provdaná Mladek, si musela na další přírůstky počkat, protože paní Eugénie dávala neúnavně pozor na to, aby je do rukou nedostala paní Meda. Jestli to bylo ze žárlivosti, na to paní Meda mlčí. Spíš Madamme Kupka chtěla, aby se dílo nerozuteklo do soukromých galerií a sběratelům po jednotlivých kusech.
Takže paní Meda musela získávat milované obrazy přes jiné kupce, kurátory jako Louis Carré nebo kamarády a dostat je z Evropy do Ameriky, kam se Mládkovi usadili. Např. přítel František Listopad, básník z Lisabonu byl vyslán do Paříže jako kurátor, aby pro ni koupil svým jménem Chromatic Show, dnes světoznámé plátno. A finance si musela tehdy taky sehnat sama, kvůli Katedrále zrenovovala ve Washingtonu dům a prodala ho, aby si obraz mohla koupit.
Samozřejmě nebyla jediná, kteří rozpoznali jeho génia, byl tu Jindřich Waldes, Lilli Longren – Andersová a další soukromí mecenáši a sběratelé umění. Ona je ovšem jediná žijící soukromá sběratelka, která jeho dílo v Paříži objevila a později dovezla zpět do vlasti. V Americe prosazovala, aby František Kupka visel vedle Picassa nebo Pollocka v prestižní Národní galerii umění ve Washingtonu a bojovala s místními galeristy, teoretiky umění a akademiky silou vůle jí vlastní.

František Kupka, foto: archiv MM

Není mým záměrem vyčíslovat obrovské zásluhy paní Medy Mládkové pro náš národ a pro umění vůbec. O tom se mimochodem můžeme senzačně čtivým způsobem dočíst v knize novináře a spisovatele Ondřeje Kundry Můj úžasný život.

Dáma, která v těchto dnech završila úctyhodný věk 99 let je stále wohlauf a kritické mysli.

Mrzí mě, že o jejím úsilí na současné výstavě v Národní Galerii, kromě dvou zapůjčených obrazů z Musea Kampa, není ani zmínka.

Nakonec bylo tedy lépe, že jsme paní Medu osobně na výstavu už nedoprovodili. Měla mít totiž v Kupkově biografii své místo, minimálně zmínku na informační tabuli.

Právě její odvaha a neústupnost byla ve své době, v éře mužských kolegů, pozoruhodná. Důvtip a občas i malé lsti, s jakými pomáhala umělcům, jak získávala sponzory a mecenáše a pořizovala umělecké skvosty bez institucionálního zázemí byly a zůstanou příkladem pro další generace.

PhDr. Háta Hlavatá
obor Historie, FFUK Praha
atelier malby a uměleckého objektu, Akademie výtvarných umění Norimberk
asistentka paní Medy Mládkové,
Museum Kampa, Praha

The post Úžasná Meda Mládková a výstava František Kupka (1871 – 1957) appeared first on ARTmagazin.eu.