Galerie Rudolfinum Archivy - ARTmagazin.eu

Výstava Gormley/Melková v Galerii Rudolfinum již brzy skončí

Petr Šálek — Wed, 01 Jan 2025 17:41:35 +0000

Již jen několik dnů zbývá k návštěvě unikátní výstavy v pražské Galerii Rudolfinum. Britský sochař Antony Gormley na ní prezentuje soubor svých nadrozměrných prostorových instalací, soch a kreseb, které doprovázejí poetické texty od české architektky a teoretičky architektury Pavly Melkové. Výstava navazuje na spolupráci obou umělců, která vyústila ve společnou knihu Gravitační pole nevyslovitelného.

Sedm sálů novorenesanční budovy Rudolfina nabízí hned několik druhů zážitků. Kombinace kreseb a poetických česko-anglických textů vytištěných na stěnách vyzývá k četbě a k zamyšlení nad jejich propojením a sdělením.

Průchod sály s velkoformátovými trojrozměrnými objekty abstraktních tvarů oproti tomu poskytuje dobrodružství fyzického charakteru. Při prolézání obrovských, celou místnost vyplňujících obručí v instalaci Orbit Field (česky nazvanou Obkružování) se návštěvník na okamžik stává její součástí. A když v dalším ze sálů uprostřed tmy náhle dojde k výbuchu prudkého světla, které na 40 vteřin osvítí obrovskou geometrickou konstrukci nazvanou Breathing Room IV (s českým názvem Křížení), je to pořádný šok. Klidně až metafyzicky pak zapůsobí minimalistická instalace Co-ordinate VII (česky Překrývání) se dvěma ocelovými dráty, vodorovně a svisle protínajícími prostor. Podle slov autorů výstavy díla společně mapují a aktivují vnitřní a architektonické prostory.

Práce možná nejslavnějšího současného britského výtvarného umělce a držitele mnoha ocenění, mezi nimi i Řádu britského impéria, se dostala do Prahy v rámci prvního výstavního projektu nové ředitelky Galerie Rudolfinum, britské kurátorky a kunsthistoričky Julie Bailey. Ta v této pozici nahradila dlouholetého šéfa Galerie Rudolfinum Petra Nedomu. Nezbývá než se těšit na další projekty galerie, která se programově zaměřuje na prezentaci současného českého i zahraničního umění a komunikaci a vzdělávání v této oblasti.

Výstavu Antony Gormley/Pavla Melková je možné zhlédnout v Galerii Rudolfinum jen do 5.ledna 2025.

Text: Soňa Šálková
Foto© Petr Šálek

Summary

There are only a few days left to visit a unique exhibition at the Rudolfinum Gallery in Prague. British sculptor Antony Gormley presents a set of oversized spatial installations, sculptures and drawings, accompanied by poetic texts by Czech architect and theorist of architecture Pavla Melková.

The exhibition Antony Gormley/Pavla Melková can be viewed at the Galerie Rudolfinum only until January 5, 2025.

The post Výstava Gormley/Melková v Galerii Rudolfinum již brzy skončí appeared first on ARTmagazin.eu.

Světová premiéra koncertu se skladbou Karla Ančerla 1.11.2024 v Rudolfinu

Petr Šálek — Sun, 01 Sep 2024 09:42:21 +0000

Málokdo ví, že významný český dirigent Karel Ančerl (1908-1973), který v letech 1950 – 68 stál v čele České filharmonie a uvedl ji na mezinárodní scénu, také skládal. Hudebník Ivan Bierhanzl, který dlouhodobě zkoumá Ančerlův odkaz, objevil v jeho pozůstalosti teprve nedávno partituru dosud neznámé čtvrttónové skladby, zkomponované ve 30. letech dvacátého století. Ve spolupráci se skladatelovou vnučkou Maxmiliánou Ančerlovou dali podnět k uvedení této skladby na velké koncertní scéně.

Karel Ančerl (1908-1973), kopie jeho partitury v rukou Ivana Bierhanzla

Organizace koncertu se ujali Saša Sousa Dlouhý s manželkou Sofií ze společnosti FREESAM. Tato renomovaná produkční firma v současné době s Českou televizí pracuje na celovečerním filmovém dokumentu o Karlu Ančerlovi. Volba koncertního sálu na uvedení Skladby pro smyčcový orchestr v čtvrttónech symbolicky musela padnout na Dvořákovu síň pražského Rudolfina, kde Karel Ančerl 18 let působil jako šéfdirigent.

Ančerlova vnučka Maximiliána

Symbolické je i datum koncertu – 1.listopad 2024. Má připomenout 80 let od chvíle, kdy členové smyčcového orchestru, který Karel Ančerl dirigoval v terezínském ghettu, byli posláni do vyhlazovacího tábora Osvětim. Přežili jen čtyři, mezi nimi i Karel Ančerl. Celá jeho tehdejší rodina však zahynula. Veřejná premiéra vlastní skladby jednoho z nejlepších světových dirigentů dvacátého století spolu se vzpomínkou na hrůzy holocaustu tak bude mimořádnou hudební i společenskou událostí.

Kromě unikátní čtvrttónové skladby má koncert na programu kombinaci skladeb, které terezínský orchestr zahrál na dvou koncertech pro příslušníky gestapa. Vedle hudby Georga Friedricha Händela, Johanna Sebastiana Bacha a Wolfganga Amadea Mozarta zazní i skladby českých skladatelů Josefa Suka, Pavla Haase nebo Antonína Dvořáka. Jako sólisté vystoupí koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička a přední česká cembalistka Edita Keglerová. Obtížné úlohy interpretace výjimečně náročné čtvrttónové skladby

Ukázka znaků partitury ve v čtvrttónech.

se ujme polský smyčcový orchestr Aukso Tychy, který se specializuje na soudobou hudbu. Vzpomínkovým večerem, doplněným unikátní videoprojekcí, provede moderátorka Ester Janečková.

Lístky na tento mimořádný zážitek je možné zakoupit na:
https://colosseumticket.cz/cs/akce/FsI0J69aR_2bzlS3jrjWzA-ctvrtton-karla-ancerla-koncert-rudolfinum

Koncert je také možné podpořit na: https://donio.cz/ctvrtton-karla-ancerladonio.cz/ctvrtton-karla-ancerla

Foto© Petr Šálek

Organizace koncertu se ujali Saša Sousa Dlouhý s manželkou, vpravo na snímku Světlana Pospíšilová, marketing and PR manager celé akce.

Summary

The original music of one the world´s best conductors of the 20th century and long-time chief conductor of the Czech Philharmonic Karel Ančerl (1908-1973) will be played on November 1, 2024 at Dvořák´s Hall of Prague Rudolfinum. The exceptionally challenging Composition For String Orchestra in Quarter Tones will be played by the Aukso Tychy string orchestra. The concert programme has been put together to copy how it was played by Karel Ančerl and orchestra in the Terezin ghetto eighty years ago, among them compositions by G.F. Händel, W.A. Mozart, J.S. Bach or A. Dvořák.

Tickets are available on : https://colosseumticket.cz/cs/akce/FsI0J69aR_2bzlS3jrjWzA-ctvrtton-karla-ancerla-koncert-rudolfinum

Odkazu Karla Ančerla se dlouhodobě věnuje hudebník Ivan Bierhanzl

The post Světová premiéra koncertu se skladbou Karla Ančerla 1.11.2024 v Rudolfinu appeared first on ARTmagazin.eu.

Michael Borremans vystavuje v Galerii Rudolfinum

Petr Šálek — Sat, 25 Jan 2020 06:58:16 +0000

Nejnovější výstava v Galerii Rudolfinum pokračuje v nastoupeném trendu této instituce a přivádí do Prahy dalšího významného představitele současné světové umělecké tvorby. Belgičan Michaël Borremans (*1963) je malíř a videoumělec, který čerpá z historického dědictví vlámského malířství a posouvá ho do současnosti. V Rudolfinu vystavuje okolo 30 pláten a 3 videoinstalace, které vytvořil během posledních 10 let. Tři velká plátna dokonce namaloval speciálně pro pražskou výstavu, to nejčerstvější z nich, zobrazující obrovský zelený kaktus, dokonce dokončil až těsně před zahájením výstavy.

Kurátor výstavy a ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma, malíř Michaël Borremans v galerii Rudolfinum, foto© Soňa Šálková

Název výstavy The Duck (Kachna) odkazuje na jeden z vystavených obrazů, který zachycuje ženu s bílou kachnou v náručí. Proč kaktus nebo kachna? To, co se zdá z pohledu současnosti banální nebo nepochopitelné, má zvláštní účinek na diváka. Brilantní malířské zpracování se postará o estetický zážitek. Avšak na první pohled realisticky zachycené figury a zátiší, tedy velmi poklidné náměty, při pozornějším pozorování začnou vzbuzovat nejistotu a neklid. Výjevy, které jsou zdánlivě bez emocí a jakoby zastavené v čase, mají schopnost vyvolávat emoce. Absurdity a nesrovnalosti na obrazech spolu s často nepochopitelnými názvy dodávají obrazům fiktivní děje s tajemstvími a citovým nábojem. To, co divák na výstavě najde, je syntéza konceptuálního umění s klasickou malbou.

Michaël Borremans, výstava The Duck (Kachna), Rudolfinum, foto© Petr Šálek

Kurátor výstavy a ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma na tiskové konferenci zmínil, že pojetí a výběr děl silně ovlivnil sám Michaël Borremans. Ve výstavních prostorách vyžadoval jen plošné horní osvětlení bez jakéhokoliv zdůraznění jednotlivých prací. Také uspořádání exponátů je zcela neutrální a popisné, aby byla potlačena jakákoliv dynamika a nevznikaly mezi nimi žádné návaznosti. Autor také ovlivnil katalog, který výstavu doprovází a odlišuje se od formátu předchozích katalogů.

Vstupní instalace nazvaná Bouře (2006) je záznam na 35-milimetrový film, který zachycuje tři mužské postavy v bílém sedící více jak minutu téměř bez hnutí. Jediná akce, která této instalaci dodává jistou dynamiku, je zvuk vycházející z obrovského předpotopního promítacího přístroje. Návštěvník by si měl hned od začátku uvědomit, že na téhle výstavě platí: „To co vidíme, je co si myslíme, že vidíme“.

Výstava The Duck v Galerii Rudolfinum a rovněž nová podoba Artparku reflektující výstavu jsou veřejnosti přístupné zdarma do 12.dubna 2020.

Text: Soňa Šálková, foto: Soňa Šálková, Petr Šálek, Rudolfinum

Summary

The new exhibition at the Galerie Rudolfinum entitled The Duck shows about 30 works by Belgian contemporary artist Michael Borremans. His masterly elaborated figurative and still life paintings refer to the traditional Flemish painting which they carry to the present. Michael Borremans is a master in combining classical painting and conceptual art. The exhibition also includes three video installations that confirm the statement: ‚What we see is what we think to see‘.

The exhibition at Rudolfinum can be seen for free until April 12, 2020.

The post Michael Borremans vystavuje v Galerii Rudolfinum appeared first on ARTmagazin.eu.

Arthur Jafa a mimořádná setkání s jeho tvorbou v Galerii Rudolfinum

Petr Šálek — Tue, 22 Jan 2019 07:32:14 +0000

Galerie Rudolfinum volně navazuje na svůj loňský projekt Domestic Arenas a prezentuje další, velmi specifickou „domácí arénu“ z dílny amerického režiséra, kameramana a mnohostranného umělce Arthura Jafy. Již dlouhý a nezvyklý název výstavy, který je navíc uváděn v anglickém originálu A Series of Utterly Improbable, Yet Extraordinary Renditions (v překladu Cyklus absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání) naznačuje, že se nejedná o divácky lehce stravitelný projekt. Kdo se však rozhodne rozšířit si obzory o svébytný pohled velmi uznávaného umělce, který usiluje o to zachytit a zprostředkovat specifickou „černou“ vizualitu afroamerického obyvatelstva, ten nebude zklamán.

Arthur Jafa (1960) pochází z amerického jihu a složité dědictví a svébytnost černošské identity jsou témata, která ho provázejí již od dětství. V letech 1990-2007 nasbíral tisíce obrázků z nejrůznějších zdrojů a vytvářel z nich obrazové archivy afroamerické kultury. Faksimilie takových obrazových knih jsou na výstavě volně k nahlédnutí. Jeho videa jsou výsledkem dlouholetého sběru a komponování nesouvisejících obrazů a dějů, které spojuje do zdánlivě nahodile vzniklých celků, čímž jim dodává dynamiku a vytváří nový kontext. Jafův pohled se nesnaží stavět černošskou kulturu na úroveň té bílé. Právě naopak, Afroameričan Jafa hledá rozdíly a vyzdvihuje osobité rysy, které jsou vlastní jen jeho etniku. Především je to černošská hudba, která je podle něj v lidech zakódována přímo v nervovém systému. Ve svých videích Jafa pracuje s nepravidelnou rychlostí kamery na bázi tzv. černošské vizuální intonace (Black Visual Intonation = BVI), která vychází ze specifické vokální intonace řeči a hudby s charakteristickou vibrací. Výstava je autorskou instalací vycházející z expozice v londýnských Serpentine Galleries z roku 2017. Součástí výstavy jsou čtyři autorova videa, která jsou promítána v nepřetržitých smyčkách. Slavné video Love Is The Message, The Message Is Death (Láska je poselství, poselství je smrt), které je složeno ze záběrů z nejrůznějších zdrojů, zařadil autor speciálně pro pražskou výstavu. V rychlém sledu se v něm střídají známé i neznámé postavy afroamerické komunity: Michael Jackson, Malcolm X, Ella Fitzgerald, Angela Davis, Louis Armstrong nebo James Brown vedle anonymních demonstrantů, tanečnic, kovbojů, nevěst nebo obětí povodní. Vše sestříhané na hudbu hip-hop gospelové skladby Ultralight Beam od Kanye Westa.

Rudolfinum, výstava Cyklus absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání. PETR NEDOMA, ředitel Galerie Rudolfinum, ARTHUR JAFA, umělec, filmař , AMIRA GAD, kurátorka—-Rudolfinum, Prague, Exhibition A Series of Utterly Improbable, Yet Extraordinary Renditions. Photo/Petr Salek

Velké archivní fotografie zachycující krutosti a nespravedlnosti na černošském obyvatelstvu nebo černé provedení federální vlajky, která je v USA symbolem rasové segregace, připomínají pohnutou historii, která stále rezonuje v duších i srdcích Afroameričanů. Výstavu je doplněna o práce dvou autorovi blízkých umělkyň: fotografky Ming Smith a socioložky a výtvarnice Fridy Orupabo. Jsou zde rovněž prezentována videa z YouTube kanálu Missylanyus jako odkaz na širokou škálu zdrojů a jejich využití pro vlastní Jaffovu tvorbu.Výstava v Galerii Rudolfinum a rovněž nová podoba Artparku reflektující výstavu jsou veřejnosti přístupné zdarma do 31.března 2019.

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

The post Arthur Jafa a mimořádná setkání s jeho tvorbou v Galerii Rudolfinum appeared first on ARTmagazin.eu.

Space Maker Petr Písařík v Rudolfinu

Petr Šálek — Tue, 18 Sep 2018 16:00:31 +0000

Po letní přestávce využité na rekonstrukci podlah, vymalování prostor a zřízení kinosálu, zahájila Galerie Rudolfinum podzimní sezónu reprezentativní přehlídkou z tvorby českého výtvarníka Petra Písaříka. Navazuje tak na sérii předchozích výstav současných umělců, kteří se nacházejí uprostřed své tvůrčí kariéry. Z domácích umělců to byly např. Petr Nikl, Ivan Pinkava nebo František Skála, ze zahraničních pak např. Raqib Shaw nebo Eberhard Havekost.Cílem této koncepce je ukázat významné polohy současného výtvarného umění a vytvořit tak platformu k porovnání výsledků práce českých i zahraničních umělců a zároveň vytvořit nabídku pro hledání a zhodnocení všeho, co je v současném umění přítomné.

Název výstavy Space Maker (tvůrce prostoru) naznačuje, že Petr Písařík se nesoustředí jen na jednotlivá výtvarná díla, ale seskupuje je jakýchsi krajin, které buduje cíleně pro dané výstavní prostory. Většina vystavených děl vznikla v posledním roce speciálně pro současnou výstavu. Umělec se pokouší nejen propojovat jednotlivé exponáty mezi sebou, ale současně i navozovat interakci s jednotlivými sály neorenesanční budovy Rudolfina. Podobně jako František Skála využívá i Písařík ve své tvorbě nejrůznější nalezené předměty, které komponuje do svých abstraktních plastik. Některé z nich věnuje významným osobnostem, jiné řadí do skupin a dává jim nový kontext „Vystavené malby a trojrozměrné objekty jsou tak pohledem do autorova vnímání okolního a současně vnitřního světa“.
Procházka výstavou může připomínat roztříštěnost vjemů, jakou nám přináší hektika všedního dne. Je třeba zpomalit, pokusit se napojit na autora a odevzdat se jeho vedení. Snažit se najít východisko ze zdánlivého chaosu, sledovat stíny a průhledy mezi jednotlivými exponáty a místnostmi, hledat pod povrchem další vrstvy a najít cestu k pochopení autora, který nás ještě mnohokrát překvapí.

Výstava v Galerii Rudolfinum je k vidění do 25.11.2018.
Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

Sochař a malíř Petr Písařík při zahájení své výstavy Space Maker v Galerii Rudolfinum—Sculptor and Painter Petr Pisarik at the opening his exhibition Space Maker in Gallery Rudolfinum

The post Space Maker Petr Písařík v Rudolfinu appeared first on ARTmagazin.eu.

Mat Collishaw rozviřuje Stojaté vody v Galerii Rudolfinum

Petr Šálek — Thu, 19 Apr 2018 07:49:35 +0000

Mat Collishaw, rebel a provokatér z 90.let, který spolu s Damienem Hirstem a dalšími mladými britskými umělci skupiny YBA (Young British Artists) na sebe upozornil skandálními díly, vystavuje průřez svou novější tvorbou v pražské Galerii Rudolfinum. Výstava s názvem Stojaté vody (Standing Water) ilustruje konsistentní vývoj, jakým mezitím již 52-letý umělec prošel, a současně potvrzuje, že ani po letech neztratil na své břitké nápaditosti a schopnosti zaujímat postoj. Výstava zahrnující fotografie, videa, plastiky a světelné instalace je dokladem Collishawovi nesmírné kreativity, širokého uměleckého záběru a perfektního zvládnutí moderních technik výtvarného projevu.

Umělcova záliba spojovat protiklady, parafrázovat staré umění, inscenovat a vytvářet nové kontexty není samoúčelná, ale má hlubší význam a snaží se nastolovat morální otázky. Úvodní fotografie nazvaná Narcissus s autoportrétem Collishawa, ležícího na ulici a sledujícího odraz vlastního obličeje v louži, naznačuje, že jeho ironický hledáček nevynechal ani osobu samotného autora.

©Mat Collishaw, Narcissus, 1990, Bromide Print, foto©PetrSalek.com

Laserová instalace Albion je Collishawovou reakcí na brexit. Hrdou Británii v ní symbolizuje mohutný dub ze Sherwoodského lesa, světelný přelud, který je jen stínem slavné minulosti.

S minulostí vloženou do současnosti si umělec pohrává v sérii fotografií nazvaných Last Meal on Death Row, na kterých zobrazuje poslední jídla před popravou, jak si je přáli skuteční odsouzenci, ve stylu klasických zátiší holandských mistrů 17.století. Obdobně je kontrast a splynutí krásy se smrtí námětem další série velkoformátových barevných výtisků nazvané Insekticidy.

Jedním z ústředních exponátů výstavy je instalace Deliverance (Vysvobození), která připomíná teroristický útok na školu v Beslanu v Severní Osetii z roku 2004. Opakované projekce na stěnách s fosforeskujícím nátěrem zazáří a mizí, aby se v nepřetržité smyčce po chvíli opět vrátily. Burcující a emočně nabitá inscenace se záběry vyděšených a vyčerpaných dětí a rodičů vrací minulost do přítomnosti s neobyčejnou naléhavostí a současně poukazuje na posedlost médií zobrazovat katastrofy a tragédie. Ilustrační video zde

Hravě působící objekt na principu přístrojů z počátků kinematografie, který vytváří iluzi pohybu, je naproti tomu instalace Všechno se hroutí (All Things Fall). Více než 300 figurek na jakémsi kolotoči rozpohybuje scény z biblického příběhu Vraždění neviňátek. Na první pohled půvabná hračka skrývá násilné realisticky působící scény. Střet krásy a hrůzy, minulosti a současnosti, světla a tmy, to jsou nástroje, které Collishaw využívá k nové interpretaci a vytváření napětí a tím i proniknutí pod povrch.

Výstava Mat Collishaw, Standing Water přivádí do Prahy dalšího představitele současného světového umění v souladu s dramaturgickou linií Galerie Rudolfinum, která sleduje hluboké a inspirující vazby současnosti s historií a dějinami umění.

Začátkem května vyjde k výstavě katalog se záběry z expozice, stěžejní esejí kurátora výstavy Petra Nedomy a rozhovorem kurátora Národní galerie, Otty Urbana, s umělcem. Současně se v květnu otevře tematicky zaměřený ARTPARK a budou připraveny další doprovodné akce.

Výstava, na kterou je díky finanční podpoře Nadačního fondu Avast vstup zdarma, potrvá do 8. července 2018.

Mat Collishaw: Rhe Corporeal Audit (Tělesná kontrola), 2012, světelná instalace

©Mat Collishaw: Rhe Corporeal Audit (Tělesná kontrola), 2012, světelná instalace, foto©PetrSalek.com

©Mat Collishaw, Sebeobětování (Auto-Immolation), 2010, foto©PetrSalek.com

©Mat Collishaw, Konec nevinnosti (End of Innocence), 2009 Ilustrační video zde

©Mat Collishaw, konec nevinnosti, End of Innocence, 2009 – video PetrSalek.com

Text: Soňa Šálková

The post Mat Collishaw rozviřuje Stojaté vody v Galerii Rudolfinum appeared first on ARTmagazin.eu.

Domestic Arenas – videoart v Rudolfinu

Petr Šálek — Fri, 19 Jan 2018 11:28:21 +0000

První letošní výstava v Galerii Rudolfinum nazvaná „Domestic Arenas“ je dost neobvyklá. Velké výstavní sály novorenesanční budovy jsou ponořeny do tmy, ze které vystupují jen velká plátna, na nichž se odehrávají velmi různorodé filmové příběhy. Celkem 6 videí od různých zahraničních autorů je zasazeno do odlišných prostředí, má velmi odlišné rukopisy a postrádá společnou dějovou linku. Spojujícím momentem je snaha naznačit komplexnost současného světa a uvědomit si hranice vymezující různé „domácí arény“ s jejich specifiky a odlišnostmi. Takovými arénami jsou např. dokumentární záběry z problémové čtvrti Los Angeles Compton se scénami ze života jejího afroamerického obyvatelstva (Kahlil Joseph – m.A.A.d.), film o soutěži v pouličním tanci na Jamajce posunutý do surrealistické roviny (Jeremy Deller & Cecilia Bengolea – Bom Bom´s Dream), anonymní nahrávací studio s fiktivní jazz-funkovou skupinou ze 70.let a nekonečnou hudební smyčkou (Stan Douglas Luanda-Kinshasa) nebo opulentně aranžovaný epos z pobřeží u anglického Plymouthu připomínající otrokářství jako jeden z kamenů, na kterých stojí západní civilizace (John Akompfrah – Tropikos). Je třeba zdůraznit, že u většiny videí hraje velkou roli hudba, jejíž volba a kvalita významně doplňuje a umocňuje výsledný, opravdu „filmový“ dojem.

Domestic Arenas – videoart v Rudolfinu

Tým okolo Petra Nedomy připravoval výstavu dva roky. Jako inspirace mu přitom sloužila výstava The Infinite Mix, kterou před pár lety pořádala Hayward Gallery v Londýně. Nynější výstava má však vlastní koncepci zaměřenou zejména na české publikum. Smyslem výstavy je odhlédnout od své vlastní bubliny a vidět okolní svět v širším kontextu. Právě my Češi máme sklon zapouzdřit se do vlastní ulity a cizí vlivy považovat za nepatřičné a rušivé.

Ředitel galerie a zároveň kurátor současné výstavy Petr Nedoma sice řekl, že umělecká videa se v Rudolfinu objevují průběžně již od roku 1996 a návštěvníci by tedy měli být na toto médium již patřičně zvyklí. Přesto je nutno se na „Domácí arény“ vnitřně připravit a vyhradit si na ně dost času, případně se do Rudolfina vydat vícekrát. Odměnou vám bude silný zážitek a vědomí, že světu, který nás v současné době obklopuje a kterému se nemůžeme vyhnout, jste porozuměli o kousek víc.

Výstava v Galerii Rudolfinum potrvá do 18.3.2018, vstupné zahrnuje i doprovodný katalog.

Text: Soňa Šálková
Foto: Petr Šálek

The post Domestic Arenas – videoart v Rudolfinu appeared first on ARTmagazin.eu.

Eberhard Havekost výstavou v Galerii Rudolfinum zahajuje Česko-německé kulturní jaro 2017

Petr Šálek — Thu, 06 Apr 2017 13:11:51 +0000

Drážďanský rodák Eberhard Havekost patří k velmi uznávaným současným malířům. Jeho díla jsou zastoupena ve světově uznávaných galeriích a při aukcích uměleckých děl dosahují jeho plátna značně vysoké ceny. Nyní česká veřejnost dostává poprvé možnost shlédnout reprezentativní autorský výběr prací Eberharda Havekosta v Galerii Rudolfinum pod stručným názvem LOGIK. Pražská výstava navazuje na předchozí expozici v berlínském centru současného umění Kindl s tím rozdílem, že výběr prací a jejich uspořádání v Rudolfinu koncipoval sám autor. Speciálně pro pražskou výstavu je určeno velkoformátové plátno v úvodu expozice s názvem Homo erectus erectus – realisticky pojatý výjev s pravěkými lidmi v duchu obrazů Zdeňka Buriana. První místnost výstavy tak může divákovi poskytnout jemný náznak k pochopení logiky uspořádání výstavy a získat částečnou odpověď, co je míněno názvem výstavy. V těsném sousedství Homo erectus jsou vystavena dvě abstraktní plátna nazvaná Vyhnání z ráje (Vertreibung aus dem Paradies) vedle nich pak jednoduše minimalistické zobrazení elektrického rozvaděče (Elektrokasten).

Jako východisko k tvorbě slouží malířovi digitálně zpracované fotografie, buď vlastní nebo převzaté z reklam. Sice tak využívá možnosti nových obrazových technik, avšak jeho cílem je vyhranit se bezbřehé záplavě obrazů v digitálních médiích bez možnosti jejich reflexe. Pokládá si otázku, zda to, co je na fotografiích vidět, není jen vyprázdněná forma a pod jejím povrchem se snaží zjistit skutečný obsah a logiku věcí odhalit na bázi abstraktního vnímání. Malířův rukopis není jednoznačně rozpoznatelný. Na jedné straně prezentuje obrazy s jednobarevnými plochami, někdy rozdělenými na úseky, někdy nechává barvy volně přecházet do dalších odstínů. Série Horizont se např. skládá z 6 obrazů v odlišných barevnostech a uprostřed jeden s čárou horizontu. Jednu velkou místnost Rudolfina autor zaplnil asi 50 obrazy s velmi rozdílnými, převážně abstraktními motivy. Jediné, co obrazy spojuje, je stejný formát. A naproti tomu je možné na výstavě vidět velmi realisticky zobrazeného Praještěra (Saurier) stojícího po pás ve vodě, zvětšený květinový detail nazvaný Poison (Jed) nebo detail ženské nohy odkrývající pohled na otevřené moře. Charakteristické jsou také technické předměty: auta, letadla nebo obrazovky bez obrazu. Pro nepřipraveného diváka není lehké se zorientovat. Eberhard Havekost se vymyká jednoznačné kategorizaci. Ale každopádně stojí za to pokusit se přijít na to, co se za obrazy Eberharda Havekosta skrývá, anebo co v nich může objevit sám divák.

Výstava je prvním velkým počinem v rámci rozsáhlého programu Česko-německého kulturního jara u příležitosti 20.výročí podepsání Česko-německé deklarace z roku 1997. Další významnou akcí v rámci tohoto programu, kterou uspořádá Národní galerie v Paláci Kinských, je výstava díla zřejmě nejvýznamnějšího žijícího německého malíře Gerharda Richtera. Následovat budou desítky dalších kulturních akcí v českých i německých městech (více na www.de-tsch.eu).

K výstavě Eberharda Havekosta vychází obrazový katalog s úvodním textem ředitele galerie Rudolfinum Petra Nedomy a esejemi výtvarného teoretika Petra Vaňouse.

Výstava, která potrvá do 2.7.2017, je přístupná každý den mimo pondělí od 10.00 do 18.00 (ve čtvrtek do 20.00) hod.

Text: Soňa Šálková, fotografie: Petr Šálek

The post Eberhard Havekost výstavou v Galerii Rudolfinum zahajuje Česko-německé kulturní jaro 2017 appeared first on ARTmagazin.eu.

Program Galerie Rudolfinum na příští rok 2017

Petr Šálek — Tue, 06 Dec 2016 06:42:27 +0000

Rádi bychom Vás upozornili na výstavní program Galerie Rudolfinum na příští rok 2017.

První výstava Juergena Tellera začne již v půlce prosince 2016, na začátku dubna 2017 bude následovat výstava předního německého malíře Eberharda Havekosta.

Vrcholem sezóny bude 100. výstava Galerie Rudolfinum věnovaná autorské instalaci Krištofa Kintery.

Více informací k jednotlivým projektům naleznete zde: vystavni-program-galerie-rudolfinum-2017

The post Program Galerie Rudolfinum na příští rok 2017 appeared first on ARTmagazin.eu.

TAK PRAVIL LACHAPELLE V GALERII RUDOLFINUM

Petr Šálek — Sun, 04 Dec 2011 12:35:03 +0000

Světoznámý fotograf David LaChapelle vystavuje poprvé v Praze

Americký fotograf David LaChapelle v Praze, foto: Petr Šálek

Americký fotograf David LaChapelle je na poli fotografie dnes již

zvučným pojmem a ne náhodou. Jeho styl je nezaměnitelný a jeho

tvorba se dotýká širšího spektra témat. Pražská Galerie Rudolfinum

otevřela 6.12.2011 za umělcovy přítomnosti výstavu jeho fotografií,

která představuje retrospektivu fotografovy dosavadní tvorby a je

tak svým způsobem jedinečná. Obvykle se výstav, mapujících

umělcovu dráhu, dočkáme v lepším případě až na sklonku umělcovy

tvorby či života. Rudolfinum však nabízí pohled na umělcovu

třicetiletou fotografickou dráhu, aniž by tím cokoliv uzavírala.

Můžeme tak zde zhlédnout LaChapellovy rané fotografie z poloviny

80. let, jež, dle autorových slov, vznikaly takřka na kolenou, ale

i další etapy autorovy tvorby.

Dne 8.12. od 19 hodin na Nové Scéně Národního divadla budou mít

diváci možnost se s umělcem znovu setkat a 15.12. představí

umělcovu tvorbu kurátor výstavy Otto M. Urban.

Ředitel galerie Rudlfinum Petr Nedoma je s katalogem k

výstavě spokojen. David LaChapell prohlásil, že mu ještě tak

kvalitní kniha nebyla nikdy vydána.

S obrovským zájmem se setkala výstava a potažmo i návštěva 48letého fotografa Davida LaChapella. Výstava Tak pravil LaChapelle byla pro veřejnost v pražském Rudolfinu zahájena za umělcovy přítomnosti již v prosinci. Potrvá však ještě do 26. Února. LaChapelle do Prahy zavítal již podruhé a v doprovodu svojí rodiny, jak nazývá své nejbližší přátele.

Důvodů takto nebývalého zájmu o výstavu může být hned několik. První a nepřehlédnutelnou je zřejmě fakt, že aktuální výstava je první retrospektivou umělcovy tvorby, což ji přiřklo význačné postavení. Představuje tak LaChapellovu ranou tvorbu z poloviny 80. let, tak i jeho tvorbu na poli módní fotografie, která ho vynesla na vrchol. Neposledně také jeho volnou tvorbu, pro níž později svět módy a komerce opustil.

Od černobílé fotky přes Warhola po „pop culture“

Počátky jeho umělecké kariéry v 80. letech se pojí se jménem Andyho Warhola, u kterého začínal. „Zajímal mě Andy Warhol, který měl časopis Interview, který existuje dodneška (…) Chodil jsem tam každého půl roku se svým portfoliem, až jsem nakonec dostal svou první zakázku.“ Řekl ke svým začátkům sám umělec.
V rudolfinu se tak nyní veřejnost může seznámit s jeho prací z 80. let, kdy se věnoval výhradně černobílé fotografii a zachycoval zde své současníky nebo starší generaci. Zároveň toto období sám LaChapelle vnímá jako dobu temna – rozšiřování epidemie AIDS, na níž zemřeli i někteří jeho přátelé. Tato doba může představovat zlom v jeho osobním životě, v LaChapellově tvorbě se však značně podepsala: do jeho fotografií se dostala barva, jež dnes do jeho tvorby neodmyslitelně patří a mnohdy více než hraničí s kýčem.

Tento aspekt jeho tvorby dále reprezentují fotografie z dob, kdy fotografoval pro lifestylové časopisy, které mu vynesly slávu. Bylo pro ně doslova ctí, aby měly titulní stránku od LaChapella. Z těchto dob pocházejí fotografie hvězd světového showbyznysu. Fotil například Marilyna Mansona, Naomi Campbell, mezi jeho oblíbené modely patří mimo jiné Country Love. Ty jsou nyní v Rudolfinu také v zastoupení, stejně jako charakteristický portrét Dawida Bowieho z roku 1995.

„Jak jsem dospíval a rostl, měli editoři v magazínech s publikováním mých fotek stále větší potíže. Bylo pro ně těžší je pustit cenzurou. Neukazoval jsem jen oblečení a celebrity, ale všechno jsem to ještě komentoval. Do fotografie se tak vracela témata, s kterými jsem pracoval v začátcích (…) Prostě jsem cítil, že je čas toho nechat (…) Ve světě módy už pro mě nebyl směr, kterým bych se mohl vydat.“

Výstava také představuje pozdější snímky, kdy LaChapelle opustil svět módní fotografie, aby se věnoval vlastní tvorbě, a přestěhoval se do deštného pralesa.

Americký patos, nebo upřímnost?

Jeho tvorba je proslulá nejen použitím přehnaných barev charakteristických pro neopopart, ale divákovi se zapíše do paměti také promyšlenou kompozicí a stylizací. Díky těmto aspektům tvorby tak fotografie až téměř dostávají charakter malby.

„Kontroverze“ v LaChapellově díle

Tematicky je pro něj jedním ze základních východisek spiritualita a náboženství, jež promítá do své tvorby. Kritizuje zkorumpovanost církve, nelíbí se mu však zánik víry a tradic. Na toto téma i potažmo odkazuje sám název výstavy, jež jakoby odkazoval na jistou dávku religiozity.

Ve svých fotografiích, a to především z dob, kdy se věnoval hlavní komerční tvorbě, kritizuje konzumní materialismus, zánik víry a různé negativní aspekty doby, v níž „Bůh je mrtev“. To však vytváří výrazný paradox. Vystupoval proti světu komerce a konzumu, jež ho samotného živil.

„…Žil jsem v paradoxu. Napadal jsem všechen ten bezuzdný kapitalistický konzum… Věděl jsem, že není odpověď ukazovat na takový styl života a zatracovat ho, vždyť jsem byl jeho součástí.“ Komentuje tuto dvojsečnost sám umělec.

Tematicky i formálně se zdá, jakoby naplňoval představu postmoderního umělce: kritizuje společnost, avšak může tak činit pouze prostředky, které jsou součástí této společnosti, jež kritizuje. Takovéto snahy mohou někdy skončit fiaskem, anebo nemusí být brány seriózně. V jeho případě se však většinou zdá, že nehledí na to, jak jeho názor vyzní, ale chce upřímně vyjádřit to, co považuje za důležité.

Není tedy rozhodně kontroverzním umělcem ve smyslu, že by svou tvorbou představoval nová témata, anebo by nastoloval nový způsob diskuse na mnohé oblasti. Pokud je kontroverzní, tak svou, v jistém slova smyslu, „standardností“: jako by svým vlastním způsobem zcela vystihl specifický charakter doby, v které zrovna žil.

Jedním z nejnápadnějších děl na výstavě je jeho rozměrná fotografie Potopa, kde se v podstatě promítají všechna LaChapellova stěžejní témata a představuje zároveň umělcovu reflexi Michelangelovy fresky v Sixtinské kapli. Michelangelovo téma apokalypsy zpracovává poněkud optimističtějším způsobem a zanáší do něj i některé současné motivy. Místem tohoto výjevu je v tomto díle Las Vegas.

O kýči, nebo o umění?

Jeho tvorba by se dala tedy rozdělit na tři odlišné etapy, ta druhá zmíněná však působí nejspíš nejvíce kontroverze v oblasti umění. Nedá se říci, že by jeho tvorba v čase nebyla konzistentní, ovšem jeho období, kdy pracoval pro komerční lifestylové magazíny budí mnohdy rozpaky. Bohužel debaty už mnohdy méně. Barevnost „lifestylových“ fotografií, z kterých až bolí oči, „postmoderní kýč“ v jeho tvorbě, zavdal mnohým z veřejnosti činit závěry a otázky o tom, zda je to umění, když je to tedy kýč.

Málokdy však ve veřejnosti vyvstane otázka, proč to je či není kýč či zda by to v jeho případě kýč měl, nebo neměl být. Či zda je to míněno tak, aby to byl kýč. Bohužel však dílo obecně méně se vyvolává otázky o smysluplnosti neopopartu, kam bychom v tomto případě tohoto amerického umělce mohli zařadit. Tento směr debaty však do určité míry rozkrývá, že pro většinovou společnost není jednoduché zavést na pole umění diskusi, ať už sebemenší, která by více méně vystupovala ze zavedeného kanonu diskusí.

Jiná kultura, jiná diskuse

Výstava tak má potenciál vyvolávat otázky kulturní v širším slova smyslu, tzn. do jaké míry má na LaChapella vliv americká kultura, kde se rozdíl mezi „vysokým“ a „nízkým“ umění spíše stírá. V Evropě (v tomto případě v Praze) jsme k tomuto mísení umění háklivější, a tak LaChapellovy práce mají potenciál vyvolat jiné diskuse. V Americe se diskuse možná bude více vynořovat v souvislosti se světovými katastrofami, v Evropě spíše o kýči, umění, tradici či kontroverzi.

Na otázku, zda David LaChapelle je, nebo není umělec, či zda je spíše „jen fotografem“, se přirozeně názory liší, i když se dnes zdá, že jej kulturní veřejnost řadí k první variantě. Ovšem úkolem výstavy a diskusí okolo nich není zodpovědět otázku a uzavřít tak toto téma, nýbrž otázky otvírat. A právě vyvolat nějakou diskusi, se zdá, tomuto projektu podařilo.

„Umění je o komunikaci. Je založeno na tom, že se jím někoho dotýkáte.“, zdůraznil umělec v Rudolfinu na tiskové konferenci. Výstava tento dnes již tradiční a přesto diskutovaný výrok potvrdila. Otázka, jaké je jeho dílo po estetické stránce a do jaké míry splňuje další diskutované aspekty, si už diváci musí odpovědět individuálně a na vlastní oči. Ať už tak či onak, ať se nám jeho dílo líbí, nebo nelíbí, místo v uměleckém světě LaChapellovy patří.

Text: Kristýna Kopřivová, foto: David LaChapelle a Petr Šálek

Publikováno: 4.12.2011

The post TAK PRAVIL LACHAPELLE V GALERII RUDOLFINUM appeared first on ARTmagazin.eu.